Metody koncentrace řízení

22. 05. 2026

Možné jsou jen dvě hlavní metody koncentrace řízení ze strany regionálních center v supersystému:

  1. Rozbíjení řízení podle PFŘ v konkurenčních regionech a integrace jejich úlomků do vlastního Regionálního centra řízení (RCŘ).

    2. Preventivní začleňování (neviditelné postupné podřizování) jiných RCŘ do vlastního RCŘ.

1. Rozbíjení konkurenčního řízení podle PFŘ

    Koncepce rozbíjení řízení podle PFŘ v konkurenčním regionu obsahuje množství prostředků, jako např.:

—   Potlačení procesu formování souborného intelektu v konkurenčním regionu, což má za následek

—   nekompromisní antagonizmus (konfrontaci) s celou hierarchií vyššího řízení až po Boha.

    V koncepci rozbíjení řízení podle PFŘ v konkurenčních regionech je možné najít mnoho ničivých prostředků. Toto rozbíjení může být zaměřeno na:

    — Potlačení a likvidaci spjatého intelektu, deformaci informačního zabezpečení jeho činnosti. To vyvolá konfliktní nebo konceptuálně neurčité řízení v hranicích rozbíjeného regionu.

    Nyní, milí čtenáři, pouvažujte nad tím, jak se likviduje intelekt v Rusku. Vzpomeňte si na 6 priorit řízení a zejména na první, druhou, třetí a pátou. Věda, vzdělání, historie, ideologie, to všechno se likviduje. A je to doprovázeno alkoholovou a narkotickou genocidou.

    — Bezprostřední převzetí přímých a zpětných vazeb v řídících okruzích konkurenčního supersystému (země). Dělá se to přes konkurentem nekontrolovatelné hierarchické úrovně v jejich systému řízení. „Nekontrolovatelnosti“ se dosahuje mnohými prostředky. Jako příklad můžu uvést:

·       „vlivní agenti“,

·       podpora zbytečných vědeckých výzkumů, kvůli kterým se utrácejí ohromné prostředky,

·       zkreslené statistiky atd.

    — Cílené vytváření v konkurenčním regionu takových nekontrolovatelných úrovní v jejich organizaci. Fakticky je to vytváření vlastní periferie v konkurenčním regionu:

·       různé „neziskové“ a „mimovládní“ organizace, fondy, mezinárodní organizace,

·       nezávislá média,

·       offshore zóny,

·       zavedení světového kreditně-finančního systému atd.

    — Likvidace řídících struktur, jejich prvkové základny a nositelů informačního zabezpečení. Toho se dosahuje:

·       neustálou reformací nejvyšších řídících struktur, což současně řeší i úkol

·       jak se zbavit nechtěných řídících kádrů.

    Na obrázku 12-102 je názorně ukázáno, na jaká místa v SSSR má Západ dopad.

Obrázek 12-102

Nyní prozkoumáme proces pohlcení „sousedů“ jiným RCŘ pomocí metody rozbíjení a k čemu to v konečném výsledku povede. K níže uvedeným teoretickým úvahám a závěrům čtenářům doporučuji, aby si je spojili se dvěma praktickými historickými příklady:

    1. Proces pohlcení zemí a národů ze strany Regionálního centra řízení, které se následně stalo Globálním centrem řízení. Tento proces se zrodil ve starověkém Egyptě. Trval tři tisíce let a v dnešní době se završuje.

    Pokud spojíme tento dlouhodobý proces s teoretickým zdůvodněním událostí probíhajících v lidské historii, tak nám začne být jasné, proč čas od času docházelo ke geografickému přesouvání „světové vlády“ po evropských zemích (Douglas Reed, „Sionský spor“, kapitola „Kočující vláda“).

    2. Proces pohlcení SSSR-Ruska Globálním centrem řízení (GP, „globalizátory“, „světovým zákulisím“) a čím tento proces skončí.

    Takže:

    — Když si libovolné regionální centrum řízení (RCŘ) dá na první místo ve svém vektoru cílů: „koncentrovat ve svých rukou moc nad celým supersystémem bez ohledu na cokoliv, protože účel světí prostředky“,

    — tak v supersystému vzniká stabilní lídr. Takovým lídrem se stal Globální Prediktor.

    — Jenže osudem lídra je po „porodu“ zahynout, protože jím zrozená struktura, přes kterou má na druhé vliv, se informačně „připojuje“ i na něj samotného. To znamená: „co zaseješ, to také sklidíš“. Reakce na aktivity lídra, který se rozhodl používat destruktivní metodu „rozděl a panuj“, se zpětně vrací i na jeho hlavu.

    Lídr vytvoří řídicí systém, jehož centrum získává PFŘ (také celosupersystémové úrovně), a periferie tohoto „řídicího systému“ proniká do všech regionů.

    — Vytvořený meziregionální řídicí systém (region starověkého Egypta) se snaží:

·       Hromadit informaci o důležitých věcech a událostech, získanou ze všech regionů, a

·       skrývat tuto informaci před konkurenčními regiony.

    Nakonec se zkušenost tohoto meziregionálního systému ničím neliší od zkušeností celého supersystému. A toto staví řídící centrum meziregionálního systému (zdůrazňujeme: ne celý meziregionální systém, ale jeho řídící centrum) nad všechny regiony. A region „lídr-koncentrátor“ (starověký Egypt) se spouští na hierarchickou úroveň všech ostatních regionů.

    — Dále si meziregionální řídící centrum (kasta žreců starověkého Egypta) stráží svůj monopol na řízení supersystémů podle PFŘ.

    — Kromě toho, toto řídící centrum realizuje koncentraci řízení v supersystému. Tato koncentrace řízení má formu:

·       Rozbití řízení podle PFŘ v konkurenčních regionech supersystému.

·       Integrace (začlenění „pod sebe“) úlomků regionů, které byly zbaveny autonomního řízení podle PFŘ.

·       Nedopuštění toho, aby se v integrovaných regionech obnovilo jejich samořízení podle PFŘ celosupersystémové úrovně důležitosti (například v Rusku to dnes vypadá jako nedopuštění znovuzrození SSSR na principech stalinizmu nebo obnovy na principech KSB).

    — Nakonec tak v supersystému jako celku (v lidstvu v průběhu dějin) vzniká MEZIREGIONÁLNÍ KONGLOMERÁT (konglomerát dnes tvoří celá „západní civilizace“).

Tento konglomerát má svá specifika (obr. 12-103):

    • Meziregionální řídící centrum (globalizátoři, „světové zákulisí“) disponuje kolosální rezervou stability v porovnání s ostatními řídícími centry v konglomerátu (vedení ostatních zemí zahrnutých do konglomerátu).

    • Rezerva stability libovolného regionálního centra v konglomerátu je zanedbatelná kvůli dlouhodobé neinformovanosti.

    • Spjatý intelekt meziregionálního centra („světového zákulisí“) se snaží sebou nahrazovat potenciál souborného intelektu podřízených regionů. K čemu to v konečném důsledku vede, byl řečeno výše.

    • Periferie meziregionálního centra (židovstvo), pokud je třeba, vystupuje jako generátor autosynchronizace v bezstrukturním řízení supersystému.

    — Ale! I když je rezerva stability meziregionálního řídícího centra (GP) kolosální v porovnání s ostatními řídícími centry v konglomerátu, i tak je tato rezerva stability řízení supersystému jako jediného celku stále o mnoho nižší, než by potenciálně mohla být. Je to tak kvůli mnohopočetným defektům ve vektoru cílů řízení tohoto konglomerátu, a jedná se především o defekty-rozpory s Bohem.

    Kromě toho nízká hloubka totožnosti cílových vektorů (mezi jednotlivými členy konglomerátu) plodí konfliktní řízení, což si vyžaduje zbytečné utrácení zdrojů na odstranění chyb vznikajících v důsledku těchto konfliktů při řízení.

    — V důsledku všeho výše uvedeného je celková úroveň řízení konglomerátu nízká.

    — A nakonec to nejdůležitější: K vyvolání ztráty řízení v konglomerátu je potřeba, aby na jeho regiony začal působit dostatečně silný faktor. Zároveň je potřeba, aby rychlost tohoto faktoru vlivu byla výrazně rychlejší, než je reakční rychlost řízení konglomerátu, aby řídící centrum konglomerátu nestihlo tento faktor „odrazit“. Základem takového faktoru v dnešní etapě může být KSB.

    Přitom je potřeba si uvědomit, že ztráta řízení v konglomerátu může být obnovena, pokud se během vlivu tohoto silného faktoru na konglomerát nenajde v celém supersystému jiné centrum řízení s vlastní PFŘ celosupersystémové úrovně důležitosti, které by vzalo pod „svá křídla“ všechny úlomky rozbitého konglomerátu. Vždyť tyto „úlomky-regiony“ v okamžiku vypadnutí z konglomerátu nebudou mít PFŘ celosupersystémové úrovně a jejich regionální řídící centra nebudou schopna převzít řízení celého supersystému.

    V současnosti je tuto misi schopné realizovat jen Rusko, díky vlastní svéráznosti a tomu, že má KSB.

2. Metoda preventivního začleňování

    Metoda rozbití a následného pohlcení úlomků má i alternativu. Je jí cesta uskutečňování koncentrace řízení metodou preventivního začleňování.

    Řídící centrum (lídr), které v rozvoji předběhlo své konkurenty nebo se rozhodlo jednou a provždy ukončit konkurenční boj, dělá následující:

    1. Identifikuje jejich a své objektivní a potenciální vektory cílů.

  2. „Vznáší se“ nad konkurenty, nad jejich strukturami, informačně je ovlivňuje, přičemž tento informační vliv obsahuje vlastní cíle, vlastní vektor řízení, obr. 12-104 (vzpomeňte si na trojjednotu a „proces materializace“).

    3. „Připojuje“ k sobě (tj. podřizuje si) jejich řídící centra jak strukturním, tak i bezstrukturním způsobem.

    4. Přitom se řídící centrum (lídr) celou dobu snaží o dosažení a udržení maximální hloubky totožnosti vektorů cílů u sebe i u konkurentů.

    Postupem času to zajišťuje totožnost řízení, které je vykonáváno různými centry regionálního řízení svých struktur, infrastruktur a „prvkovou základnou“, s řízením v regionu lídra, které vykonává řídící centrum (lídr).

    5. Nakonec tak dochází k tomu, že lídr (koncentrátor řízení) preventivně buduje struktury a infrastruktury, které bude v budoucnosti využívat nejen on, ale i pohlcený konglomerát.

    Přitom:

    — Libovolný tlak ze strany protivníka nevnímá začleňující strana jako škodu, ale přináší jí určitý pozitivní efekt (tj. je potřeba umět „ze všeho vytěžit nějaký užitek“).

    — Jedná se podle principu „prostředky světí účel“, a ne „účel světí prostředky“!

    — Vadný cíl (účel) je jen krátkou epizodou v dlouhodobém procesu používání bezchybných prostředků. A při metodě rozbíjení je to naopak, tam vyloženě špatné prostředky poskvrňují ušlechtilý cíl.

    — Neprobíhá ničení a nevznikají tak defekty.

    — Utváří se souborný intelekt.

    — Vzniká MNOHOREGIONÁLNÍ BLOK, který má kolosální rezervu stability díky hloubce totožnosti jednotlivých vektorů cílů.

    Mnozí čtenáři si už jistě uvědomili, že takovým mnohoregionálním blokem bylo Ruské impérium a SSSR.

    — Kromě mnohoregionálního bloku se v supersystému můžou vyskytnout i regiony, které se dlouho rozvíjely v informační izolaci. Například Japonsko. To sbližuje takové izolované regiony s blokem. Spolu také mají vyšší rezervu stability díky hloubce totožnosti vektorů cílů.

Analýza možné srážky konglomerátu (Západ) s blokem (SSSR-Rusko)

    S cílem zkrátit tento výklad a udělat ho jednodušším na chápání, budu materiál této podkapitoly vkládat do očíslovaných tezí.

    1. Koncentrace řízení v lidském supersystému probíhá dvěma cestami:

—   Metodou rozbíjení.

—   Metodou začleňování.

    2. V určité etapě rozvoje může dojít ke srážce:

—   meziregionálního konglomerátu (Západní civilizace) a

—   mnohoregionálního bloku (Ruské civilizace).

    Výsledek této srážky nezávisí na:

·       souhrnné síle zdrojů jedné nebo druhé strany,

·       ale na subjektivním faktoru, který souvisí zejména s blokem.

  Podívejme se, o co tady jde:

    3. Blok má subjektivní převahu nad konglomerátem. Tato převaha má základ v rezervě stability procesů probíhajících v bloku. A rezerva stability má zase základ v hloubce totožnosti objektivních a subjektivních vektorů cílů regionů patřících bloku.

    4. Ale subjektivní vektor cílů řídícího centra bloku („Kreml“) se může stát antagonistickým k objektivnímu vektoru cílů bloku (cílů absolutní většiny prvků systému — tj. Lidu SSSR-Ruska).

    Může se tak stát v důsledku informační agrese meziregionálního centra („světového zákulisí“). Z toho důvodu není blok během informační agrese pojištěn před zničením jeho řídícího centra (Politbyro ÚV KSSS a vláda SSSR) a společných blokovaných struktur (řízení republik, odvětví národního hospodářství atd.). Což se v podstatě také stalo během „přestavby“ a „reforem“.

    5. Ale před tím není pojištěno ani meziregionální řídící centrum konglomerátu, protože spolu s prvky bloku do sebe integruje i všechny procesy, které v bloku probíhají.

    A protože objektivní vektor cílů bloku obsahuje jen velmi málo defektů, tak si integrace do konglomerátu vyžaduje vnesení do tohoto vektoru většího množství defektů, které budou napomáhat rozbití bloku.

    6. Na vnesení defektů vedení konglomerátu („síly Západu“) potřebuje:

    — Zastavit činnost faktorů, které během fungování bloku odstraňovaly defekty ve vektorech cílů regionů bloku.

    — Identifikovat (rozpoznat) v bloku dominantní vektory cílů, protože defekty je potřeba vnést rychle a cíleně. A na to je potřeba vědět kam a co vložit.

    7. Přitom ale nutně dochází k chybám.

    Nejzávažnější z chyb je vnímání bloku jako konglomerát. To znamená, že nejtěžší je vyhodnotit vektor chyby řízení ve vztahu k Hierarchicky vyššímu řízení (HVŘ), tj. vyhodnotit potenciální vektor cílů bloku (a ten existuje, a je potřeba ho rozpoznat!).

    A nerozpoznání vektoru chyby řízení pohlcovaného systému je základem nepředvídatelnosti následků rozbíjení! „Nezačínejte díla, jejichž konec nemáte ve svých rukou“ (V. O. Klučevskij).

    8. Meziregionální centrum („síly Západu“) se během pohlcování dostatečně rozsáhlého bloku ocitá v časové tísni.

    Dokud byl blok řízen vlastním centrem, dal se dostatečně přesně určit

·       objektivní celoblokový vektor cílů a

·       objektivní vektor cílů.

    Ale nejtěžší je určit potenciální vektor cílů bloku, ačkoli právě on odráží reálné možnosti.

    9. Konkrétní cíle ve vektorech cílů jsou vždy spojeny s objektivními procesy. A tyto procesy mají vibrační charakter.

    Nízkofrekvenční procesy jsou energeticky náročnější než stejné vysokofrekvenční procesy. Avšak rozpoznávání nízkofrekvenčních procesů s velkou energií, které nesou a ohýbají vysokofrekvenční procesy, si vyžaduje mnoho času. A v časové tísni ho není dostatek.

    10. K tomu je potřeba připojit i aktivaci procesů spojených s potenciálním vektorem cílů.

    11. Všechny právě vzpomenuté procesy ve vztahu k supersystému pozná jen HNVŘ.

 12. Hloubka vektoru cílů HNVŘ a vektoru cílů bloku je větší než u konglomerátu. V konglomerátu si vzájemně odporují:

·       fundamentální část informačního modulu každého prvku supersystému (dolní polovina „žloutku“), která je dána shora Bohem.

·       A adaptační část (horní polovina „žloutku“). Ta je sice formována na základě fundamentální části, ale dominantní roli v ní hraje sociální složka, která je zase určována koncepcí řízení v konglomerátu. Ale tato koncepce vystupuje proti Bohu.

    Právě z tohoto důvodu je pravděpodobnější, že podporu shora dostane blok, a ne konglomerát.

    13. Co zajišťuje efektivní začleňování konglomerátu do bloku? Zajišťuje to:

—   Rozsáhlost vektorů cílů bloku.

—   Mnohonásobné duplikování cílů.

—   Dlouhotrvající existence bloku.

—   Subjektivní vnímání vektorů cílů bloku vedením meziregionálního centra („silami Západu“).

—   Předurčenost podpory ze strany HNVŘ.

—   Zeslabení agrese meziregionálního řídícího centra konglomerátu („sil Západu“).

—   Probuzenost souborného intelektu bloku.

—   Nízká rezerva stability periferií konglomerátu (zahraniční „vlivní agenti“ v regionech konglomerátu).

    14. Pokud v době začátku integrace bloku do konglomerátu stabilně fungoval souborný intelekt (což zajistilo objevení se KSB), který se stal novým článkem v HVŘ ve vztahu k supersystému, tak je konglomerát jednoduše odsouzen k zániku, protože:

—   Daný intelekt bloku má garantovanou podporu HNVŘ (Boha).

—   Souborný intelekt bloku je mocnější než spjatý intelekt konglomerátu.

    15. Ztráta řízení v konglomerátu znamená selhání řízení. Odštěpené úlomky konglomerátu se samy podle PFŘ řídit nedokáží. Blok jim tuto možnost může dát.

    16. Vzhledem ke společnosti, vnímané jako supersystém, to znamená, že algoritmus preventivního začleňování se musí rozvíjet se zaměřením na přechod k lidskému režimu psychiky (jako jedinému normálnímu režimu pro lidi). V takovém případě je nejefektivnější (ve smyslu dosahování cílů a nezvratnosti výsledků, protože se rozvíjí v souladu s Božím záměrem a za přímé i nepřímé podpory Hierarchicky nejvyššího všezahrnujícího řízení - Boha).

    17. Nositelé démonického režimu psychiky můžou ve svém rozvoji dospět k realizaci koncentrace řízení metodou preventivního začleňování. Ale v takovém případě budou nutně narážet na konflikty s Hierarchicky nejvyšším všezahrnujícím řízením jak při řízení v hranicích jejich autonomního regionu, tak i za jeho hranicemi při řízení celého supersystému. Rozvíjení algoritmu preventivního začleňování na základě démonického režimu psychiky (které je nesporně efektivnější, než algoritmus rozbíjení a pohlcování úlomků) nevyhnutelně povede k selhání řízení, které uvrhne jeho přívržence do bezvýchodní katastrofy nebo na pokraj takové katastrofy.

    Jde o to, že:

—   rozbíjení autonomních regionů a formování konglomerátu je viditelnější a slabší zlo,

—   než formování bloku metodou preventivního začleňování na základě démonického režimu psychiky.

    Díky nízké kvalitě řízení v konglomerátu, nízké rezervě stability řízení v něm, je přechod od konglomerátu k bloku a celistvému supersystému, v kterém panuje Lidský režim psychiky, jednodušší než přechod od bloku, v kterém panuje démonický režim psychiky.

    18. Vše výše řečené o supersystémech v dějinách současné globální civilizace nám umožňuje pochopit některá specifika průběhu 2. světové války 20. století.

    Ruské impérium představovalo blok, který zažíval řídící krizi, protože se subjektivní vektor cílů jeho řídícího centra neshodoval s objektivním celoblokovým vektorem cílů. Tato situace dala euroamerickému konglomerátu prostor k tomu, aby se pokusil Rusko rozčlenit a pohltit jeho úlomky. Avšak SSSR byl pod vedením J. V. Stalina stále blokem, v kterém probíhal proces odstraňování defektů ve vektoru cílů: antagonizmů mezi subjektivním vektorem cílů řídícího centra a celoblokovým objektivním vektorem cílů SSSR.

    Japonsko představovalo autonomní region, který byl svým charakterem řízení blízký blokovému typu, ale na základě démonického režimu psychiky.

    Německo bylo částí konglomerátu, v kterém byl imitován pokus přechodu na blokový charakter řízení. Podařilo se mu navést Japonsko k tomu, aby se spojilo s Německem za podmínek, které byly pro Japonsko velmi nevýhodné.

    V daných podmínkách se agresivní potenciál Japonska (které plánovalo obsadit Dálný východ SSSR, pro který už mělo natisknuté i vlastní bankovky) vybil na USA, což byla práce vnitřního zednářského euroamerického konglomerátu, který hledal záminku na vstup USA do války na straně odpůrců Německa a tajných služeb SSSR za osobní účasti J. V. Stalina a L. P. Beriji na řízení sovětské rozvědky v USA.

    19. Zdálo by se, že válku vyhrál euroamerický konglomerát. Blok Japonsko se s řízením na základě démonického režimu psychiky ocitl na hraně katastrofy, před kterou ho zachránila osobní pozice J. V. Stalina, který kategoricky odmítal zařadit japonského císaře mezi válečné zločince. Tato pozice zabránila pohlavárům euroamerického konglomerátu zlikvidovat v Japonsku monarchii a zbavit se tak národní duchovní podstaty podobně, jak se to po skončení 1. světové války stalo v Turecku (Osmanskému impériu), když se k moci dostal zednářský režim Atatürka. Díky tomu si Japonsko zachovalo potenciál dalšího svébytného rozvoje.

    Ale nejdůležitější je to, že i při zdánlivém vítězství euroamerického konglomerátu pokračoval svébytný rozvoj bloku Rusko. A konglomerát pokračoval i pokračuje na cestě ke krizi řízení metodou zasahování do cizích záležitostí, podkopávání řízení v sousedních regionech a pohlcování úlomků.

    20. Přitom proces pohlcování bloku (SSSR-Rusko) konglomerátem („síly Západu“) může být doprovázen pokusem vnutit bloku konglomerátní stereotypy rozpoznávání hierarchicky vyššího (jako je supersystém) řízení.

    Úspěšnost tohoto pokusu závisí na faktoru cílů a stability procesu hierarchicky vyššího řízení, společného pro blok i konglomerát, a konkrétně, co v dané etapě upřednostní:

—   urychlenou koncentraci řízení ze strany konglomerátu, aby poté svrhl jeho řídící struktury;

—   formování souborného intelektu v bloku s následným pohlcením konglomerátu do bloku ještě před završením koncentrace řízení na konglomerátní způsob,

—   naučení souborného intelektu dobru na příkladu agrese konglomerátu.

  21. Souběžně s osvojováním si rozvojového potenciálu supersystému (celého lidstva) probíhá proces vytlačování primitivních schémat řízení těmi rozvinutějšími, které zajišťují vyšší kvalitu řízení ve smyslu osvobození zdrojů. Strukturní a bezstrukturní řízení se přitom stávají nerozlišitelnými, přestože jsou přítomny obě.

    22. Závěry analýzy možné srážky.

    Když supersystém dospěje do režimu stabilního samořízení se souborným intelektem, který dokáže rozlišit HNVŘ (Boha) od vnějších informačních vlivů, tak si za velmi krátkou dobu osvojuje svůj rozvojový potenciál.

    Uvnitř supersystému je to vnímáno jako nekonfliktní samořízení se prvků supersystému a maximální úroveň ochrany před tlakem „prostředí“.

    Po završení procesu osvojování si rozvojového potenciálu se mění:

—   charakter interakce supersystému s „prostředím“,

—   vnitřní organizace procesů v supersystému.

    To vede ke:

—   Koncentraci rezervy stability supersystému ve vztahu k tlaku „prostředí“.

—   Růstu produktivity (síly vlivu) supersystému vůči „prostředí“.

    Proces osvojování si rozvojového potenciálu může:

—   zabrat několik pokolení prvkové základny sypersystému,

—   nebo se završit během života jednoho pokolení.

    Po završení procesu osvojení si rozvojového potenciálu supersystém nějakou dobu existuje v rovnovážném režimu interakce s prostředím:

—   buď jako rigidní supersystém,

—   nebo jako supersystém s obnovující se prvkovou základnou.

    Přitom se může stát základem pro:

—   supersystém nové generace nebo pro

—   hierarchicky vyšší supersystém.

    Vzpomeňte si na Největší nálevku se schodovitými okraji a na prognózu J. D. Petuchova, kterou jsme uvedli v kapitole o globálním evolučním procesu.

    Tímto, milí čtenáři, končíme výklad základních procesů probíhajících v supersystému. Tyto procesy jsme popisovali pomocí pojmového a terminologického aparátu DVTŘ.

    To ale neznamená, že se jim přestaneme věnovat. V následující kapitole je dále budeme zkoumat tak, že si vysvětlíme, co jsou to egregory a jaký mají vliv na supersystém a jeho prvky.