21. Tajemství intelektu (21/1)

11. 01. 2026

„Ne to, co vy myslíte, je příroda:

Ne odlitek, ne bezduchý tvar.

V ní je duše, v ní je svoboda,

V ní je láska, jazyk a tvář.“

(F. I. ŤUTČEV)

    Přístup k analýze intelektu

    Intelekt (lat. Intellectus: chápání) — rozum, schopnost abstraktně myslet. Takto definují „intelekt“ slovníky cizích slov. Ale všední vědomí mnohých lidí už ztratilo chápání smyslových rozdílů mezi slovy rozum, úsudek, uvažování, abstraktní myšlení.

Pojďme si nejdříve podat přesnou definici pojmu intelekt:

Intelekt je samo-měnící se a samo-nastavující se algoritmus,

sloužící k výběru a transformaci informace,

jehož činností vznikají informační moduly,

které daný intelekt předtím v hotové podobě neznal.

    Nyní si znovu vzpomeneme na trojjednotu: matérie-informace-míra. Každý algoritmus je dílčí mírou z celovesmírné míry. Připomenu, že algoritmus znamená posloupnost zpracování informace. Proto v každém algoritmu dochází ke zpracování informací, tj. proudí jím určité informační toky. A pokud se tyto toky kvantitativně zvětšují a kvalitativně mění nebo se mění posloupnost zpracování informací, nebo se toto zpracování zlepšuje, nebo pokud se to děje všechno naráz, tak to znamená, že původní algoritmus se zdokonalil, stal se přesnějším, zvýšil svou efektivitu, začal zohledňovat něco nového atd. Jinými slovy, v původním algoritmu se objevilo něco nového. A odkud se toto „nové“ vzalo? Toto „nové“ dokázal algoritmus vytvořit sám v sobě.

    A právě tuto schopnost vytvářet v sobě něco nového se nazývá intelektem.

  Z hlediska trojjednoty platí, že intelekt je procesem rozšiřování nějaké dílčí míry, což je znázorněno na obrázku 12-58.

    Přerušovanou čarou je na něm znázorněna nová „větev“ algoritmu, kterou vytvořili už existující „větve“ algoritmu k dosažení nějakého cíle, znázorněné plnými čarami.

Obrázek 12-58

Nyní si to spojíme s už probraným materiálem, konkrétně s Plnou funkcí řízení. Vždyť co v PFŘ znamená „identifikace faktorů prostředí“, „formování vektoru cílů“, „vypracování koncepce řízení“? Znamená to, že někdo musí projevit tvořivost, tj. vypracovat něco nového. Z toho vyplývá, že při řízení nebo samořízení libovolného procesu na základě PFŘ a během realizace koncepce řízení musí být vždy přítomen intelekt!

    Pří ztrátě intelektu nevyhnutelně dochází i ke ztrátě kvality řízení. A někdy nejen ke ztrátě kvality, ale i ke ztrátě řízení jako takového.

    Po tomto se můžeme zamyslet, kdo z našich minulých a současných manažerů disponoval a disponuje jakým intelektem. Týká se to řízení všech úrovní (od Kremlu až po vzálené periferie). Přitom se nesmí zapomínat ani na to, že požívání alkoholu a tabáku ničí mozkové buňky a poškozuje intelekt, a v extrémních případech vede až k degradaci osobnosti.

  A nyní jedna velmi důležitá věc.

    V posledních desetiletích vědci i snílci neustále mluví o „umělém intelektu“. Co je to „umělý intelekt“? Takové zadání otázky nutně vede k hledání odpovědi na další dvě otázky:

    1. Je intelekt všeobecný přírodní jev? Pokud ano, potom je lidský intelekt jen jedním z mnoha intelektů existujících v celém nekonečném vesmíru.

    2. Nebo je člověk jediným nositelem intelektu? Pokud ano, potom je člověk jedinečný tvor a ve vesmíru neexistuje nic moudřejšího než je člověk.

    Hraní rulety v Monte Carlo

    Abychom našli odpověď na zadanou otázku, zkusme si představit proces, který bude vytvořen z jednoduchých prvků bez intelektu. Celý proces bude probíhat podle přísných pravidel (algoritmu), která si nevyžadují přítomnost intelektu.

    Proces je organizován tak, aby se shodoval s procesy probíhajícími v přírodě, nebo pokud chcete, tak v celém vesmíru. A v přírodě je všechno řízeno hierarchicky (vzpomeňte si na úplný začátek DVTŘ). Přitom se toto hierarchické řízení uskutečňuje přes pravděpodobnostní předurčenosti (vzpomeňte si na písmeno „Ж“ a příslušné téma v DVTŘ).

    Takovému procesu odpovídají různé statistické modely používané v současných výzkumech. Tyto modely často obsahují takzvané „generátory náhodných čísel“. Jsou to „generátory náhod“ a reprezentují náhody, které se dějí v životě.

    Jedním z takových generátorů náhodných čísel je i ruleta. Někteří ji možná i hráli. Ale drtivá většina lidí zná tuto hru jen z televize a filmů. Jaká je podstata hry? Ruleta má jeden statický „velký talíř“ s čísly po obvodě. V něm se volně točí „menší talíř“ s jamkami po obvodě, na který se hodí kulička. Kulička nejdříve poskakuje, poté spadne do jamky na menším talíři, a ten se nakonec zastaví i s kuličkou před nějakým číslem na „velkém talíři. Hráči ještě před roztočením talíře uzavřeli sázky na různá čísla, a ten hráč, který uhádl číslo, u kterého se zastavila kulička, vyhrává určitou sumu peněz. Pokud se kulička zastavila na jiném čísle, tak prohrává, a své peníze ztrácí. Takový „generátor náhod“ budeme nyní používat i my.

    Popíšeme si, co vidíme na obrázku 12-59.

    Na obrázku jsou následující prvky:

—   Hlediště divadla, v kterém sedí diváci.

—   Jeviště, na kterém zpočátku nikdo není.

—   Opona, která je spuštěna a diváci nevidí, co se za ní děje.

    A co se nachází za oponou?

—   Je tam výše popsaná ruleta (a dva hráči).

—   1. hráč se jmenuje „Prostředí“ (okolní).

—   2. hráč se jmenuje „Systém“ (uzavřený).

—   „Systém“ je spojen s losovacím košem.

—   „Soudce“ sleduje a kontroluje průběh hry.

Obrázek 12-59

Dříve, než začneme hrát, uvedeme jednu speciální vlastnost této naší konkrétní rulety. Spočívá v tom, že má tendenci generovat čísla častěji než jiné, viz. Obrázek 12-59a.

Obrázek 12-59a

    Takže začínáme hrát hru.

    1. DĚJSTVÍ. „Prostředí“ točí ruletu dvakrát po sobě:

     ̶   První číslo určuje délku času pro „Systém“, během kterého může točit ruletou tolikrát, kolikrát se mu to za daný čas podaří. Například „Prostředí“ vytočilo číslo „2“. To znamená, že během 2 minut může „Systém“ točit ruletu a generovat nová čísla tolikrát, kolikrát chce.

     ̶  Druhé číslo je číslem, s kterým „Prostředí“ vstupuje do hry proti „Systému“. Jeho význam pochopíte lépe, až se dostane k tahu „Systém“.

    2. DĚJSTVÍ „Systém“:

    a) Opakovaně točí ruletou během doby, kterou mu vylosovalo „Prostředí“. Každé vylosované číslo si „Systém“ zapisuje na speciální bílý míček a odkládá si je bokem. Když vymezený čas skončí, „Systém“ si ponechá míček s největším číslem a ostatní hodí do losovacího koše. To znamená, že po mnoha budoucích kolech hry s „Prostředím“ si „Systém“ v koši shromažďuje své „zkušenosti“ z hry.

    b) V budoucích kolech už bude mít „Systém“ právo během vymezené doby točit nejen ruletou, ale i košem, a losovat čísla z obou zařízení podle vlastního uvážení. Takže bude mít dvě hromádky míčků, první budou čísla z rulety, druhá čísla z koše. Takže si bude moct vybrat největší číslo nejen z čísel vylosovaných ruletou, ale i z čísel vylosovaných z koše. Všechny ostatní míčky se hodí zpět do koše.

    c) Nakonec tak má „Systém“ k dispozici 2 čísla:

—   největší číslo z vylosovaných čísel na ruletě,

—   největší číslo z vylosovaných čísel v losovacím koši.

    Obě čísla se zapíší na nové čisté míčky, a vše se vrátí do losovacího koše (čímž se statisticky „posilní zkušenost“).

    d) Následně si „Systém“ ještě hází mincí a podle výsledku si vybere jedno ze dvou největších čísel. Výběr čísla na základě hodu mincí znamená, že „i mistr tesař se utne“. Stává se to, když místo správného rozhodnutí uděláme z nevysvětlitelných příčin chybné rozhodnutí („Stalo se“).

    Teoreticky, mincí by ani nebylo potřeba házet, ale v takovém případě by „experiment“ méně korespondoval s realitou.

    e) Výsledné číslo, které si vybral „Systém“, je vlastně odpovědí „Systému“ na tah „Prostředí“. Pokud je číslo „Systému“ větší nebo rovno číslu „Prostředí“, tak „Systém“ vyhrává.

    3. DĚJSTVÍ. Takže nám na závěr zůstala jen dvě čísla:

—   číslo vylosované „Prostředím“ (to druhé vylosované),

—   odvetné číslo „Systému“.

    „Soudce“ tato čísla porovná (nakolik se shodují) a na jejich základě rozdá oběma hráčům kartičky:

—   „Prostředí“ dostane podle svého čísla kartičku s otázkou.

—   „Systém“ dostane na základě rozdílu mezi oběma čísly kartičku s odpovědí. Pokud je rozdíl čísel nulový, tak dostane kartičku s přesnou a podrobnou odpovědí na otázku „Prostředí“. Pokud je rozdíl mezi čísly malý, tak odpověď na otázku bude neúplná a méně přesná. Pokud bude rozdíl velký, tak odpověď bude nesprávná. Přitom na znaménku výsledného rozdílu nezáleží.

    Tato tři dějství se následně opakují ještě mnohokrát. „Soudce“ jim na základě vylosovaných čísel a rozdílu mezi nimi dává nové kartičky s otázkami a odpověďmi. Když „Prostředí“ a „Systém“ od „Soudce“ nasbírají kartiček moc, tak nastupuje 4. dějství.

    4. DĚJSTVÍ. „Prostředí“ a „Systém“ vstoupí na jeviště před diváky, kteří jsou nositelé intelektu, a budou posuzovat intelektuální scénku na jevišti.

    „Prostředí“ bude hrát „profesora“.

    „Systém“ bude hrát „žáka“.

    Jejich scénka se bude jmenovat „zkouška“.

    „Profesor“ („Prostředí“) bude na základě získaných kartiček dávat otázky „žákovi“ („Systému“).

    „Žák“ („Systém“) bude na základě získaných kartiček odpovídat na otázky „profesora“ („Prostředí“).

    S každou novou otázkou budou odpovědi „žáka“ čím dál více správnější, přesnější a úplnější. Bude to tak proto, neboť s přibývajícími míčky v losovacím koši bude u „Systému“ narůstat i zkušenost (Koš patřící „Systému“ bude shromažďovat všechny nejčastěji padající čísla, z kterých si při dostatku času vylosuje ty, které hledá). A to zase povede k tomu, že možná prohra v ruletě se bude dát kompenzovat losováním z losovacího koše (v kterém leží „bohatá zkušenost“). To znamená, že během zkoušky bude přibývat stále více správných párů kartiček „otázka-odpověď“.

Obrázek 12-60a

Obrázek 12-60b

    Diváci v sále neviděli nic z toho, co se dělo za oponou. Diváci disponující intelektem posuzují „žáka“ jako držitele intelektu, ačkoli ve skutečnosti jsme mohli za oponou mít i neživý kámen („Prostředí“) a cihlu („Systém“). Tj. obyčejné předměty bez intelektu. A na scénu také oba tyto „prvky“ (kámen a cihla) vyšly. Ale v očích diváků vypadaly jako intelektuálové. Přitom intelekt „žáka“ během „zkoušky“ neustále narůstal. A pokud by diváci před samotnou „zkouškou“ měli možnost nahlédnout za oponu, tak by z úžasu oněměli, že kámen a cihla můžou projevit intelekt.

    Intelekt „žáka“ (cihly) se dá ještě zvýšit:

    1. Pokud do losovacího koše vložíme určitý „počáteční kapitál“ (míčky s čísly, které zabrání katastrofické prohře).

    2. Pokud ze hry vyřadíme možnost „hodu mincí“. Tehdy se systém přestane mýlit a vyhrávat bude větší z obou čísel.

    3. Pokud zvýšíme rychlost procedury losování rulety a losovacího koše, aby „žák“ mohl losovat více čísel, z nichž si potom vybere.

    Všechno výše popsané je pouze jeden z možných modelů, který při nestranném pohledu na v něm probíhající procesy vypadá jako intelekt (obr. 12-60a; 12-60b).

„Hraní rulety“ ve vesmíru

    Nyní si porovnáme výše uvedený proces hraní rulety s procesy probíhajícími ve vesmíru. V takovém případě účastníky hry ve vesmíru budou:

  1. Ruleta bude představovat pravděpodobnostní předurčenosti, kterými se řídí přírodní procesy.

    2. Ruletou vylosovaná čísla budou představovat kódy objektivní informace (dílčí míry).

  3. Míra shody odpovědi na otázku na kartičkách bude představovat konkrétní případ všeobecné vlastnosti zobrazování informace z jednoho fragmentu vesmíru do jiného, a také naopak ze subjektu/systému do vnějšího prostředí.

    Takové zobrazování probíhá ve společné (pro všechny) celovesmírné míře, té největší matici-nálevce. Je potřeba si uvědomit i to, že na rozdíl od rulety v Monte Carlu, zde se hraje s kolosálními objemy informace. Tyto kolosální objemy informace se nacházejí v celovesmírné míře, která je hierarchicky uspořádána. A tato hierarchie se skládá z mnoha úrovní (vzpomeňte si na matici-matrjošku). V nich probíhají procesy přímého a zpětného zobrazení a míra přesnosti těchto zobrazení závisí na pravděpodobnostních předurčení.

    Všechny výše uvedené „složité názvy“ jsme si už vysvětlili dříve. Pokud někomu něco uniklo, prolistujte si několik stran dozadu a přečtěte si to ještě jednou.

    4. Soudce bude představovat mnohorozměrnou matici možných stavů matérie — celovesmírnou míru.

    Vzpomeňte si na obrázek 12-48, kde byly procesy zobrazeny jako do sebe vložené „roury“ a my porovnávali směr jejich proudění s prouděním té největší „roury“ — celovesmírné míry.

    5. Losovací koš bude představovat paměťovou strukturu, která v sobě poměrně přesně a plně uchovává informaci na konkrétní hierarchické úrovni organizace vesmíru.

    Je to jakoby „materializace“ všech informačních „impulzů“ měnících míru každého fragmentu vesmíru. Je to jakoby „výsledek“ každého „taktu-kroku“ v procesu trojjednoty. Promítnutí informace z jednoho fragmentu vesmíru na druhý způsobuje změnu míry toho druhého fragmentu, což v konečném důsledku vede k „materializaci“: „druhý fragment“ se nějak změnil.

    6. Hlediště s diváky bude představovat vědomí.

    Co to je? Jestliže je vesmír hierarchický a mnohorozměrný, tak kvůli pochopení toho, co je to „hlediště s diváky“ a „vědomí“, se znovu vrátíme k obrazu matrjošky. „Hlediště s diváky“ je v daném případě celé to množství „matrjošek“, které se „dívají“ na jednu konkrétní, kterou právě zkoumáme. A na největší úrovni je to ta největší matrjoška, která se „dívá“ na všechny matrjošky ve svém vnitru. Ta největší matrjoška je rozumná, má intelekt (je v Božích rukou). I všechny ostatní v ní vložené matrjošky jsou rozumné a inteligentní. A tak se ukazuje, že všechny „matrjošky“ mají vědomí, kde každá má za zády (tj. v podvědomí) svůj paměťový koš a svůj duplikát rulety. Ukazuje se, že jeden intelektuál posuzuje jiného intelektuála (jako ve scénce „profesor“ a „žák“).

Obrázek 12-61

    Na obrázku 12-62 vidíte situaci, kde na příkladu „hraní rulety“ zkoumáme projev intelektu za součinnosti třech úrovní hierarchie (tj. jakoby třech matrjošek).

Obrázek 12-62

    Vidíme, jak se za „vědomím“, tj. v podvědomí, nacházejí tři velké koše.

    První je úplně zaplněný. To jsou minulé absolvované stupně vývoje. Při „hraní rulety“ tam už nenahlížíme, protože „tuto fázi máme za sebou“.

    Třetí je úplně prázdný. To je budoucí etapa evoluce. Do něj také nenahlížíme, neboť je prázdný.

    Druhý se průběžně plní. To je aktuální etapa evoluce. A právě s ním pracuje „vědomí“. A když se s mírou naplnění koše stanou odpovědi na kartičkách bezchybné, tak se hra přesune do třetího koše.

PS (MM): Bylo by fajn, kdyby někdo uměl polopatě vysvětlit tuto kapitolu.