13. TAJEMSTVÍ SENZIBILŮ, MÁGŮ A ČARODĚJŮ (13/1)

22.06.2026

„Anděl pomáhá, ale démon navádí ke zlému“

(RUSKÉ LIDOVÉ PŘÍSLOVÍ)

Tajemství fungování egregorů

    Při čtení této kapitoly je důležité si pamatovat a vracet se v myšlenkách ke všemu, co jsme si říkali v 9. a 11. kapitole. Tj. k trojjednotě „matérie-informace-míra“ a ke všem tezím DVTŘ.

    Co znamená slovo „egregor“? Ve slovníku cizích slov nacházíme francouzské slovo „agregat“, které znamená:

    1. Mechanické spojení několika částí do jednoho celku.

    2. Spojení několika strojů do pracovního komplexu.

    A francouzské slovo „agregat“ pochází ze slovesa „agréger“ (odpovídající latinskému „aggregare“), což znamená „seskupovat“ (sjednocovat).

    V 9. kapitole jsme mluvili o tom, že ve vesmíru mají všechny procesy vibrační charakter. Zvuk je vibrace, světlo je vibrace, magnetické pole je vibrace, různá záření jsou vibrace. To znamená, že „každá věc“ v přírodě vyzařuje příslušná „pole vibrací“. Všechna tato pole nazýváme přírodními poli. Každé takové pole má specifika, odborně řečeno – charakteristiky: charakter vibrací („sinusový“, „obdélníkový“, „trojúhelníkový“, „pilovitý“ tvar vlny), frekvence, amplituda atd.

    Pole jsou vyzařována rostlinami, hmyzem, rybami, zvířaty, přičemž všechna mají svá vlastní pole. Některá tato pole se skládají z určitého souboru frekvencí (dalo by se říci, že z určité „sady frekvencí“). Stává se to tehdy, když orgány tvořící ucelený organizmus vyzařují každý svou vlastní frekvenci (takto u člověka játra „vyzařují“ jednu frekvenci, ledviny druhou atd.) Ale dohromady tato „samostatná“ pole vytvářejí jedno celistvé pole organizmu jako celku. A charakteristiky libovolného „samostatného pole“ se mění (reagují) pří změně charakteristik jiných libovolných „samostatných polí“. Celý soubor polí biosféricko-organického původu nazýváme biopolem.

    Živý člověk také vyzařuje určitý soubor frekvencí/vibrací, který utváří příslušné vibrační pole — biopole člověka.

    Ve 30. letech 20. století sovětští manželé Semyon a Valentina Kirlianovovi experimentovali s elektromagnetickým polem a jako první na světě zaznamenali světélkování organických a neorganických objektů. Velmi zajímavým objevem bylo to, že zdrojem zvláštního (v té době) světélkování byl i člověk. Vědcům se podařilo tento vzácný jev vyfotografovat (obr. 13-1).

Obrázek 13-1

Při porovnávání snímků si všimli, že charakter světélkování se měnil v závislosti na psychickém a tělesném stavu. Tento jev dostal název „Kirlianův fenomén“. Bohužel, rozvoje a praktického využití se tehdy nedočkal.

    V roce 1978 pod záštitou Akademie věd SSSR začal výzkum „Kirlianova fenoménu“. Zjistilo se, že kolem každého člověka existuje slabé elektromagnetické pole. Volné elektrony ve vzduchu při vletu do tohoto pole začaly zrychlovat a ionizovat molekuly vzduchu. Ty zase začínají vyzařovat fotony, převážně v modré a fialové části spektra. Ve výsledku je tak každý člověk obklopen svou vlastní a pro většinu lidí neviditelnou září — biopolem. Ale existují i lidé se schopností lidské biopole vidět. Lidově je nazývají „jasnovidci“. Přitom schopnost vidět „auru“ kolem člověka, to je jen jedna ze „superschopností“ takových lidí. Někteří dokáží „vidět“ i vnitřní orgány člověka. Získat schopnost vidět „auru“ může prakticky každý člověk. Stačí na to jen malý trénink. O existenci „aury“ kolem člověka se vědělo od dávných dob. Důkazem jsou náboženské ikony, na kterých mají svatí kolem hlavy namalovanou svatozář – to je „aura“ neboli biopole (obr. 13-2).

     Nebudeme nyní podrobně rozebírat každý detail těchto procesů. Aktuálně máme jiný cíl. Nyní je důležité, aby každý čtenář věděl, že moderní oficiální věda už existenci lidského biopole uznává, i když tento jev zatím ještě úplně nechápe. Stále probíhají výzkumy. Ale předtím se oficiální materialistická věda (včetně medicinské) tímto jevem nikdy nezaobírala, protože existenci lidského biopole neuznávala.

    Takže dnes už je hodnověrně potvrzeno, že každý člověk vyzařuje určité biopole, které patří jen jemu (obr. 13-3).

    Biopole je soubor vibrací, které mají celkem konkrétní charakteristiky (frekvenci, amplitudu, typ atd.). Tyto charakteristiky budou v první řadě určovány tou informací, kterou tyto vibrace „nesou“, a tou mírou, kterou je tato informace vyměřena (podrobněji o tom budeme mluvit o něco níže).

     Z pohledu trojjednoty to vypadá následovně. Člověk vyzařuje energii („Cítíte, jakou ten člověk vyzařuje energii?“ — takovou větu je občas slyšet od „ezotericky naladěných lidí“ na shromážděních, kde vystupuje nějaká „autorita“).

    My už však víme, že „energie“ – to je jen přechodná forma existence matérie („Při svém vystoupení na mítinku vydal tolik energie!“ — také jste již slyšeli).

    V uvedeném případě se „přechod“ matérie z jednoho stavu (tělesný stav člověka) do druhého stavu (polového) uskutečňuje formou vyzařování vibrací. A my už víme, že libovolné vibrace/vlny/frekvence v sobě nesou úplně konkrétní informaci, která bývá nutně rozměřena, tj. nadělena mírou. Informace, která by nebyla nadělena žádnou mírou, v principu neexistuje.

    Proto ani život člověka nekončí rozpadem jeho tělesného obalu. „Pokračováním“ člověka v okolním světě je jeho biopole (obr. 13-3). A ačkoli vibrační procesy v tomto biopoli nejsou tak „silné“ a výkonné, jako v nějakém rádiovém vysílači, tak přece jen existují! A můžou se šířit velmi daleko (podobně jako rádiové vlny).

    Samozřejmě platí, že s narůstající vzdáleností od zdroje vlnění, se tyto vibrace stávají slabšími, „ztrácejí se“. Ale v interakci s jinými vibracemi, které ve vesmíru existují, se můžou na těchto vibracích „svést“ jako na nosné vlně, a šířit se tak na obrovskou vzdálenost. V konečném důsledku to znamená, že vibrace vyzařované člověkem jsou přítomny ve všech koutech nekonečného vesmíru.

    Kromě toho, když lidské tělo zemře, tak jím už vyzářené vibrace nadále existují a šíří se. Je to jako se světlem vyhaslé hvězdy: Hvězda ve vesmíru už dávno vyhasla, už neexistuje, ale její vyzařované světlo se dále šíří milióny let.

    A to, že se někdo na mítinku ve velké vzdálenosti od řečnické „autority s velkou energií“ neosmělí říci: „Cítíte, jaká energie vyzařuje z tohoto člověka?“, tak to ještě vůbec neznamená, že se silné vibrace vyzařující z tohoto člověka (biopole) nešíří na velké vzdálenosti. Šíří! Jen je potřeba mít velmi citlivý „přijímač“, aby ve velkých vzdálenostech tyto velmi slabé vibrace zachytil.

    Jakmile člověk přizná existenci biopole a k tomu ještě i chápe trojjednotu, tak mnohé historicky známé „záhadné“ a „zázračné“ jevy mu najednou začnou dávat smysl.

    Vše výše popsané je potřeba si spojit s torzními poli, které naši fyzici objevili ještě v 90. letech 20. století. Název „torzní pole“ pochází z anglického slova „torsion“, což znamená „kroucení“. Ukázalo se, že fyzikální vakuum není jen prázdným úložištěm vesmíru, ale je jednou z forem matérie. Ve vakuu celého vesmíru neustále probíhá proces „zrodu“ a „smrti“ částic s velmi krátkou dobou života. Díky tomu vakuum věčného a nekonečného vesmíru žije a dýchá. Přitom dokonce i ze školních učebnic je známo, že každá elementární částice má svůj spin. „Spin“ (angl. „spin“ — „rotovat“) – to je rotační charakteristika elementární částice nebo atomového jádra, která určuje své samostatné pole a „rotace“ všech elementárních částic spolu vytvářejí jednotné pole vesmíru. A jestliže se všechny vibrační procesy tak či onak vzájemně ovlivňují, tak z toho plyne i to, že se všechny vibrace odráží v jednotném poli vesmíru, včetně lidských biopolí.

    G. I. Šipov ve své knize „Teorie fyzikálního vakua“ píše“: „Rychlost torzních vln se může měnit v rozsahu od rychlosti světla po nekonečno. Není to nic nečekaného. Ve fyzice se už dávno zkoumají teoretické objekty s nadsvětelnou rychlostí – tachyony. V jedné z publikací bylo poukázáno na velké množství astrofyzických objektů, které se pohybují nadsvětelnou rychlostí. Vysoká skupinová rychlost torzních vln odstraňuje problém zpožďování signálů nejen v hranicích naší galaxie, ale i v rozsahu celého vesmíru“ (str. 268).

    Znamená to, že jednotné pole vesmíru umožňuje prakticky okamžitě odevzdat informaci z jednoho bodu vesmíru do druhého a naopak. Toto pole je jako obrovský mozek, který v sobě uchovává všechnu informaci o všem a všech. O minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

    „Bůh – není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň dřímota, ani spánek. Jemu náleží vše, co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u Něho přimluvit jinak, než s dovolením Jeho? On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíže nečiní – On vznešený je a mohutný!“ (Korán 2:255).

    Takovou „definici Boha“ (pokud je to tak možné říci) dává Korán. Porovnejte si to s jednotným polem vesmíru a popisem celovesmírné „matice-matrjošky“ – mnohorozměrné pravděpodobnostní matice možných stavů matérie z 9. kapitoly. Odpověď se nabízí sama. Spojení člověka s jednotným polem vesmíru (vesmírným rozumem, Bohem) existuje (obr. 13-4).

    Podobné spojení existuje i s různými egregory. A nyní si vzpomeňme na jev rezonance, o kterém jsme se všichni učili ve škole. Pamatujete si, co se děje, když se frekvence shodují? Vzniká rezonance, kde jedna frekvence posiluje druhou a naopak. Něco podobného se děje i tehdy, když se některé biopolové vibrace jednoho člověka (z celé množiny vibrací vyzařovaných člověkem) shodují (svými charakteristikami) s těmi samými biopolovými vibracemi druhého člověka, třetího, čtvrtého atd. Tehdy spolu všechny tyto vibrace rezonují a vytvářejí jakési „společné biopole“ složené z množství velmi podobných vibrací.

    To znamená, že biopolové záření mnohých lidí, obsahující tu samou rozMĚŘenou informaci, dává vzniknout energoinformačnímu systému na polovém nosiči (matérií je zde společné biopole). Takový energoinformační systém se nazývá egregor.

    Podívejte se na obrázky. Na jednom z nich (obr. 13-5) je zobrazeno množství lidí se symbolickým znázorněním jejich biopolí, které spolu rezonují. A na druhém (obr. 13-6) je znázorněno symbolické schéma egregoru.

                      Obrázek 13-5                                                Obrázek 13-6

    Je dobré k tomu, že umožňuje vysvětlit procesy, které probíhají v egregorech, a jejich propojení s lidmi. Mnozí ze čtenářů už jistě slyšeli fráze: „Otevřel se mu nový kanál!“. „Připojil se“, „Ona ho připojila!“ a podobně. Na obrázku 13-6 je tento „kanál“ dobře vidět. A ačkoli se ve skutečnosti všichni lidé zobrazení na obrázku nacházejí uvnitř „vzducholodě-egregoru“, tak kvůli zjednodušení výkladu a lepšímu pochopení procesů probíhajících jak mezi lidmi a egregorem, tak i mezi lidmi přes egregor, budeme i nadále používat právě takové symbolické schéma.

Obrázek 13-7

Přístup ke klasifikaci egregorů

    Každý člověk je jiný. Týká se to i jeho vnějšího vzhledu, výšky, váhy, barvy vlasů a mnohého dalšího. Tato specifika jsou dána v první řadě genetikou a fyziologií.

    Avšak, na druhé straně, všichni lidé se na sebe velmi podobají. Každý má jednu hlavu se dvěma očima, dvěma ušima a jedním nosem. Každý má dvě ruce a dvě nohy. Každý má jedno srdce, dvě ledviny, jedny játra. To znamená, že jako „materiální nosič“ jsou lidé poměrně stejní. Proto jsou si z hlediska parametrů své „energetiky“ všichni lidé velmi blízcí. Rozdíl je jen v síle energetiky jednotlivých lidí.

    Z toho (z chápání trojjednoty „matérie-informace-míry“) vyplývá, že při tvorbě lidských egregorů hrají klíčovou roli informační osobitosti lidí, jejich informační jednota, a ne energetická (materiální) slučitelnost. Proto z hlediska trojjednoty „matérie-informace-míry“ vypadá chápání egregorů a rozdílů mezi nimi následovně.

    1. Z energetického (tj. materiálního) hlediska lidé vytvářejí egregor přesně tak, jako elektrárny a spotřebitelé zapojení do sítě (obr. 13-7).

    Existují lidé, kteří svou mocnou energetikou egregor nabíjejí, a lidé se slabší energetikou se na této energii přiživují („duchovní vampýři“).

    2. Z informačního hlediska lidé vytvářejí egregor podobně, jako množství počítačů dokáže vytvořit společnou počítačovou síť, pokud se propojí informačními kanály (obr. 13-8).

Obrázek 13-8

Lidský mozek je velkolepý počítač, který svou informaci neodevzdává přes kabelové spojení ani přes wifi, ale odevzdává ji prostřednictvím svého biopole tak, že „vyzařuje“ vibrace, které se díky rezonanci šíří celým egregorem, a tak do něj přispívají svou částí, díky čemuž se informace stává dostupnou i pro jiné členy egregoru za podmínky, že dokáží „naladit“ svůj „přijímač“ na příslušnou „vlnu“.

    3. Míra v egregoru zastupuje algoritmus zpracovávání informace, která koluje egregorem. V daném případě algoritmus představuje celkem konkrétní posloupnost úvah („mudrování“ – pokud je to tak možné říci) jak jednotlivce, tak i celého egregoru. Právě „míra“ je v egregoru klíčová. Pokud jeden člověk „mudruje“ stejně jako druhý, třetí, čtvrtý atd., tak je to právě ten případ, kde jimi vyzařované vibrace (biopole) mají velmi podobné parametry, což umožňuje společnou „rezonanci“. Stejnost „mudrování“ těchto lidí se projevuje ve stejnosti (podobnosti) jejich chování, když se ocitnou ve stejných (podobných) situacích.

    Na základě výše popsaného je možné vykonat kybernetickou analýzu. Podívejte se na obrázek 13-9.

Obrázek 13-9

Na něm je každý člověk znázorněn jako počítač. Všechny „počítače“ jsou vzájemně propojeny ne kabelem, ale egregorem. Takže zde máme jistou počítačovou síť. Z toho vyplývá, že pokud existuje počítačová síť, existuje programové zabezpečení (komplex „programů“), tak se může tato počítačová síť stát jedním celistvým informačním systémem, který bude „výkonnější“ a „rozumnější“ (tj. hierarchicky výše) než jednotlivé počítače, které ho tvoří. Rozdíl je zde jen v tom, že člověk je o mnoho složitější než počítač a možnosti energoinformační výměny mezi lidmi jsou o mnoho širší, než je tomu v libovolné počítačové síti.

    Ale může vzniknout i jiná situace. Každý z čtenářů ji jistě už zažil, ale nesnažil se analyzovat všechny její příčiny. Odpočíváte v kruhu svých přátel. Všichni jsou veselí, všichni si vykládají, vtipkují. Večírek probíhá skvěle. Přicházejí noví, neznámí lidé, proběhne přivítání a oni se bez problémů „noří“ do atmosféry večírku jako by se dávno se všemi znali. Ale najednou se otevřou dveře a vstupuje další nový člověk, podobně jako předtím. Ještě neřekl ani jedno slovo, neudělal nic pohoršujícího, ale atmosféra se v momentu vytratila jakoby se v přátelském kolektivu něco „pokazilo“. A spravit tuto atmosféru se vůbec nedaří. Co se stalo? Stalo se to, že biopole tohoto člověka „nerezonovalo“ s biopolem kolektivu.

    A nejen to, bylo s ním dokonce v rozporu. „Vibrace“ tohoto člověka byly negativní, což mělo ničivý vliv na už vytvořené biopole. Bylo to jako škrábání „železem po skle“, kde se mnozí z tohoto zvuku (vibrace) roztřesou. A zvyknout si na tento zvuk nedokáží. To byl ten důvod.

Klasifikace egregorů

    Při klasifikaci egregorů je potřeba se v první řadě řídit dvěma fundamentálními osnovami:

—   Trojjednota „matérie-informace-míra“.

—   DVTŘ, všechny její základní teze, tj. zkoumání procesů z pohledu řízení.

    1. Z hlediska hierarchie řízení ve vesmíru (pokud začneme od spodu nahoru) můžeme egregory klasifikovat následovně (obr. 13-10).

—   egregory lidských skupin,

—   egregory biosférní,

—   egregor planety Země (a egregory jiných planet s biosférou),

—   egregory galaxií,

—   egregory fragmentů vesmíru,

—   egregory celého vesmíru.

Obrázek 13-10

  2. Egregory se od sebe liší na základě energetických charakteristik lidí: „silné“, „střední“, „slabé“ atd. (obr. 13-11).

Obrázek 13-11

  3. Egregory se od sebe liší na základě informace, která do nich vstupuje:

—   explicitní informace,

—   implicitní informace,

—   informace pro zasvěcené.

    4. Egregory se od sebe liší na základě algoritmů svého fungování. Klasifikace podle tohoto příznaku je velmi rozsáhlá a uvést ji celou není možné. V podstatě je to klasifikace podle „způsobu života“ lidí, podle „způsobu jejich myšlení“.

    Uvedu jen ty nejdůležitější a nejznámější:

—   materialistický egregor,

—   židovský egregor,

—   muslimský egregor,

—   marxistický egregor,

—   stalinský egregor,

—   slovanský egregor,

—   technokratický egregor,

—   narkotický egregor,

—   egregor milovníků hudby a mnohé další.

    5. Podle délky své existence:

—   trvající staletí (nebo dlouhověké),

—   mnohaleté,

—   krátkodobé.

    6. Podle organizace řízení:

—   Jeden člověk řídí přes egregor všechny členy egregoru (obr. 13-12).

                         Obrázek 13-12                                                           Obrázek 13-13

— „Někdo“, kdo není členem daného egregoru, má vliv na egregoriálního lídra, čímž získává kontrolu nad lidmi patřícími do egregoru (obr. 13-13).

— Jeden egregor je ovládán druhým egregorem, jehož algoritmus je „silnější“ („chytřejší“) než první egregor (obr. 13-14).

                                                                   Obrázek 13-14

7. Podle typů režimu psychiky jeho členů:

—   egregor lidí s lidským režimem psychiky,

—   egregor lidí s démonickým režimem psychiky,

—   egregor lidí s režimem psychiky zombie-biorobot,

—   egregor lidí se zvířecím režimem psychiky,

—   egregor lidí s režimem psychiky degradovaným do nepřirozeného způsobu života (narkomani, alkoholici).

    8. Podle vzájemné interakce můžou egregory být:

—   Vzájemně vložené (jeden je součástí druhého a naopak). Takové egregory se od sebe liší svými trojřadými, čtyřřadými atd. parametry (obr. 13-15).

Obrázek 13-15

—   Doplňovat jeden druhého nějakými svými částmi (informačními částmi nebo jednotlivými algoritmy zpracování informace).

—   Být neutrálně slučitelné. To se může stát tehdy, když se egregory dotýkají nebo prolínají, ale nic se přitom neděje.

—   Být vzájemně antagonistické, tj. v rozporu jeden s druhým. To se stává tehdy, když se egregory od sebe liší základními parametry, které určují jejich podstatu, jejich hlavní obsah (obr. 13-16).

Obrázek 13-16

  9. Vyjmenované druhy a typy egregorů se dají velmi dobře ilustrovat z pozice šesti priorit řízení. Například, pokud se lidé pobili (6. priorita), tak se můžou usmířit „při skleničce“ alkoholu (5. priorita), nebo v sobě najít sílu k usmíření v rámci jednoho náboženského vyznání (3. priorita) atd. Ale pokud se rozcházejí ve světonázoru (1. priorita), tak jejich smíření není prakticky možné, jsou si navzájem antagonističtí. Takže libovolný egregor je možné zařadit k příslušné prioritě.

Jak informační technika pomáhá egregorům

    Podívejte se na obrázek 13-17.

    Na zemi stojí člověk. Z jedné strany je tráva, stromy, slunce, zpívají ptáci. To je biosféra.

    Z druhé strany auta chrlí benzinový zápach, chemická továrna vypouští z komínů jedovaté páry, na nebi hučí letadla. To je technosféra. A tuto technosféru zplodila biosféra, v prvé řadě člověk. A ačkoli je technosféra zplozena biosférou, tak má technosféra na biosférní egregory obrovský vliv. Například dnes existuje velké množství technických (materiálních) prostředků, sloužících k uchování, zpracování a přenosu informace (přitom je potřeba vždy pamatovat na to, že libovolná informace je určitým způsobem rozměřena a nutně se nachází na materiálním nosiči).

Obrázek 13-17

Mezi takové prostředky patří například rádio, televize, kino, tisk, počítačové sítě. Tyto technické prostředky lidi vtahují do svých vlastních technosférních informačních toků. Někdo se neumí odtrhnout od televize, někdo od počítače, někdo si dá do uší sluchátka a užívá si hudební rytmy atd. Přitom je potřeba si jasně uvědomit, že technické prostředky jsou jen nástroje, které odevzdávají určitou informaci. A samotná informace je vytvářena (formována) lidmi, kteří při tom realizují úplně konkrétní cíle. A tehdy dochází k tomu, že takoví lidé můžou pomocí technických prostředků podporovat konkrétní egregory, neustále (nebo sporadicky) je přikrmujíce odpovídající informací:

    — určitý hudební styl,

    — určitý druh filmů,

    — noviny s určitým zaměřením atd (obr. 13-18).

Obrázek 13-18

Z toho plyne závěr, že pomocí na první pohled možná i různorodé informace, ale tematicky zaměřené, je možné ve společnosti podporovat nejen množství různých „drobných“ egregorů, ale i mocný egregor biblické koncepce, který v sobě všechny tyto „drobné“ egregory shromažďuje. Zdánlivě je informace v kině, v rádiu, v divadlech, v knihách a časopisech rozdílná a rozmanitá, ale ve skutečnosti obsahuje ten samý komplex idejí biblické koncepce organizace života. Proto, drazí čtenáři, můžete klidně přepínat „nezávislé“ televizní kanály z jednoho na druhý, ale informace na těchto kanálech bude ve své podstatě a ve svém hlubokém smyslu úplně stejná, ačkoli vám ji servírují v různých baleních, někdy dokonce v úplně protikladné podobě (nikdy nezapomínejte na princip „rozděl a panuj“).

    Televize dnes slouží prakticky jako nástroj ovlivňování psychiky mnohamilionového obyvatelstva země, „připojujíce“ přitom lidi na jednotlivé konkrétní egregory a všechny spolu na jeden biblický egregor.

    Kdysi tuto funkci televize po celá staletí plnily chrámy různých církví. Tehdy neexistovala kina, paláce kultury a jiná podobná zařízení. Kam se „měl rolník podívat“? Lidé museli chodit na různé modlitby (denní, nedělní, sváteční), přičemž tam mnozí chodili s potěšením: „Jít mezi lidi, ukázat se“. Ale prakticky nikdo z nich si neuvědomoval, že během církevních bohoslužeb a rituálů byli cílevědomě ovlivňováni konkrétním informačním vlivem, který navíc končil kázáním církevního hierarchy, v kterém přímo hovořil, jak se mají lidé v rozličných situacích chovat. Fakticky se jednalo o programování lidí.

Dnes tuto misi převzala televize, která podobně, jak se to kdysi dělalo v kostelech a chrámech, programuje psychiku milionů lidí, čímž je připojuje ke konkrétním egregorům. A místo církevních kněží v televizi vystupují speciálně vyškolení moderátoři: „Pozner“, Švydkij“, „Svanidze“, „Solovjov“ a jiné „autority“ (obr. 13-19).

    Mnohé počítačové hry dělají to samé. Přitom (na rozdíl od televize) to už dělají v dialogovém režimu, u kterého je vliv na psychiku o mnoho hlubší, protože „přímý informační vliv“ je upevněn i „zpětnou vazbou“ (obr. 13-20).

Obrázek 13-20

    Oči hledí na monitor, a prsty rukou leží na klávesnici! To znamená, že u počítačové hry se dosahuje hlubší zombifikace, než u televize. Majitelé médií (televizních kanálů a rádiových stanic) si to uvědomují a zavádějí zpětnou vazbu s diváky a posluchači prostřednictvím telefonátů do studia., čímž vtahují lidskou psychiku do potřebného informačního stavu ještě hlouběji, a ne jenom povrchně. Díky tomu dochází k efektivnějšímu napojení na konkrétní egregor.

Interakce člověka s egregory

    Egregory a lidé si navzájem vyměňují energii a informaci.

    Lidé můžou příslušet k různým egregorům, protože tato příslušnost je určována charakterem různorodé informace z různých oblastí jejich životní činnosti (profese, zájmy, vzdělání atd.), kterou v sobě každý nese. Kromě toho, informační batoh každého člověka obsahuje různé fragmenty těchto činností. „Fragmenty“ jsou o mnoho menší než „oblasti“ činnosti. „Fragmenty“, to jsou přečtené knihy, nějaké poznatky z vědy, historie, politiky atd.

    Týká se to i energetického souladu s různými egregory (nezávisle na charakteru informace). Tento soulad závisí na charakteristikách energetického naladění člověka jako vysílače nebo jako přijímače (nebo jako oboje současně). Díky tomu můžou být lidé (během různých intervalů a během různých okamžiků v průběhu jednoho intervalu) v interakci s různými egregory (obr. 13-21).

  Vícero egregorů může informačně a energeticky ovlivňovat toho samého člověka a přitom:

— se vzájemně doplňovat,

— střídat se,

— vstupovat do vzájemných konfliktů, kvůli moci nad člověkem.

    V okamžiku smrti organizmus člověka také vyzařuje příslušné pole (energii a informaci nadělenou mírou). Toto pole odnáší duši od těla (obr. 13-22).

Obrázek 13-22

Pole zemřelého člověka se pravděpodobnostně-předurčeně dostane do egregoru, který je energeticky a informačně (a především algoritmicky) blízký tomu poli, v kterém je zavřená duše. To znamená, že charakteristiky duše (souboru vibrací pole) a charakteristiky egregoru (souboru všech jeho vibrací) se shodují a rezonují. A v souladu se zákony zachování energie (matérie) a informace může duše v nějakém egregoru nadále existovat. Přitom existovat tak dlouho, jak dlouho bude existovat egregor. To znamená, že duše „přesedla“ z jednoho informačního nosiče (lidského těla) na druhý materiální nosič (egregor). Takové chápání umožňuje vysvětlit nesmrtelnost duše a zadat otázku o smyslu života. Vždyť nahromaděná životní zkušenost nadále v egregoru existuje, což umožňuje odevzdávat tuto zkušenost dalším lidem.

    Zde je možné vzpomenout na klasifikaci lidských smrtí, pocházející od knižní postavy románu Ilfa a Petrova „Dvanáct křesel“ Bezenčuka, majitele firmy na výrobu truhel: od „vyvalil se“, natáhl hnáty“, „zatřásl bačkorami“ (to pro lidi s nízkým postavením), do „poroučel se“ a „skonal“ (pro lidi s vyšším postavením), a nakonec „odevzdal duši Bohu“ (tato fráze mluví sama za sebe).

    Zůstává však otázka: odpovídá v plné míře (v plném objemu) duše živého člověka té duši, která opouští tělo zemřelého? Nebo se duše zemřelého v něčem liší od duše živého? Zatím se na tuto otázku nedá jednoznačně odpovědět.

Délka životů egregorů

    Na obrázku 13-23 je zobrazen „přesun egregoru v čase“.

  Obrázek 13-23

Lidské egregory generují lidé. Lidé se rodí a umírají. Proto počet lidí, kteří tvoří egregor, není stabilní ani svým počtem, ani personální sestavou. Z toho vyplývá, že život egregoru může historicky trvat velmi dlouho a přetrvávat mnohá pokolení. Ale jen za určité podmínky. Je potřeba, aby při výměně pokolení určitá část živých lidí neustále egregor podporovala energeticky i informačně. Nyní vám, milí čtenáři, už musí být jasný úkol církevních rituálů pro udržování života příslušného egregoru během staletí.

    Pokud si porovnáme délku života egregoru na časové ose v dostupném historickém rozsahu a poměr frekvencí biologického a sociálního času (zákon času), tak můžeme pochopit probíhající velkolepé procesy v lidské společnosti. Už jsme si vysvětlili, že zákon času bourá pilíře davo-“elitářství“ a objektivně nutí k přechodu na nový model vztahů mezi lidmi. To se nevyhnutelně projevuje i na příslušných egregorech. Například na obrázku 13-24 je vidět, že kdysi panoval židovský egregor.

Obrázek 13-24

  Drtivý úder mu zasadil Ježíš Kristus, který začal formovat křesťanský egregor. Jenže globalizátoři těch dávných dob dokázali jeho učení (a tím i egregor) zredigovat podle svých zájmů a prostřednictvím svého „agenta vlivu“ apoštola Pavla-Šavla zformovali židokřesťanský egregor církve Ježíše Krista. Mohammed zasadil úder oběma těmto egregorům a zformoval muslimský egregor. Globalizátoři se dodnes snaží vnést do tohoto egregoru defekty.

    S objevením se KSB se začal formovat egregor“ K Božímu království“. Přitom časově se to hoduje se změnou poměru etalonových frekvencí biologického a sociálního času (zákon času). V souladu se zákonem času se židovský a židokřesťanský egregor objektivně rozpadává, protože „všechno tajné se stává zjevným“. A ačkoli se hierarchové synagog a církví snaží tomuto objektivnímu procesu odporovat, tak zastavit se jim ho nepodaří. Muslimský egregor se také očišťuje od všech defektů vnesených globalizátory, transformujíc se do nové kvality.

    Egregor „K Božímu království“ se díky zákonu času stává stále silnějším, protože do něj vstupuje stále více lidí. Jeho základní rozdíl oproti předcházejícím společensky významným egregorům spočívá vtom, že neobsahuje dvojakost, která se vyskytovala v minulých egregorech. Doteď byly lidem dávány jedny znalosti (volně dostupné), a „elita“ dostávala druhé – ezoterické (tajné) znalosti s grifem „jen pro zasvěcené“. Ale KSB dává své znalosti všem bez výjimky a v odkryté formě, bez tajných či veřejných zasvěcení. Vypadá to tak, že před vznikem egregoru „K Božímu království“, lidé patřící k židokřesťanskému egregoru jednali nevědomě. Ale dnes lidé patřící k egregoru „K Božímu království“ jednají vědomě.

    Vše výše řečené předpokládá pravděpodobnostně-předurčené vítězství egregoru „K Božímu království“. Otázka je jen v rychlosti tohoto procesu. Při aktivní účasti lidí k osvojování si KSB bude proces probíhat velmi rychle.

    Čtenářům doporučuji samostatně popřemýšlet nad vlivem druhých egregorů na formování mezilidských vztahů. Například takových, jako je egregor carizmu, kapitalizmu, stalinizmu, pseudokomunizmu a další.

Egregor jako jeden organizmus

    Egregor jako celek je jeden organizmus, jen není vytvořen z hmoty, ale z polí, které vyzařují lidé připojení na egregor. Lidský organizmus je složen z mnoha částí: mozek, hlava, srdce, játra, oběhová soustava, nervová soustava, plíce atd. A všechny tyto části jsou na sobě závislé, ve zdravém organizmu pracují koordinovaně a harmonicky. Přitom každý jednotlivý orgán má svou frekvenci (vibraci), a když jí budeme působit na člověka zvenčí, tak orgán bude „rezonovat“.

    Mnozí čtenáři už jistě slyšeli o léčebném účinku čtení tzv. východních „manter“: „Áááá. Óóóó. Ýýýý“. V čem spočívá princip jejich léčivého účinku? Účinek klasické masáže svalů, kde se svěříme masérovi, je asi každému jasný. Masér mechanicky masíruje ztuhlé a ochablé svaly, čímž se více prokrvují, látková výměna v nich zrychluje, svalovým buňkám se vrací aktivní život. Ale jak udělat masáž jater, ledvin, plic, žlučníku a dalších vnitřních orgánů, pokud jsou „zatuhlé, proležené“? Rukama se je přece namasírovat nedá.

    A zde nám na pomoc přichází rezonanční jev. Buňky každého vnitřního orgánu jsou „naladěny“ na určitou frekvenci. A když tato frekvence vzniká blízko těla nebo v těle, tak nutí buňky rezonovat, tj. zvyšuje se amplituda jejich vibrací. Probíhá jakoby „vnitřní sebemasáž“. Buňky každého orgánu jsou naladěny na vlastní „zvukovou vlnu“. Na masáž jater je potřeba jeden soubor zvuků, na plíce jiný atd. A takovým souborem „zvukových vln“ jsou právě východní „mantry“.

    U našich slovanských předků ve starověké Rusi plnily úkol „manter“ tahavé písně. A při sborovém zpěvu byl účinek na zdraví neuvěřitelný. Nyní si sami udělejte závěr, proč se v důsledku studené války po Stalinově smrti staly „módními“ rytmické bubnové „melodie“, a ne ruské lidové písně. A co z toho plyne.

    Ale vraťme se k egregoru. Biopole každého člověka a biopole podobných lidí zaujímají v egregoru stejné místo, jaké v lidském organizmu zaujímají:

    — buňky,

    — specializované orgány (játra, ledviny),

    — soustavy orgánů (oběhová soustava, trávicí soustava).

    Rozdíl je jen v tom, že organizmus egregoru je skládán do určitého celku:

    — na úrovni biopole,

    — a ne na úrovni tělesné biomasy.

    Symbolicky je takové složení egregoru znázorněno na obr. 13-25 jako analogie lidského organizmu.

    Tento obrázek je pro lepší pochopení zjednodušený. Ve skutečnosti se přesné schéma složení egregoru do jednoho organizmu zatím zobrazit nedá, tak jako se nedá zobrazit ani samotný egregor. To je důvod, proč ho zobrazujeme jen symbolicky jako „vzducholoď“.

    V lidském organizmu probíhá proces pravidelné obnovy buněk. Očividným příkladem toho je naše kůže (odumřelé buňky horních vrstev kůže postupně odpadávají). V egregoru probíhá něco podobného:

—   Lidé se rodí za „účasti“ (pod vlivem) dlouhověkých egregorů. Dokonce i početí probíhá za biopolové účasti nejen souložících mužů a žen, ale i nějakého egregoru (egregorů).

—   Lidé pod starostlivostí egregoru (egregorů) rostou.

—   Lidé dospějí a svým biopolem podporují egregor (egregory) až do své tělesné smrti (nebo do vystoupení z daného egregoru).

Egregor jako nadosobnostní faktor řízení

    Vzpomeňte si na všeobecné schéma řízení z DVTŘ: subjekt a objekt řízení, řídící vliv, zpětná vazba a výsledek řízení. Řídící vliv, to je informace. Zde se ukazuje, že egregor je řídícím subjektem a lidé na něj připojení jsou řízenými objekty. Zde je vhodné si vzpomenout i na to, co je to supersystém, a na procesy probíhající v supersystémech. Vždyť supersystém představuje množina lidí.

    Egregor koordinuje činnost všech lidí, kteří jsou k němu připojeni. Přitom činnost lidí je egregorem koordinována tak, aby činnost jednotlivců doplňovala snahu všech členů egregoru s možnostmi každého z nich. Přitom nejde o chaotické mechanické spojování snah každého, ale egregor realizuje určitý cíl, kvůli kterému sám existuje. Při maximálním zevšeobecnění pro všechny egregory můžeme takový cíl zformulovat následovně: stabilně podporovat konkrétní celostní proces v organizaci života lidí, kvůli kterému existuje daný egregor.

    Tato podpora procesu probíhá přes dálkové kanály energoinformační výměny biopolového charakteru (obr. 13-26).

Obrázek 13-26

  Přitom se děje dokonce taková věc, že lidé navzájem o sobě nic nevědí, ale o každém z nich „ví“ egregor – kolektivní duch („Zde je ruský duch! Zde to Rusí voní!“).

    Každý egregor představuje nadosobní faktor, tj. vyšší úroveň hierarchie řízení, než je úroveň samořízení, které odpovídá jeden člověk připojený k egregoru. Proto je každý egregor schopen řídit lidi různým způsobem. A není toho jen schopen, on i reálně lidi řídí. Neřídí je jako loutky na špagátu, ale víceméně je ovlivňuje, a nepůsobí jen na lidi, ale i na rozvoj situace kolem nich.

    Z toho vyplývá, že každý egregor tvoří jeden z aspektů objektivně existujícího „mnohostranného společenského jevu“, kterému se dnes říká „duchovní kultura“. Právě „duchovní kultura“ vytváří a přetváří egregory existující v konkrétní společnosti (připomínám čtenářům dva druhy konceptuální moci a dnes dominující amorální konceptuální moc, jejímž důsledkem je současná „duchovní kultura“ prakticky všech regionálních společností a celé naší lidské civilizace). Dá se říci, že „duchovní kultura“ společnosti, to je celý soubor egregorů dané lidské společnosti.

    Jestliže je ke každému egregoru připojeno dostatečně velké množství lidí, tak v sobě egregor sjednocuje možnosti každého člověka. Proto je síla egregoru o mnoho větší, než energetická a informační síla jednotlivce.