Konceptuální moc a egregory. Egregoriální války (13/3)

22.08.2026

    Jak jev egregorů a mechanizmus jejich činnosti chápou globalizátoři a vykonavatelé jejich vůle, to nám není podrobně známo. Avšak to, že tento mechanizmus využívají na plný výkon, je očividné. Proto byly mnohé egregory v historii lidstva speciálně vytvořeny konceptuálně mocnými lidmi a jsou udržovány ve funkčním stavu dodnes. V prvé řadě se to týká egregorů různých náboženství, církevních a zednářských řádů, „bratrstev“, náboženských sekt a světských „spolků“.

    Při samostatné analýze činnosti a při hodnocení takových „organizací“, s kterými se milí čtenáři v životě setkáváte, je potřeba na první místo postavit a zkoumat to hlavní. A co je v egregoru tím hlavním? Míra! Tím hlavním je algoritmus, posloupnost, pravidla, podle kterých egregor pracuje. A všichni lidé, připojující se k takovému konkrétnímu egregoru, tato pravidla přenášejí do života a realizují je (probíhá „materializace“). V prvé řadě je potřeba věnovat pozornost tomuto. Ale pravidla mohou být různá. Jedna věc jsou pravidla osobní hygieny a jiná věc jsou pravidla mezilidských vztahů ve společnosti, vztahů mezi zeměmi a národy, tj. pravidla organizace života. Čím jsou pravidla globálnější, tím větší mají význam pro organizaci života společnosti. Nositeli takových globálních pravidel jsou egregory globálního významu. Takové egregory jsou vytvářeny konceptuální mocí kvůli dosažení konkrétních cílů, které budou v životě celé společnosti realizovat egregoriálně závislí lidé.

    A je potřeba pochopit ještě jednu důležitou věc. Takové egregory nejsou schopny ovlivňovat své „svěřence“ tak, aby řešili úkoly, které jsou danému egregoru cizí (tj. nejsou tak nastaveny, nefungují tak). A nejen to, jejich algoritmus je dokonce takový, že svým „svěřencům“ neumožní chápat úkoly jiné konceptuální moci. To znamená, že egregor (tj. i ti, kteří jsou jeho členy) zaměřený k zotročení, dokáže jen zotročovat (judaizmus). Vzpomeňte si na biblický citát: „A budeš panovat nad mnohými národy, a oni nad tebou panovat nebudou.“ A egregor zaměřený na souhlas se zotročením a ponižování se před zotročitelem nedokáže lidi přimět k odporu vůči svým zotročitelům (křesťanské církve po Nicejském koncilu v r. 325 n. l.). Viz například: „Každá vláda je od Boha“, „Smiř se a kaj se“, „Kristus trpěl, a i nám kázal nést svůj kříž“. A když prosíme hierarchy ruské pravoslavné církve: „Požehnejte nám jako Sergij Radonežský, do boje s informačními uzurpátory svaté Rusi!“, tak to nedokáží udělat, neboť jsou podřízeni otrockému egregoru. „Smiř se, otroku boží! Pokud tě udeřili po pravém líci, nastav i levé. Žij jako nebeský pták, nemysli na zítřejší den.“ Zamyslete se, lidé ruští, nad celým tímto nesmyslem! Je nepříjemné o tom mluvit a uvažovat? Ano, je. Ale co dělat? Pokud nezměníme tyto nám vnucené „boží pravdy“, tak i nadále zůstaneme zotročeni cizinci.

    Tyto egregory podporuje příslušná informace, nadělená příslušnou mírou. A není to jen řečová a textová informace („sv. písma“, církevní kázání, rádio, televize, knihy, časopisy), ale i informace symbolů a rituálů (hvězdy, kříže, pásky, nášivky, odznaky, obřady, pochody, procesí atd.). Speciálně to účinkuje na mladé. Je přitahuje zevnějšek. Často si ani dost dobře neuvědomují, do čeho „vlezli“, ale zároveň se cítí být účastni na něčem důležitém, nepochopitelném, tajemném. To znamená, že se poddávají emocionálními vlivu, a ne obsahovému (vlivu idey). Podobný velký význam má také hudba. A oboje spolu vykazuje obrovský vliv.

    Znamená to, že egregory nemravní a nespravedlivé konceptuální moci v absolutní většině případů nutí lidí jednat podvědomě. Lidé připojení k takovým egregorům nemají potřebnou hloubku chápání všech okolních jevů (kaleidoskop: „každý si má čestně plnit své věci“), a většina z nich jedná podvědomě, řídí se emocemi, ne rozumem, a přitom své úmysly považují za dobré (jsou dobromyslní).

    Avšak egregor naší konceptuální moci (mravní a spravedlivé organizace života), egregor „K Božímu království“ se v tomto smyslu liší od všech ostatních tím, že lidé k němu připojení jednají vědomě. Základem toho je:

—   mozaikové bohocentrické vidění světa,

—   chápání toho, že všechny procesy ve vesmíru jsou řízeny,

—   znalost základů tohoto řízení (DVTŘ).

    V závislosti na tom, jaké cíle má zadány ten či onen egregor biblické konceptuální moci, může tento egregor být:

1.    buď neutrálním vůči pokusům svých jednotlivých členů dospět k řešení úkolů, které jsou tomuto egregoru i celé biblické koncepci cizí;

2.    nebo může tyto pokusy blokovat formou:

a)    fyzické likvidace takových lidí,

b)    poškozením jejich zdraví,

c)     nebo vytvořením kolem nich životu nebezpečných situací, jejichž vývoj garantuje „automatickou“ likvidaci takových lidí ve vznikajících (zdánlivě „samo sebou“) situacích.

    To se týká nejen těch, které zaujala „zakázaná informace“ a navenek projevili tento svůj zájem. Ale týká se to dokonce i těch, kteří ještě jen potenciálně můžou projevit svůj zájem o egregoriálně cizí informaci („zakázanou“). Egregor dokáže sám (nebo jeho páni, využitím jeho možností) identifikovat lidi, kteří se v budoucnu můžou podílet na dosahování cílů, které jsou pro daný egregor biblické koncepce nepřijatelné.

    Poměrně často jsem se setkal s lidmi, kteří byli stoupenci KSB, ale důkladně to na veřejnosti skrývali ve snaze vyhnout se různým nepříjemnostem. Když jsem jim vysvětlil to, o čem jsme mluvili výše ohledně rozpoznávání dokonce potencionálních účastníků „našeho díla“, tak je to uvrhlo do šoku. Samozřejmě ne všechny, ale většinu. Jedni zůstali šokováni a druzí se šklebili, když jsem jim říkal: „No, co? Vážně si myslíš, že pokud skrýváš své skutečné ideály a přetvařuješ se před uzurpátory, posluhuješ jim a osobně neděláš nic pro záchranu své Vlasti, tak si to uzurpátoři sami nedomyslí a budou k tobě až do smrti shovívaví? Nebuď naivní! Oni si to už domysleli a o všem dobře vědí. Ale dokud tě potřebují, tak jsou k tobě shovívaví. Ale hned, jak si vyřeší nějaké své problémy, kde potřebují tvou pomoc, tak se vypořádají i s tebou, s tvými blízkými, a tím spíše s tvými potomky. Tento váš zbabělý postoj umožňuje globalizátorům nás všechny po jednom zlikvidovat. Není tedy lepší s tímto „tajnůstkářstvím“ přestat, ujasnit si všechny teoretické teze KSB, zvednout hlavu a otevřeně mluvit o svých životních ideálech i záměrech a dosáhnout jich? Vždyť nás je o mnoho více než informačních uzurpátorů, žijeme ve vlastní zemi a máme právo sami určovat svůj osud a svou organizaci života“.

    Ale všechny nás zavčasu rozdělili a rozhádali. Zatím je to „každý sám za sebe“: „spas sám sebe a tisíce budou spaseny vůkol tebe“ (židokřesťanské dogma). Avšak už několik století je vidět, že takové „spasení“ výsledek nepřináší, a vše se děje přesně naopak. Ještě jste se nad tím nezamysleli? Měli byste! Vždyť jak by to dopadlo, kdyby během Velké vlastenecké války začal každý bránit jen svůj dům nebo byt? Nebo svou obec či město? V takovém případě bychom o vítězství a 9. květnu mohli jen snít! A co zachránilo každého z nich i všechny dohromady? Zachránilo je to, že síly jednotlivých lidí byly sjednoceny ve strukturách armády a týlu. Byly vytvořeny celé fronty pro boj proti uzurpátorům. Dokonce i v týlu nepřítele. Kromě toho byla ve vlastním týlu vytvořena pracovní fronta. A zamyslete se: bylo by možné zvítězit bez jednotného plánu a centrálního řízení toho obrovského množství jednotlivců? Samozřejmě, že ne! Toto všechno bylo potřeba řídit. A toto řízení bylo v té době zkoncentrováno v rukou Stalina.

    Dnes nám vnucují názor, že velkého vítězství dosáhl samotný Lid. Zní to samozřejmě pěkně. Ale není to pravda! Ano, zvítězil Lid, ale pod vedením Stalina! A na první místo v úsilí celé země a lidu je potřeba klást právě řízení!

    Co z toho plyne? Ve studené informační válce (rovněž jako v obyčejné horké válce) je k dosažení vítězství potřeba úsilí velkého množství lidí a špičkové řízení tohoto úsilí. A z hlediska aktuálně probíraného tématu o egregorech, my všichni ruští patrioti musíme cíleně formovat a vstupovat do jednotné fronty informační války – do egregoru „K Božímu království“. A tak jako v horké válce je potřeba si před odchodem na frontu nejdříve osvojit dovednosti vedení boje (kopat zákopy, přesně střílet, vyrazit do útoku atd.), tak i dnes, během studené informační války si všichni její vojáci musí nejdříve osvojit „informační zbraně“. Je potřeba si osvojit základy KSB a všechny základní teze DVTŘ. A je potřeba změnit svůj vnitřní svět, svůj postoj k životu, svou psychiku v souladu se získanými znalostmi, protože bez toho se do egregoru „K Božímu království“ vstoupit nedá. A bez formování a neustálého zvyšování moci našeho egregoru „K Božímu království“ nebude možné organizaci života společnosti změnit.

    Zde je potřeba zmínit i „egregoriální války“. Okultisté o tom mluví jako o boji „sil dobra“ a „sil zla“ na „jemnohmotné úrovni“. Co to znamená z hlediska všeho toho, co jsme si už řekli? Egregory jsou vibrační systémy. A tyto vibrace se v celém frekvenčním spektru nacházejí velmi blízko sebe. Z toho důvodu mají na sebe nutně určitým způsobem vliv. Představte si hladký povrch jezera. Nejdříve do jezera hodíte jeden kámen a od něj se v kruzích začínají šířit vlny. Poté v určité vzdálenosti od prvního místa hodíte druhý kámen, od kterého se také začínají v kruzích šířit vlny. Vlny obou kamenů si běží vstříc. Pokud byl jeden kámen větší než ten druhý, tak se budou lišit i jejich vlny. Budou jedna druhou rušit. A pokud budou jedny vlny o mnoho větší než ty druhé, tak ty jemnější vlny ani nebude vidět. Něco podobného se děje i s protichůdnými egregory.

    Zde vidíte důležitost poznatků o egregorech, mázích a čarodějích! A pro nás byly tyto poznatky celá staletí, a dokonce tisíciletí tajemstvím za sedmi zámky.

    A všimněte si, že oficiální věda celého světa (o naší domácí není potřeba ani mluvit) o tom dnes mlčí. Není to zvláštní? Vůbec ne! Všechna věda (jakož i ostatní základní oblasti života lidí) je podřízena světové mafii globalizátorů. „Vědecký svět“ je svého druhu mafie, zednářský systém se svým vlastním systémem zasvěcení: „mladší vědecký pracovník“, „starší vědecký pracovník“, „kandidát věd“, „doktor věd“, „docent“, „profesor“, „člen korespondent“, „akademik“, „zasloužilý“, „čestný“. Jen s tím rozdílem, že tento systém není tajný, ale veřejný. V tomto systému platí vlastní „pravidla chování“, o nichž se nahlas nemluví, ale všichni je znají. Například jedno z takových pravidel je: „nikdy nevystupuj proti vědeckým autoritám“. A pokud to někdo poruší, tak se dá příkaz, a takového odvážlivce začnou „klovat“ (jeho „vlastní“) a často ho „uklovají“ až k smrti (princip „rozděl a panuj“ je vidět všude).

    Mimochodem, podobný systém zasvěcení existuje i v církvi, včetně ruské pravoslavné. Za prvé, všechno církevní „bratrstvo“ se dělí na „černé“ a „bílé“. „Černí“ jsou ti, kteří složili slib bezženství a celibátu (vzdání se sexuálních vztahů se ženami). Ti můžou postupovat ve „služebním žebříčku“ nahoru až po patriarchu celé Rusi (včetně). „Bílí“ jsou ti, kteří mají manželky. Ti se můžou stát maximálně farářem provinciální farnosti ve městě nebo v obci. Cestu k vyšším postům mají uzavřenou. Zatímco černí bratři můžou bez omezení postupovat ve služebním žebříčku. Mají to podobně jako na vojně. Existují funkce a tituly“ mnich, hieromnich, archimandrita, biskup, arcibiskup, metropolita, patriarcha. A existují také vlastní „stanovy“. A jen je zkus narušit! A pro ty, co je narušili, existuje vlastní systém trestů. A celý tento systém vnitrocírkevních vztahů (pravidla, algoritmus chování se „kněží“) se nachází v příslušném egregoru, který „pase“ církevní hierarchy. A ti zase „pasou“ své „ovečky“ – věřící. Jenže „ovečky“ už mají jiný egregor – pro „nezasvěcené“.

    Nyní čtenářům doporučím, aby sami popřemýšleli nad „vojenskými egregory“, „egregory státních úředníků“, „egregory vědců z vědeckého světa“, „egregory průmyslových odvětví“, „egregory vzdělávacích systémů“, „egregory jednotlivých obcí a měst“ (např. egregor Moskvy) atd. A není třeba přitom zapomínat ani na to, že všechny tyto egregory „zastřešuje“ jeden mocný biblický egregor.

    Zde můžeme udělat tečku i ve finálním chápání toho, co je to globální prediktor (GP), o kterém jsme už mluvili dříve.

    Ve škole nás učili, že ve starověkém Egyptě vládli faraoni. Ve skutečnosti to tak nebylo. Reálnými vládci starověkého Egypta byli nejvyšší hierarchové (nejvyšší kasta) staroegyptského žřečstva. Šlo o 22 lidí, kteří se nazývali „hierofanty“. Slovo „hierofant“ v překladu znamená „čtoucí osud, předpovídající budoucnost“. Ovládali tajné (hermetické) znalosti, které jim umožňovaly manipulovat nejen s negramotnými otroky, ale dokázali si díky tomu „omotat kolem prstu“ dokonce i faraony. Velmi pěkně to popsal Boleslaw Prus ve svém románu „Faraon“.

    Kvůli vyšší ochraně tajných znalostí bylo těchto 22 hierofantů rozdělených do dvou týmů po 11 žrecích. Každý tým sídlil v jiném městě. V té době byly války častým jevem a během války hrozí nebezpečí fyzické likvidace. A pokud by všichni žreci sídlili v jednom městě, byla by vysoká pravděpodobnost, že by mohli být všichni najednou zlikvidováni a znalosti by byly ztraceny. A takto v případě napadnutí zahynula jen jedna polovina a díky té druhé bylo možné vytvořit nový tým z 11 lidí. To znamená, že žreci si sami vytvářeli rezervy nositelů tajné (hermetické) informace. Proto měl Egypt i dvě hlavní města: Memfis a Théby, jedno leželo na severu Egypta, druhé na jihu. V každém z nich sídlil jeden tým žrečstva.

    Když jednotliví nositelé tajné informace z nejvyšší kasty stárli a umírali, tak jejich místo bylo nahrazeno připravenými nástupci mezi mladším žrečstvem. Takto se kasta žreců obnovovala. Pokud dědičnost zeslábla, tak byli do nejvyšší kasty přijímáni nejtalentovanější a od dětství připravovaní představitelé nižších stavů. Takto v průbehu staletí probíhal proces zachovávání a udržování nejvyšší kasty žreců.

    Z hlediska námi probíraných egregorů se očividně stalo následující:

1.    Buď staroegyptské žrečstvo dokázalo samo vytvořit (dostat shora) znalosti globálního významu, po čemž následoval proces jejich analýzy, rozvíjení, hromadění, zdokonalování, což bylo nevyhnutelně doprovázeno formováním příslušného egregoru.

2.    Nebo (což je pravděpodobnější) byli připojeni k zachovanému egregoru nejvyšší kasty žreců minulé ztracené civilizace – Atlantidy, po čemž také následoval proces analýzy a rozvíjení znalostí, také doprovázený podporou a zdokonalováním egregoru, který zůstal staroegyptskému žrečstvu jako dědictví.

    Je potřeba však pochopit, že tito noví „mladí“ žreci, když byli přijímáni do nejvyšší kasty a procházeli obřadem zasvěcení, tak se nevyhnutelně k tomuto egregoru připojovali i se všemi z toho plynoucími následky.

    Proto jev, který reálně existuje a kteří mnozí nazývají „světová vláda“, „světové zákulisí“, „síly Západu“, globální prediktor (GP), to nejsou jen lidé, ale v první řadě je to egregor nesoucí znalosti globální úrovně důležitosti. Můžeme ho nazvat egregor globalizátorů (EG). Takže ještě jednou. Globální prediktor, to je:

1.    i komplex znalostí globální úrovně důležitosti, komplex algoritmů řízení sociálních procesů, rozmístěných na polovém nosiči – egregoru (EG).

2.    i konkrétní skupina lidí, připojených k tomuto egregoru, která vykonává řízení společenských procesů globální úrovně důležitosti (tj. řízení zemí a národů), používajíc k tomuto řízení bezstrukturní způsob řízení, s kterým se čtenáři seznámili v 11. kapitole („Tajemství řízení“).

    To znamená, že na prvním místě je zde egregor, na druhém místě konkrétní lidé. To je velmi důležité pochopit. A když si vzpomeneme na „egregoriální vedení“, tak bude jasné, že tito lidé jsou nevolníky tohoto egregoru! Se všemi z toho plynoucími následky. V tom je celé tajemství. V tom se projevuje moc a síla biblické konceptuální moci.

    Abychom definitivně uzavřeli rozhovor o GP, je potřeba ještě vědět, že zpočátku staroegyptské žrečstvo jednalo otevřeně a pro všechny bylo viditelné. Později, po několika staletích otevřené činnosti, se žrečstvo transformovalo do „kolene Léviho“ a stalo se „levity“, kde se prakticky schovalo a stalo se neviditelným pro drtivou většinu lidí. Přitom si levité přisvojili právo na výklad pravdy a ostatní „kolena Izraele“ byla povinna jen plnit příkazy levitů.

    Levité (následníci staroegyptského žrečstva) místo sebe před veřejností zviditelnili Židy – zbylá „kolena Izraele“, která se stala a dodnes jsou vykonavateli plánů Levitů (světové vlády). Tato „kolena“ byla cíleně rozptýlena po celé zeměkouli, nesouc všem zemím a národům doktrínu „Deuteronomium-Izajáš“: „A budeš panovat nad mnohými národy a oni nad tebou panovat nebudou.“ Avšak v případech, kdy docházelo k nesrovnalostem při realizaci jejich plánů, tak hněv lidu levité obraceli proti „bohem vyvoleným“ vykonavatelům svých příkazů (zbylým kolenům Izraele), které levité řídili a dodnes řídí bezstrukturním způsobem, a to i přes egregor judaizmu, udržujíc tak „kolena“ v podřízenosti.

    Okamžik odchodu staroegyptského žrečstva z „veřejné politické scény“ do „zákulisí“ politické činnosti (ukrytí se v koleni Léviho) se stal okamžikem, kdy 22 hierofantů přešlo z úrovně řízení Egypta (řízení pouze jednoho státu) na NADstátní úroveň (řízení mnoha zemí). Tento okamžik se vlastně stal začátkem procesu globalizace podle plánu staroegyptského žrečstva, podle plánu, který obsahoval nespravedlnost v organizaci života lidí. Tento okamžik můžeme považovat za začátek činnosti „světové vlády“, „světového zákulisí“.

    Tato „vláda“ během historie migrovala po území Evropy, což je dobře popsáno v knize Douglese Reeda „Sionský spor“ v kapitole „Kočující vláda“. V současnosti má tato vláda několik řídících center, z nichž jedním je i centrum ve Švýcarsku.

    Symbolem této vlády je vršek pyramidy, který je zobrazen na jednodolarové bankovce. Tento vršek je od zbytku pyramidy (fakticky mauzolea) oddělen, vznáší se nad ní a září loučemi slávy a blahobytu, sledujíc všechno pod sebou přes své zednářské oko. Vespod pyramidy je latinský nadpis: „Novus ordo seclorum“ – „Nový řád věků.“

    Avšak z pohledu poznatků o egregorech, musí tento „vršek“ představovat „egregor-vzducholoď“, ke kterému jsou připojeni hieorfanté-globalizátoři (obr. 13-35).

    Takto se také společně pohybovali po „časové ose“. Staří hierofanti umírali, na jejich místo přicházeli noví – mladí, a nad touto „rotací“ žrečských kádrů neviditelně vládl egregor GP, který si „nováčky“ podřizoval. Ale není to všechno tak úspěšné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jestliže se cíle GP vůči lidstvu neshodovaly s cíli Boha, tak se tímto hierofanti odstřihli od získávání nových zvěstování, které Bůh postupně lidstvu dával přes proroky kvůli tomu, aby se lidstvo postupně a cílevědomě snažilo postupovat k dosažení smyslu své existence na Zemi. Tím pádem u kasty hierofantů neustále rostla chyba v řízení, neustále se zvyšoval rozdíl mezi jejich cíli a cíli Boha (vzpomeňte si na „hloubku totožnosti vektorů cílů“). To nevyhnutelně vedlo ke zhoršení algoritmů mozkové činnosti jednotlivých hierofantů-žreců (tj. k degradaci). To zase vedlo ke změně charakteristik egregoru GP, přičemž taková změna ještě více zvyšovala odklon cílů egregoru GP od cílů Boha. Tento proces byl dlouhodobý, následkem čehož následníci staroegyptského žrečstva ztráceli z pokolení na pokolení spojení s Bohem až nakonec celkem úplně přestali dostávat zvěstování shora a zůstali nevolníky svého egregoru, přičemž také sami neustále zhoršovali jeho charakteristiky.

    Tím, že ztratili spojení s Bohem, nevyhnutelně upadli do satanizmu, a z hlediska řízení ztratili i žrečské schopnosti, tj. ztratili schopnost předvídat rozvoj událostí, přestali být „prediktorem“. Vždyť právě předvídání je základem stabilního řízení. Už více nemohli a dodnes nemohou pronikat do „matice možných stavů matérie“, do „matice budoucnosti“. O této matici minulosti a budoucnosti („nálevka se schodovitými okraji“) se v Koránu mluví takto: „On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce.“ (2:255).

    Z toho důvodu není možné následníky staroegyptského žrečstva nazývat „žrečstvem“. Ale i tak stále ovládají určité znalosti o řízení společenských procesů a určité technologie manipulace vědomí, které zdědili po svých předchůdcích. Z tohoto důvodu je potřeba je nazývat „znachary“, a ne „žrečstvem“.

    Ale dokonce i v této sféře činnosti následníci staroegyptského žrečstva zlenivěli. Začalo na ně platit, že „nic lidského jim není cizí“, a uvázli ve všemožných nemravnostech.

    Žrec je ten, který svůj život a činnost zasvětil zájmům lidu a celé společnosti.

    Znachar je ten, kdo také ovládá nějaké technologie, například lidem pomáhá napravit si zdraví nebo vyřešit jiné životní problémy. V lepším případě to znachaři dělají nezištně, ale zdaleka ne všichni.

    Jenže dnešní znachaři-„hierofanti“, kteří si v určité formě zachovali poznatky o „maticích minulosti a budoucnosti“, ale ztratili schopnost samostatně pronikat do této matice, si vytvořili „hlavu profesora Dowella“ (viz stejnojmenný fantastický román Běljajeva). Tj. místo toho, aby použili vlastní hlavy a vlastní intelekt, udělali si „protézu“ vytvořenou z hlav vědeckých „autorit“. Těmto „autoritám“ rozkáží „nahlédnout do budoucnosti“, udělat analýzu globálních problémů, na základě čehož vytvoří prognózu rozvoje událostí a na základě této prognózy dají doporučení znacharům-„hierofantům“ (obr. 13-36).

    Je však známo, že protéza bývá vždy horší než přirozený orgán. Kromě toho, zkušení manažeři vědí, že jedna věc je dávat rady, a něco úplně jiného je bezprostředně řídit. Také je potřeba zohlednit, že všechny „vědecké autority“ jsou připojeny k těm nejrůznějším egregorům.

Obrázek 13-36

Existuje román od Hermanna Hesseho „Hra se skleněnými perlami“, který byl napsán a vydán v první polovině 20. století. V tomto románu H. Hesse velmi dobře popisuje to, jak se v naší době realizuje nábor a intelektuální příprava lidí (už od dětského věku), kteří se následně stávají intelektuální protézou pro současné globalizátory, odhaluje mechanizmus spolupráce členů „světové vlády“ se svou intelektuální „protézou“ – „hlavou profesora Dowella“. Všem čtenářům tento román velmi doporučuji.

    Na závěr našeho povídání o GP si ještě připomeňme 6. priorit řízení. Dnešní znachaři-„hierofanti“ nejsou schopni řídit na 1. a 2. prioritě. Dokáží řídit jen na 4. prioritě a částečně na 3. prioritě. Ale ani jejich „intelektuální protéza“ není schopna v plné míře vládnout na 1. a 2. prioritě, protože ty vědecké „autority“, které zahrnuli do této „protézy“, plní jen úlohu poradců, přičemž za své rady nenesou plnou odpovědnost, což znamená, že nemají představu o všech možných následcích svých rad. Abyste mohli „procítit“ tuto „plnou odpovědnost“, potřebujete mít zkušenost samostatné řídící činnosti, která vám v nejplnější míře umožní pochopit, co je to plná funkce řízení. V existujícím mechanizmu spolupráce GP se svou „protézou“ je viditelná nespojitost v realizaci plné funkce řízení (viz kapitola „Tajemství řízení“). Doporučuji čtenářům, aby si udělali paralelu popsaného se situací jak v SSSR, tak i v současném Rusku. Ideologové, politologové, sociologové a poradci ve funkcích „zástupců“ a „asistentů“ vedení země jim dávali rady, díky kterým zde máme to, co máme — úplný rozvrat země.

    Důkazem toho, že probíhá degradace GP, je i ten fakt, že řízení dnešních globálních procesů ze strany GP rychle (na základě zákona času) a viditelně sklouzává ze 3. a 4. priority na silovou 6. prioritu. A to je příznak slabosti GP. Vždyť vysoké umění létat (akrobacie), to je, když se řízení realizuje informačně (3., 2. a 1. priorita) a lidé ani nechápou, že je někdo řídí. Také staroegyptské žrečstvo se před 3500 lety vzdalo vedení „horkých“ válek, protože v nich mohlo samo zahynout, a přešlo k vedení informační („studené“) války. A je potřeba dodat, že během těch 3500 let se jim to úspěšně dařilo. A dnes se jejich následovníci vynuceně vracejí na výchozí pozici. To znamená objektivní krach dosavadní nespravedlivé koncepce řízení globálních společenských procesů a objektivní nutnost přechodu na spravedlivou koncepci řízení v souladu s Božím záměrem.

    Navazujíc na myšlenku o mechanizmech obrany před egregory, které jsou pod kontrolou biblické konceptuální moci, je potřeba vědět i o možných pokusech blokovat práci lidí, kteří nejsou připojeni k biblickým egregorům a zaobírají se činností, která odporuje zájmům biblické koncepce. V takovém případě se biblická konceptuální moc a jí podřízené egregory můžou pokoušet na takové lidi vyvíjet nepřímý tlak přes jejich příbuzné, blízké nebo známé, kteří jsou pod vlivem některého z egregorů „zastřešovaných“ biblickým egregorem. V ojedinělých případech může dojít k pokusům o takový vliv dokonce i přes zvířata. Přitom je potřeba si uvědomit, že nikdo z těchto příbuzných a známých nemusí mít ani tušení, co v nich vlastně vyvolalo takový „konkrétní postoj“ k danému člověku (od „žena mi jde na nervy“ do „chci pro tebe jen dobro“).

    Proto, pokud vycházíme z konfrontace dvou antagonistických systémů patřících dvěma koncepcím (přitom koncepce spravedlnosti je objemnější, stojí hierarchicky výše než ta druhá, „nebojují na stejné úrovni“), tak každý účastník budování spravedlivé koncepce a jejího egregoru „K Božímu království“ musí brát do úvahy, že některé jeho činy a opatření ve společnosti bude možné plnit je za tří podmínek:

1.    Pokud sám umí odhalit egregoriální vliv na sebe i na okolní lidi.

2.    Pokud si osvojil dovednost („sebeovládání“) izolování svého vnitřního světa od konceptuálně cizích egregorů a lidí ovládaných těmito egregory.

3.    Pokud dokáže dělat první i druhé v tempu plynutí životních událostí (tj. v tempu událostí, které se jim dějí, a ne v ideálních teoretických podmínkách). Přitom je potřeba to umět zvládnout jak ve vztazích s lidmi, tak i ve vztahu k „biblicky orientovaným“ egregorům.

    K praktickému zvládnutí těchto tří bodů je potřeba ovládat určité technologie na 3. prioritě.

Tajemství spolupráce KGB se senzibily

    Na základě všeho, co jsme si řekli v kapitole o egregorech, vzniká otázka ohledně pravosti různých náboženských učení, věrouk a kultů, různých zvěstování přijatých někým v minulosti a přijímaných někým i dnes. Měl jsem možnost se setkat s poměrně mnoha lidmi, kteří skutečně disponují určitými superschopnostmi. Dnes je nazývají „senzibily“, „jasnovidci“ atd. Dokonce se mi podařilo seznámit se s jedním „jasnočichačem“, který měl tak extrémně vyvinutý čich, že podle pachu cítil přiblížení konkrétního člověka na desítky metrů.

    Až do státního převratu v roce 1991 byli prakticky všichni takoví lidé pod patronátem a dohledem tajných služeb. Někdo pracoval pro KGB, někdo pro ministerstvo vnitra, někdo pro vojenskou rozvědku. Tajné služby využívaly jejich schopnosti „jasnovidectví“, čtení myšlenek na dálku, hypnózy, „předvídání“ (tj. schopnost pronikat do matice možných stavů) a schopnost dělat tzv. „zázraky“. Jako příklad je možno uvést mnohým známého Daniila Andrejeva a jeho knihu „Růže světa“. KGB, která si všimla schopnost D. Andrejeva získávat velmi zajímavou informaci neznámo odkud (podle KGB), si na tu „dobu a mravy“ vytvořily podmínky pro nerušené „získávání“ informací, dali mu papír, pero, inkoust a nepřetržitě ho pozorovali. Poté studovali jím „získanou“ informaci. Po několika letech „pozorování a studia“ ho propustili. Co přitom zjistili, zůstává tajemstvím. Soudíc podle „všeobecného chodu věcí“, podstatu jevu egregorů i tak nepochopili.

    Po převratu v roce 1991 se všechny tajné služby začaly rozpadávat (jakoby „samy od sebe“) a měly úplně jiné starosti než „jasnovidce“. Proto „mágové“ zůstali bez patronátu a dozoru, a tedy i bez prostředků k existenci. A někteří z nich (které také znám) zůstali i bez Vlasti – vždyť SSSR „se rozpadl“. Nutně si potřebovali vydělat na každodenní chléb. A jak si mohli vydělat v zemi, kde se vše rozpadalo (jakoby „samo sebou“) a dodnes tam není kde pracovat? Právě to se stalo důvodem jejich „masového objevení se na veřejnosti“.

    Takže až při společném rozhovoru mnozí z nich objasnili, JAK k nim informace shora přichází. Někdo přímo slyšel hlas a zapamatoval si, co mu bylo řečeno. Někdo dostal povel sednout si za stůl a psát, po čemž člověk začal něco psát bez toho, aby si uvědomoval, co píše (tj. psala jeho ruka). A až když psaní skončilo a člověk to začal číst, až tehdy si uvědomil, co vlastně napsal (někdy to bylo pro něho samého překvapením). Někomu jinému se v mysli náhle začaly zobrazovat různé scény, které se později potvrdily (zemětřesení, pády letadel atd.). Jiným se tyto scény zobrazovaly jen ve snech. Odesílatelé těchto zpráv senzibilům se podepisovali různě (Evelin, Nikodim atd.). To ale pro nás není podstatné. Důležité je to, jak samotní „jasnovidci“ hodnotili objevování se těchto informací a jejich autorů. Prakticky všichni (až na pár výjimek) si mysleli, že oni tuto informaci dostávají od pravého Boha. Kéž by tito „jasnovidící“ byli i „jasnochápajícími“! Tehdy by byli k nezaplacení! Někteří z nich, kteří se seznámili s KSB, se ptali na můj názor na některé informace, které získali prostřednictvím „kanálu“, který „jim byl dán shora“ (jak si mysleli). A ke KSB je to táhlo proto, neboť KSB má k superschopnostem, kterými disponovali tito lidé, velmi seriózní postoj. Mimochodem, výrazný impulz při šíření KSB nastal poté, co byl v dubnu roku 1995 o KSB informován zástupce náčelníka služby bezpečnosti prezidenta Ruska (SBP) generálmajor Georgij Georgijevič Rogozin (zástupce Koržakova), který se v KGB zaobíral „jasnovidci“ a „senzibily“.

    Právě tato okolnost mu umožnila obeznámit se i s dalšími základními tezemi KSB, a nejen s tím, co souviselo se „zázraky“ a „mágy“. A i díky účasti SBP se nám podařilo vykonat parlamentní slyšení ve Státní dumě Ruska, na nichž byla KSB schválena a navrhnuta k implementaci.

    Takže neznalost a nechápání podstaty egregorů, neznalost základů DVTŘ a procesů probíhajících ve vesmíru na základě trojjednoty „matérie-informace-míry“, neznalost a nechápání globální politiky a tím spíše světonázoru, který je u většiny těchto „mimořádných“ lidí v lepším případě já-centrický mozaikový — tak toto všechno vede „jasnovidce“ a „senzibily“ k velmi vážným chybám při hodnocení společenských procesů. A zatím co při řešení lokálních věcí jsou jejich hodnocení a doporučení poměrně úspěšné, tak při řešení rozsáhlejších a globálnějších procesů se ve svém hodnocení stále více dopouštějí chyb. Ačkoli je potřeba dodat, že jejich ambice jsou neuvěřitelné. Takto se to s jasnovidci táhne už od dávné minulosti, z biblických dob. Kupodivu můžeme důkazy najít i v samotné Bibli, pokud ji budeme číst hloubavě a analyticky. Uvedu jen jeden příklad.

Dva Bohové v jedné Bibli

aneb ukřižování Ježíše Krista se neudálo

„Jistěže se neudálo, —

odpovídal chraplavým hlasem společník,

— to se ti jen zdálo.“

(M. A. BULGAKOV „MISTR A MARKÉTKA“)

Od M. A. Bulgakova k Umbertu Eco

    Umberto Eco, vynikající italský filozof a spisovatel, autor děl „Jméno růže“ a Foucaltovo kyvadlo“, které získaly ohlas v elitních kruzích, profesor Boloňské univerzity, známý svými pracemi z medievalistiky, historie kultury a sémiotiky, začátkem roku 1996 v interview pro ruskou „Obščaju Gazetu“ vyjádřil pobuřující myšlenku: „Bible, to je hyperinformace, která byla utvářena 2000 let, a jen blázen ji může číst od začátku do konce.“ Podle západní statistiky se ukazuje, že 17 % lidí, kteří si přečetli Bibli od začátku do konce, se zbláznilo.

    Umberto Eco měl pravdu. Jde o to, že při pozorném a hloubavém čtení Bible se vědomí člověka dostává do rozporu s podvědomím. Protože v jedné části Bible čte zvěstování dané Bohem: „Nezabiješ!“ A v druhé části té samé Bible najde: „Pán Bůh tvůj, půjde před tebou jako spalující oheň, on je vyhubí [řeč je o národech] a pokoří před tebou.“, nebo „Když Pán, Bůh tvůj, vyhubí národy, jejichž zem ti dává.“ (Deuteronomium 9:3; 12:1). A podobných příkladů je v Bibli mnoho.

    Níže jsou uvedeny citáty z Bible od dvou proroků. Jeden je od Šalamouna a druhý od Izajáše. Čtenáři, který nezná bibli a obsah jejích příběhů, stručně vysvětlím problematiku jejich proroctví. V dávných biblických dobách žili lidé v chudobě a těžce. Všichni přece toužili žít šťastně. A všichni očekávali Mesiáše (divotvůrce), který udělá jejich život šťastnějším. Proroci dávali proroctví o tom, kdy Mesiáš přijde, jaký bude a co bude dělat, aby byli všichni šťastní. Šalamoun a Izajáš byli jedněmi z prvních takových proroků. Nejdříve byl Šalamoun a hned po něm přišel Izajáš. Přečtěte si klíčové úryvky z těchto dvou proroctví. Zamyslete se nad nimi a porovnejte je.

    Z proroctví Šalamouna

    (Kniha moudrosti 2. kapitola)

    1. Scestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho, kdo by unikl z podsvětí. 2 Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli. Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce. 3. Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek. 4. Naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Náš život se rozplyne jako stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce, sražená jeho teplem. 5. Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo. 6. Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí. 7. Opatřeme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květ jara. 8. Ověnčeme se poupaty růží, dříve, než zvadnou. 9. Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los. 10. Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřeme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku. 11. Naše síla ať je zákonem spravedlnosti, co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“ 12. „Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování. 13. Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem. 14. Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět, 15. protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné. 16. Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh. 17. Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne. 18. Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků. 19. Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti. 20. Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká.“ 21. To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost. 22. Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jaké odplaty dojdou bezúhonné duše. 23. Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti. 24. Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.

    (Kniha moudrosti 3. kapitola)

    1. Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeň smrti se jich nedotkne. 2. V očích nemoudrých vypadali jako mrtví, v jejich skonu se spatřovala záhuba, 3. v jejich odchodu od nás jejich zánik. Oni však jsou v pokoji. 4. I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni, mají plnou naději na nesmrtelnost. 5. Po malém utrpení dojdou velkého dobrodiní, neboť Bůh je vyzkoušel a shledal je hodnými sebe. 6. Protříbil je jako zlato v tavící peci a přijal je jako zápalnou oběť. 7. V čas Božího navštívení zazáří a rozletí se jako jiskry po strnisku. 8. Budou soudit pronárody a vládnout nad lidmi a Hospodin bude jejich králem navěky. 9. Kdo na něho spoléhají, porozumějí pravdě, a věrní zůstanou při něm účastni jeho lásky, vždyť milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným. 10. Avšak svévolníci ponesou trest podle toho, jak smýšleli, že nedbali na spravedlivého a odpadli od Hospodina. 11. Kdo pohrdá moudrostí a kázní, je ubožák; marná je naděje, zbytečná námaha a bez užitku jejich skutky.

    Z proroctví Izajáše

    52:1. Probuď se, probuď, oděj se silou, Sione, oděj se svými skvostnými rouchy, Jeruzaléme, město svaté, neboť už nikdy do tebe nevstoupí neobřezanec a nečistý. 2. Setřes prach a povstaň, usídli se, Jeruzaléme, rozraz pouta na své šíji, zajatá dcero sionská. 3. Toto praví Hospodin: „Byli jste prodáni zadarmo, bez peněz budete vykoupeni.“ 4. Toto praví Panovník Hospodin: „Na začátku sestoupil můj lid do Egypta, aby tam pobýval jako host; na konci jej utiskovala Asýrie. 5. Co teď mám udělat?“ zní výrok Hospodina. „Vždyť zadarmo byl vzat můj lid. Kdo mu vládnou, trápí jej, až kvílí.“ Zní výrok Hospodina. „Neustále, po celé dny, je znevažováno mé jméno. 6. Můj lid však pozná mé jméno, pozná v onen den, že to jsem já, kdo prohlašuje: ‚Zde jsem.‘“ (.) 10. Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země, spásu našeho Boha. (.) 13. „Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. 14. Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. 15. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli.“

    53:1. [Pane!] Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2. Vyrostl před ním jako proutek, jako oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. 3. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před stříhači zůstal němý, ústa neotevřel. 8. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. 9. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. 10. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. 11. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. 12. Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit o kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

    59:1. Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. 2. Což to nejsou vaše nepravosti, které vás oddělují od vašeho Boha? A vaše hříchy, které způsobily, že skryl tvář před vámi, a neslyší? 3. Vždyť vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí, vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti. 4. Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti. 5. Vyseděli baziliščí vejce, snují pavoučí vlákna. Kdo by jejich vejce pozřel, zemře, rozšlápne-li se, vyklouzne zmije. 6. Jejich vlákna se nehodí na šat, svými výrobky se nepřikryjí. Jejich činy jsou jen ničemnosti, na dlaních jim lpí násilné skutky. 7. Jejich nohy pádí za zlem, spěchají prolévat nevinnou krev. Zamýšlejí samé ničemnosti, na jejich silnicích číhá záhuba a zkáza. 8. Cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. Dělají si křivolaké cesty, kdo se jimi ubírá, nepozná pokoj. 9. Proto se vzdálilo od nás právo, nedosahuje k nám spravedlnost. Čekáme na světlo, a je tma, na úsvit, a chodíme v šeru. 10. Ohmatáváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtvý. 11. Hned všichni mručíme jako medvědi, hned zase lkáme jako holubice. Čekáme na právo, ale žádné tu není, na spásu, a ta se vzdálila od nás. 12. Četní jsou naše nevěrnosti vůči tobě a naše hříchy svědčí proti nám, naše nevěrnosti se nás drží, známe svoje nepravosti: 13. nevěrnost a zapírání Hospodina, odklon od našeho Boha, řeči o útisku, odpadnutí, v srdci nápady a úvahy o klamných věcech- 14. Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí někde v dáli, pravda klopýtá po náměstí, a co je správné, nemůže vstoupit. 15. Pravda vyprchala, kořistí stane se ten, kdo se varuje zlého. Hospodin to však vidí a je zlé v jeho očích, že není žádného práva. 16. Vidí, že není nikoho, žasne, že nikdo nezasáhne. Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost. 17. Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy, oděl se rouchem pomsty, jako pláštěm zahalil se rozhorlením. 18. Podle vykonaných skutků odplatí svým protivníkům rozhořčením, svým nepřátelům za to, co páchali, ostrovům odplatí za spáchané skutky. 19. I budou se bát Hospodinova jména na západě a jeho slávy na východu slunce, neboť se přivalí jako dravá řeka, kterou Hospodinův vítr žene vpřed. 20. Vykupitel přijde k Sionu, k těm, kdo se v Jákobovi odvrátili od nevěrnosti, je výrok Hospodinův. 21. „Já pak s nimi uzavřu tuto smlouvu. Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva, ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky“, praví Hospodin.

    60:1. Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. 2. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. 3. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. (.) 10. Cizinci vystavějí tvé hradby a jejich králové ti budou k službám. Bil jsme tě ve svém rozlícení, se zalíbením se však nad tebou slitovávám. 11. Tvé brány budou neustále otevřené, nebudou zavírány ve dne ani v noci, aby k tobě mohly přijít pronárody se svým bohatstvím a přivést i své krále. 12. Pronárod a království, jež by ti nesloužily, zhynou. Takové pronárody propadnou úplné zkáze.

Porovnej a vyber si

    Jaké závěry můžeme udělat, pokud porovnáme oba texty? Oba proroci tvrdí, že hovoří v Božím jménu, že jim to zvěstoval Bůh. Jenže tato zvěstování jsou odlišná!

    a) „Podle Šalamouna“: každý člověk se musí sám před Bohem zodpovídat za své hříchy.

    „Podle Izajáše“: přijde nějaký spasitel, který vezme všechny hříchy lidí na sebe, proto se není třeba znepokojovat, je možné dále hřešit, vše bude „vyžehleno“ „spasitelem“.

    b) „Podle Šalamouna“: Bůh nikdy nevydá světce (a tím spíše svého vyslance) k potupě, „vysvobodí ho z rukou nepřátel“.

    „Podle Izajáše“: Bůh může poslat svého vyslance na smrt: „byl veden jako ovce na porážku“.

    Taková srovnání nás vedou k otázkám: byl Kristus ukřižován nebo ne? Mohl Bůh vystavit svého vyslance (světce) potupě a poslat ho na hanebnou (v té době) popravu?

    Ať si každý čtenář sám odpoví na otázku: co by bylo pro něj správné — kdyby Krista ukřižovali nebo kdyby žádné ukřižování nebylo? Z toho pramení i další otázka.

    Všichni jsme si zvykli používat slovo „evangelium“, ale „evangelium“ v překladu znamená „Dobrá zvěst“. Jenže všechna čtyři kanonizovaná „evangelia“ od Matouše, Marka, Lukáše a Jana končí popisem popravy, vraždy Ježíše Krista! Tak ať si každý v souladu se svým svědomím odpoví, co by pro něj bylo DOBROU ZVĚSTÍ:

—   Hanebná poprava a mučivá smrt světce?

—   Poprava se nekonala a Bůh před ní svého vyslance ochránil?

Korán: Ukřižování se neudálo!

    V Koránu se přímo říká, že poprava se neudála, že to všechno se jim jen „zdálo“, tj. bylo rozehráno nějaké mystérium („představení“).

    „A za to, že (Židé) porušili smlouvu, nevěřili znamením Boha, nespravedlivě zabíjeli proroky a říkali: ,Naše srdce jsou neobřezána‘ (Ne! Bůh je zapečetil za jejich nevíru a že málo věří), za jejich nevěrnost a za slova jejich na Marii, a také za jejich slova: ,Zabili jsme Mesiáše, Ježíše, syna Marie, vyslance Božího‘ (přitom ho nezabili a neukřižovali, jen se jim to zdálo; a ti, co se o tom přou, sami mají pochybnosti; nemají o tom žádnou znalost, krom svých dohadů). Ne, nezabili ho. Bůh ho povznesl k sobě. Vždyť Bůh je velký a moudrý! (.)

    Za nespravedlnost některých z těch, co vyznávají judaizmus, za to, že mnohé svedli z cesty Boží, za to jsme jim zakázali věci, které měli předtím dovoleny, (.) a nevěrným z nich jsme připravili mučivý trest.“ (Korán 4: 155-161 úryvky)

M. A. Bulgakov: Ukřižování se neudálo

    M. A. Bulgakov ve své knize „Mistr a Markétka“ mistrovsky odhaluje, jak to vše probíhalo.

    ‹‹Od postele k oknu se vine široká měsíční cesta, na kterou vstupuje muž v bílém plášti se šarlatovou podšívkou a kráčí k měsíci. Po jeho boku jde mladý muž v roztrhaném rouchu a se zohavenou tváří. S nadšením o něčem diskutují, polemizují, chtějí se na něčem dohodnout.

    — Ó bohové, bohové! – praví muž v bílém plášti, obracejíc ke svému společníkovi pyšnou tvář. — Jaká odporná poprava! Ale řekni mi, prosím tě, — tu se pyšná tvář najednou změní na prosící, — že to není pravda? Žádná poprava nebyla, že? Na kolenou tě prosím, řekni, že nebyla?

    — Jistěže ne, — odpovídá chraplavým hlasem společník, — to se ti jen zdálo.

    — Můžeš to odpřisáhnout? — prosebně naléhá muž v plášti.

    — Přísahám! — odpoví mladý muž a oči se mu usmívají.

    — Nic víc už nepotřebuji! — zvolá muž v plášti hlasem oslabeným od povelů a vystupuje stále výše k měsíci, fascinujíc svého společníka. Za nimi klidně a majestátně kráčí obrovský pes››

    S recenzí této knihy z hlediska KSB se můžete obeznámit v knize „Mistr a Markétka: hymna démonizmu? Nebo evangelium oddané víry“.

Abychom žili božsky

    A nyní, po všech těch úryvcích si můžeme zadat poslední otázku:

    Který bůh je skutečným Bohem? Šalamounův Bůh? Nebo Bůh Izajáše? Přitom všichni „věřící“ v Bibli tvrdí, že Bůh je láska.

    Vypadá to tak, že v Bibli jsou bohové dva:

1.    Pravý Bůh a

2.    Satanův bůh.

    Kterému budeme věřit, milí pravoslavní?

    Které ze dvou proroctví bylo rozšířeno starověkými globalizátory pro praktickou realizaci v životě společnosti? Odpověď je zjevná — globální scénář v lidských dějinách odpovídal proroctví Izajáše. A tak se ukazuje, že nežijeme božsky (tj. podle Božích pravidel), a proto ani „nemáme v životě štěstí“. Co dělat? Abychom žili božsky, tak potřebujeme vykročit na přímou a spravedlivou cestu, o které psal Šalamoun.

Tajemství „přijímáni Ducha“

Vztahy: člověk – egregor – náboženství  - Bůh

    Takže, k čemu jsme dospěli? Jak zhodnotíme informace převzaté z Bible, pokud se na ně podíváme přes prizma znalostí o tom, co jsou to egregory a jaká je jejich podstata? Od koho přijímali zvěstování Šalamoun a Izajáš? Myslím, že nyní je už čtenáři jasné, že Šalamoun dostal zvěstování od Boha, a Izajáš dostával „zvěstování“ od jednoho ze satanských egregorů.

    A když už jsme posoudili rozpory nacházející se prakticky v samotných základech Bible, tak jak bychom mohli zůstat nekritičtí ke všem ostatním „tradicím starců“, různým „Božím světcům“ a „jurodivým“ (slabomyslným lidem), kterých je velké množství? Vždyť historicky známé osobnosti „géniů“, věštců, proroků, divotvůrců, svatých, spravedlivých a jiných „mimořádných lidí“:

1.    Mohli být čistě Božími lidmi.

2.    Mohli být v různé míře zatemnění egregory při jejich vnímání Božího obrazu.

3.    Mohli v různé míře zkreslit informaci, kterou dostávali od Boha a kterou měli přinést všem lidem. Přitom zkreslení mohlo být až tak velké, že úplně smazalo informaci získanou od Boha a nahradilo ji svým démonickým nechápáním, které bylo umožněno vlivem příslušného egregoru. Přesně to se také stalo Izajášovi.

    V druhém a třetím případě dochází k záměně zvěstování od pravého Boha, což má za následek vznik falešných religií/náboženství („religio“ v překladu z latiny znamená „spojení“):

    —  Náboženství člověka. Objektem uctívání není pravý Bůh, ale člověk. Možná i velmi dobrý a svatý, ale stále jen člověk, a ne Bůh, který existuje. Vzniká tak situace, kdy si lidé během modlitby vykládají ne s pravým Bohem, ale s duší zemřelého člověka.

    — Náboženství egregoru. Objektem uctívání není pravý Bůh, ale egregor. Tento egregor generují lidé, kteří do svého srdce přijali výmysly o Bohu, tj. nepravdivý obraz Boha, kterým nahradili Boha skutečného. Takže v konečném důsledku se lidé nemodlí a nevykládají si s pravým Bohem, ale s vlastním výmyslem, tj. s egregorem! A zatahují do toho i další lidi. A jestliže během modlitby dochází k energoinformační výměně, tak lidé odevzdávají svou energii výmyslu, iluzi!

    Velký ruský světec, Serafim Sarovský, obnovil v ruské pravoslavné církvi (postupně plánovaně odstraněné) plánování smyslu života věřícího člověka, plánování, které určil ještě Ježíš Kristus. Serafim Sarovský učil, že každý věřící člověk musí usilovat o „přijímání Ducha svatého“. Jednoduše řečeno: smyslem života křesťana je „přijímat Ducha svatého“. Co to znamená z pozice současného poznání, tj. z pozice všeho výše popsaného? Znamená to, že každý člověk musí vstoupit do přímého dialogu s Bohem, vykládat si s ním přímo a bez prostředníků, vynechavše všechny „orodovníky“ a „sluhy“ Boží.

    Mimochodem, kvůli „přijímání Ducha svatého“, tj. kvůli rozhovoru s Bohem a získání od něj nového zvěstování, odcházel samotný Serafim Sarovský z kostela do lesa (na pustá místa, kde nejsou lidé a kde ho nic nerušilo) a tam se při neustálém dodržování půstu modlil na kameni.

    Kde je pointa? Položme si otázku: „Jak může Bůh k člověku promluvit?“ Existuje mnoho způsobů! Bůh je všemohoucí!

    Může s ním hovořit přímo a tehdy člověk „slyší hlas“.

    Může člověka přinutit zapsat jeho rady na papír.

    Může člověku dávat rady během spánku, posílajíc mu takové sny, které mu například pomůžou pochopit, co ho čeká a co by měl dělat.

    Může mu dávat rady takovým způsobem, že na jeho životní cestě vytvoří situace, které ho přinutí se zamyslet a správně se rozhodnout.

    Bůh si vybírá takové metody informování, které závisí na úrovni připravenosti daného člověka přijmout informaci od Boha.

    A vzniká další otázka: „Jak může člověk promluvit k Bohu?“ A na tom právě záleží. Jak se lidově říká: „Svůj rozum druhému půjčit nemůžeš.“ Jak může Bůh dát nějakou důležitou informaci člověku, který si myslí, že Bůh neexistuje? K tomu je potřeba vytvořit nějakou velmi extrémní, napjatou situaci. Ale Bůh nechce „napínat“ všechny lidi. Takové napjaté situace masově vytvářejí samotní lidé (zdůrazňuji: ne Bůh, ale lidé). Děje se tak během požárů, katastrof, havárií a jiných neštěstí. Ale nejvíce napjatá situace vzniká během války. Tehdy se mnozí obracejí k Bohu.

    A velký prorok Mohamed dostal zvěstování od Boha v přímém rozhovoru, navíc i s barevnými obrazy vidění. To je velmi vysoký stupeň komunikace s Bohem. Právě takové úrovně komunikace se snažil dosáhnout i Serafim Sarovský.

    Představme si dvě vysílačky pracující na jedné „vlně“ (tj. na stejné frekvenci). Každá vysílačka má v sobě vysílač a přijímač. Vysílač informaci vysílá a přijímač informaci přijímá. Samotná informace je vysílána a přijímána pomocí přenosu příslušných vibrací. Pokud jsou vysílače a přijímače obou vysílaček funkční, přesně nastaveny na stejnou frekvenci, a není přítomno žádné rušení jinými vibracemi, tak se operátoři obou vysílaček slyší velmi dobře. Ale pokud jsou vysílačky nastaveny špatně, pokud jsou součástky vysílačky poškozeny následkem úderů, pádů, přehřátí atd., pokud je v okolí zdroje rušení (svářecí aparát, generátory atd.), tak se operátoři dobře neuslyší. A když se například pokazí přijímač na jedné z vysílaček, tak operátor vůbec nebude vědět, co mu operátor druhé vysílačky říká.

    Pokud tento obraz přeneseme na rozhovor Boha s člověkem, tak zjistíme, že u Boha je vše v pořádku. On nespí a neodpočívá „na sedmý den“, jak to dělal Bůh z Bible. „Nad Ním nevládne ani spánek, ani sen“ (Korán). A člověk, to je přijímací a vysílací zařízení. A jeho komunikace s Bohem probíhá na biopolové úrovni.

    Co dělali ruští svatí, aby mohli „přijímat Ducha svatého“?

    1. Jedli jen chléb a vodu. Dodržovali přísný půst. Čistili svůj organizmus, své tělo. Vždyť lidské tělo, to je přijímací a vysílací zařízení, složené ze všech lidských orgánů. Proto si čistou pramenitou vodou promývali všechny buňky svého organizmu („tranzistory“, „odpory“, „kondenzátory“ své „vysílačky“).

    2. Odcházeli z kostela na pustá místa. Někdo odešel na dlouhou dobu (někdy i na celá léta) do jeskyně. Jiný se na delší dobu uzavřel do své klášterní cely a nevycházel z ní, s nikým nemluvil. Další se zase odebral do ústraní v lese a dlouhou dobu žil jako poustevník. Serafim Sarovský odešel z kostela do lesa. Co z toho plyne? Znamená to snad, že v kostele se „Duch svatý“ přijímat nedá, jestliže všichni svatí kvůli tomu kostel opouštěli? Přesně tak. A proč? V kostele je příliš mnoho „rušení“. Člověku v jeho koncentraci, v jeho naladění se na „frekvenci“ komunikace s Bohem, překáží mnoho věcí:

    — Samotná vnitřní výbava kostela: ikony, pozlátka, nápisy a malby na stěnách a stropech, pozlacené lustry, svíčky. Všechno to rozptyluje a brání v koncentraci. Zejména mladým lidem.

    — Kněz vede bohoslužbu. Za prvé, on sám má na sobě ozdobné roucho a lidé si prohlížejí všechny jeho zlaté ozdoby. Za druhé, při bohoslužbě stále něco vypráví, mává kadidlem atd. Všechno to je potřeba sledovat, aby člověk nezmeškal okamžik, kdy je potřeba se přežehnat, kdy je potřeba naklonit hlavu, kdy si kleknout, kdy opakovat silná slova modlitby. I toto vše brání v komunikaci.

    — Ostatní věřící v kostele. Někdo zakašle, hned vás to přeruší. Tam se blýskla krásná ženská tvář, hned vám hlavou proběhly hříšné myšlenky. Muž vedle má svetr se zajímavým obrázkem, který vás zaujal a prohlížíte si ho. Pokud je v kostele moc lidí, tak občas do vás někdo drcne, jednou zezadu, jednou z boku. A tak dále. Je problém se na Boha koncentrovat.

    — A mnišský sbor tak krásně zpívá! V hlavě se vynořuje píseň: „Tvé prsty voní kadidlem a v řasách spí smutek.“ Bože! Nad čím to přemýšlím…?

    Závěr: v kostele se „přijímat Duch svatý“ zkrátka nedá. Nač je potom postavili?

    Zde je dobré si vzpomenout na operu Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova „Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii“.

    Fevronie je pannou, ztvárněním čistoty a nevinnosti. Je nositelkou skrytého lidového vidění světa, které celá staletí zůstávalo nepochopitelné pro „cizí mudrce“. Na otázku mladého knížete: „Pověz mi, krásná dívko, chodíš se ty modlit do chrámu Božího?“ — Fevronie odpovídá:

    Ne, to je pro mě daleko, můj milý.

    A navíc: či snad není Bůh všude?

    Možná si myslíš, že je zde pusté místo,

    A věru ne, velký je toto chrám,

    Podívej se moudrýma očima.

    (zbožně, vidouc se jakoby v chrámu)

    Dnem i nocí máme službu nedělní,

    Ve dne i v noci tymiány i kadidla,

    Přes den nám sluníčko jasně září,

    V noci hvězdy jako svíčky zažehnou se.

    Ve dne i v noci jsou zde zpěvy dojemné,

    Co plných hrdel jásot,

    Ptáci, zvěř a každý dech,

    Opěvuje nádherný Hospodinův svět.

    „Sláva ti navěky, nebe jasné,

    Jsi Pána Boha krásný vysoký trůn!

    Stejná sláva tobě, matičko-země,

    Ty pro Boha podnožím si pevným!“

    Fevronie chápe celopřírodní systém kódování informace. Žije sama v lese, daleko od moci a civilizace. Sama se ke státní moci nehrne. Moc v osobě knížete k ní přichází sama, protože „elitní“ nositelé moci jsou slepí, neboť nemají přístup k celovesmírné míře. Fevronino nepřetržité vnímání celistvosti světa v jeho trojjednotě neumí kníže Vsevolodovič Jurjevič pochopit. To také vyvolává jeho otázku, zda Fevronie dodržuje vnější předstíranou rituálnost, zda chodí občas do kostela, což bylo zpočátku ruskému lidu cizí. Vždyť ruský lid zpočátku vyznával slovanskou víru, která předpokládala nepřetržitou komunikaci s Bohem. A Bůh byl pro Slovany přítomen v celém okolním světě. Ale „elita“ ruského lidu, která přijala židokřesťanství, ztratila celistvé vidění světa a zaměřila se jen na projevy vnější církevní rituálnosti.

    3. Intenzivně se modlili. Tímto ladili svá „přijímací a vysílací zařízení“ na frekvenci komunikace s Bohem. Je to podobné tomu, jako když na rádiu otáčením knoflíku hledáme tu správnou frekvenci. Zde jen ladícím knoflíkem netočíme ručně, ale mentálně. A nejdůležitější je zde zase míra! Pomocí intenzivní modlitby nastavovali algoritmus svého mozku na algoritmus „rozhovoru s Bohem“. Tj. snažili se svou osobní míru (matice svého stavu) co nejvíce přiblížit k celovesmírné míře, která se podřizuje jen Bohu. A jakmile jejich osobní míra vešla do požadovaného rozsahu frekvencí celovesmírné míry, tak k nim začala přicházet informace od Boha. O vstupu do požadovaného rozsahu frekvencí mluvím proto, neboť člověk se nemůže přesně trefit do úplně všech frekvencí, to by se sám musel stát pravým Bohem, což je nemožné. Očividně. Bůh sám dokončuje toto „samonastavení“ pro navázání spojení.

    Jak vidíte, nic tajemného v tom není. Lidstvo jen zatím nezná všechny charakteristiky a parametry biopolových vibrací, protože je technika a přístroje současné vědy nedokáží změřit. Jenže skutečnost, že něco nedokážeme změřit, ještě neznamená, že toto „něco“ neexistuje. Lidský organizmus je o mnoho citlivější než ty nejpřesnější přístroje, které si člověk vyrobil „ze železa“.

    Co se týče problematiky vytvoření „umělého intelektu“, tak celý problém spočívá v tom, že někdo se pokouší vytvořit protézu mozku místo toho, aby se svůj mozek naučil používat. Vzpomínám to proto, neboť už je nejvyšší čas naučit se důvěřovat člověku a jeho intuici, a nejen údajům přístrojů, které jsou součástí železné aparatury testovacích komplexů. Správnost a hodnověrnost znalostí, zpráv a libovolné informace získané přes intuitivní vnuknutí je vždy možné ověřit pomocí „stability z hlediska předvídatelnosti“, o které jsme podrobně vyprávěli v DVTŘ. Možnosti člověka jsou obrovské. Zatím toho o sobě víme jen velmi málo.

    Všechno, co jsme si řekli v této kapitole o biopolích a egregorech, jsou jen základy. Je to úvod pro pochopení jejich podstaty a vlivu na život společnosti. Tyto znalosti jsou však nutné, protože jde o důležitou složku života lidí, která se v dnešní době nazývá „duchovní kultura“. Neznalost a nechápání alespoň elementárních základů egregoriálních vlivů na lidskou psychiku vede ke zkreslení a potlačení svobodné vůle člověka už v jeho vnitřním světě, ke zkreslení a potlačení jeho psychiky se všemi z toho plynoucími následky. A co je nejdůležitější: vede k odstranění komunikace člověka a lidstva s Bohem. Biblická konceptuální moc tyto znalosti záměrně před lidstvem skrývala (možná mají tyto znalosti popsány v jiném terminologickém aparátu, ale podstata je tatáž). Skrývala je proto, aby udržela lidi pod svou kontrolou, zachovávajíc systém davo-„elitářství“, díky němuž hrstka globalizátorů parazituje na milionech lidí a ještě je i štve proti sobě.

    Jak tomu všemu čelit? Ochrana před všemi egregory vytvořenými biblickou konceptuální mocí je jen jedna: oslovit Boha přímo (tj. bez prostředníků a orodovníků) v souladu se svým svědomím (obr. 13-37).

Obrázek 13-37

    Takové oslovení v sobě nese informaci, která je cizí všem egregorům biblické koncepce řízení lidí.