21. Tajemství intelektu (21/2)

25.01.2026

    Výše uvedenému obrazu, kde jeden intelekt posuzuje jiný intelekt, můžeme dát i jiný význam. Podívejte se na obrázek 12-63.

    Jsou na něm zobrazeny dva obrazy: jeden s losovacími koši a druhý se symbolickým zobrazením hierarchických struktur ve vesmíru.

    Každý ze zobrazených „košů“ i s „ruletou“ odpovídá určité hierarchické úrovni v organizaci vesmíru. Všechny úrovně jsou potenciálně dostupné vědomí „žáka“ v rámci informační výměny. To, co mu chybí ve vlastním „koši“ je možné kompenzovat míčkem z hierarchicky vyššího koše (toho, který stojí nad ním). Ale to se může stát jen tehdy, pokud „žák“ z nižší úrovně poprosí „staršího žáka“ (z hierarchicky vyšší úrovně) o číslo míčku.

    Pro běžného člověka to znamená, poprosit o pomoc Boha, a Bůh už rozhodne, z jaké hierarchické úrovně člověk dostane odpověď nebo zda mu odpoví sám. To ale předpokládá, že člověk ví o existenci Boha, kterého může poprosit o pomoc a radu. To znamená, že člověk uznává existenci Boha jako nadvesmírné reality (hierarchicky nejvyššího rozumu).

    Ale zdaleka ne všichni „žáci“ si uvědomují existenci hierarchických úrovní ve vesmíru, existenci Boha. Případný pokus někoho (včetně Boha) vstoupit do vědomí „žáků“ z vyšších úrovní hierarchie ve snaze jim pomoci, může narazit na reakci: „Co blázníš? Míčky s takovými vysokými čísly neexistují!“ Což se u lidí stává často. Nápověda shora se dává každému, ale „žáci“ tuto nápovědu buď přehlížejí, nebo když se přece jen podaří se k takovému „žákovi“ „doklepat“, tak „žák“ se svou úrovní chápání na nápovědu zareaguje: „Takové věci se v životě nestávají!“ Samozřejmě, ve vztahu k libovolnému konkrétnímu „číslu na míčku“ nemá taková odpověď smysl. Ale v daném případě „číslo“ znamená kód nějakého informačního modulu, jehož obsah je pro „žáka“ neznámý, nepředvídatelný a neodhalitelný na základě té zkušenosti, kterou si „žák“ nashromáždil prostřednictvím svých stereotypů rozpoznávání jevů vnějšího i vnitřního světa (tj. na základě jím osvojené míry).

    O podobné situaci, kdy lidé nejsou schopni pochopit nápovědu, která k nim přichází shora, mluvil i Ježíš Kristus: „Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. (Jan, 16:12).

    Mluví se o tom i v nekanonickém Evangeliu míru Ježíše Krista od učedníka Jana: „Nyní s vámi hovořím živým jazykem živého Boha skrze Svatého Ducha Nebeského Otce. A zatím není mezi vámi ani jeden, který by dokázal pochopit všechno to, co jsem vám přinesl. Ti, kteří vám vykládají písma, hovoří s vámi mrtvými jazyky nemocného a slabého těla.“

    O stejné nepřipravenosti některých lidí vnímat nápovědu shora se mluví i v Koránu (5:101): „Vy, kteří věříte! Nevyptávejte se na věci, které by vás, kdyby vám byly prozrazeny, zarmoutily. Jestliže však se na ně otážete, až bude seslán Korán celý, budou vám prozrazeny a Bůh vám to promine, neboť On je odpouštějící i laskavý.“

    Všechny tyto fragmenty z Písem přímo hovoří o situacích, kdy lidé toužící po pomoci v těch dávných dobách (za života Proroků), nedokázali naplno přijmout pomoc shora, protože k tomu sami nebyli připraveni, byli málo rozvinuti a jejich míra chápání byla nízká, aby tuto nápovědu mohli přijmout. Čtenářům knihy navrhuji, aby se zamysleli nad tím, co se ve vědomí drtivé většiny lidí od těch dávných dob změnilo ve vztahu k dané otázce („schopnost přijímat nápovědu shora“). A zamyslet se i nad tím, co v tomto smyslu lidstvu nabízí DVTŘ a KSB jako taková.

    Písma také jen poukazují na zdroj, který je pro lidi nositelem „nápovědy“, nositelem nové důvěryhodné informace. Tímto zdrojem je Duch svatý. V terminologii KSB je to celovesmírná míra (mnohorozměrná pravděpodobnostní matice-matrjoška-nálevka). Avšak mnoho lidí není schopno tuto důvěryhodnou informaci přijmout a osvojit si ji, protože ji pokládají za výmysl starověkých nevzdělaných lidí, kteří neměli ani potuchy o současné vědě.

    Takto jsme prozkoumali „hraní rulety“, v které zpočátku ani jeden z prvků nedisponoval intelektem. Avšak po skončení hry se ukázalo, že „žák“ („cihla“) po nahromadění určité herní praxe, začíná od jisté chvíle v očích diváků působit jako „chápající“, jako intelektuál.

    Dále jsme porovnali proces „hraní rulety“ s procesy, které probíhají ve vesmíru. Ukázalo se, že procesy probíhající ve vesmíru jsou analogické s procesy při hraní rulety. Díky tomu jsme zjistili, že určité úrovně hierarchických struktur vesmíru disponují intelektem (jako při hraní rulety). A v takovém případě i celý vesmír disponuje intelektem, přičemž tím nejmocnějším intelektem, jaký jen může být.

    U čtenářů by ale měla vyvstat jedna zákonitá otázka: „Co v této „hře“ uvádí vše do pohybu? Co „točí“ ruletou, losovacím košem, „vybírá“ míčky atd.?“

Co vše uvádí do pohybu

    Faktor, který vše uvádí do pohybu, můžeme nazvat principem plnosti a celistvosti vesmíru. Nebo ho jednodušeji můžeme pojmenovat „perpetuum mobile“. Tento faktor tvrdí, že vesmír obsahuje vše potřebné k vykonávání všech cyklů své existence. Podrobněji se s tím i s matematickým zdůvodněním tohoto faktoru můžete obeznámit v kosmologické teorii našeho současníka, akademika Sergeje Alexandroviče Armosova.

    Kdysi byl tento faktor vyjádřen ještě ve Slovanských védách ve „Velebení Velkého Triglava“.

Véda 8.

    1. „Nuž, začněte, zaprvé, — skloňte hlavu před Triglavem!“ — takto jsme začínali, velice Jej velebili, Svaroga — praotce bohů, který nás očekává, opěvovali.

    2. Svarog — nejvyšší Bůh Božího Rodu a celého Rodu — věčně tryskající pramen, který v létě vytéká ze džbánu, v zimě nezamrzá, napájí tou vodou žíznivé!

    3. „Pili jsme i my, dokud se náš čas nenaplnil, dokud jsme se sami k němu neodebrali, k rajským blahoslaveným luhům!“

    4. A Hromovládci — Bohu Perunovi, Bohu bitev a zápasů jsme říkali: „Ty, kdož oživuješ, co se zjevilo na svět, nepřestávej otáčet Koly!“

    5. „Ty, kdož vedls nás cestou pravdy k bitvě a tryzně převeliké!“

    6. „Ó, vy, kdož padli jste v boji, vy, kteří jste kráčeli, žijte věčným životem v Perunově vojsku!“

    7. I oslavovali jsme Svantovíta. On jest bohem Pravi i Javi! Opěvujeme Ho v písních, vždyť Svantovít — to je Svět. Spatřili jsme skrze Něj širý Svět.

    8. Pohleďte, jak povznáší Jav, a chrání nás před Navi! My mu pějeme chválu!

    9. Jásali jsme — Jeho jsme velebili, vzývali jsme našeho Boha, neb onen Bůh nosil Zemi se Sluncem, a držel hvězdy, a upevňoval světlo.

    10. Opěvujte velkého Svantovíta: „Sláva našemu Bohu!“ I naplňte svá srdce žalem, abyste se mohli zříci zlých skutků, které činíme, a dosáhli tak dobra. Nechť obejmou se dítka Boží!

    11. A rcete: „Vše, cokoli bylo stvořeno, není s to rozervaná mysl obsáhnout!“

    12. Musíte to pocítit, neb jen toho jste schopni, neb se tu skrývá veliké tajemství: kterak Svarog a Perun — jsou zároveň i Svantovítem.

    13. Ti dva obestírají nebe, střetá se tu Černobog s Bělobogem, kteří podpírají Svyrgu, aby tento Boží Svět nebyl svržen.

    14. Za těmito dvěma — Chors a Veles, Stribog. Dále — Vyšen, Lele, Letenica.

    15. Dále Radegast, Koleda a Kryšeň, každý — bezmála Svrchovaný vládce.

    16. Dalšími v pořadí jsou Siva, Jar a Dažbog. A hle Běloraj, Lado, rovněž Kupala, a Senič, a Zitnič, a Venič, a Zernič, Ovsenič, a Prosič, a Studič, a Ledič, a Lutič.

    17. Za nimi následují — Ptičič, Zverinič a Milič a Doždič, a Plodič, a Jagodinič, a Pčelič, Nerestič, a Klenič, Ozenič, a Vetryč, Solomič, a Gribič, a Lovič, Besidič, a Sněžic, a Stranic, a Svjatič, a Řadič, Svijetič, Korovič, a Krasič, a Travič, a Steblič.

    18. Za nimi jsouť — Rodič, Maslenič, a Živič, a Vedič, a Listvič, a Cvetič, a Vodič, a Zvezdič, a Gromič, a Semič, a Lipič, a Rybič, Berezič, Zelenič, a Goryč, a Straclič, a Spasič, a Listopadič, a Myslič,a Gostič, a Ratič, a Strynič, a Čurič-Rodič.

    19. A zde je Semargl-Ogněbog — Je čistý i zářivý, rychle zrozený. To jsouť — Triglavové vespolek

    20. A hle, přicházíš ty, již beze stopy smutku, a dveřník ihned otevírá bránu a přivádí tě sem dovnitř — do tohoto překrásného Irije. Teče tu řeka Ra, ta, která předěluje nebeskou Svargu a Jav.

    21. A Čislobog tu odpočítává naše dny. Udává své číslo Bohům, má-li být Svarogův Den, má-li být Noc, a odtíná Jav od Navi. Neboť On sám je jsoucí. On sám je v Božím Dnu. V noci však nepřebývá nikdo, jen náš Bůh Did-Dub-Snop.

    22. Sláva Perunovi — Bohu ohnivých kadeří! To on posílá střely do nepřátel, a věrné vede po cestě. Právě on je ctí a soudem vojínů, je spravedlivý — zlatorouný, milosrdný!

    23. Když zemřeš, odebereš se na Svarogovy lučiny, i uslyšíš Peunovo slovo: „To není nikdo jiný — než sám ruský vojín, žádný Varjag nebo Řek, pochází ze slavného slovanského rodu, přišel sem, aby opěvoval vaši Matku, naši Matku Sva — na Tvé luhy, ó veliký Svarogu!“

    24. Na to promluví nebeský Svarog: „Vykroč můj synu, do té věčné krásy! Tam uvidíš děda i bábu. Ó, jak se zaradují, jak se potěší, když tě znenadání spatří! Do dnešního dne prolévali slzy, a teď se mohou nechat unášet radostí nad tvým věčným životem až do konce věků!“

    25. O takové kráse jste ještě neslyšeli. Jelikož jste však v Jasuňově vojsku, nejste vůbec takoví jak Řekové. Dostává se vám jiné slávy. Došli jste až k našemu Iriji, zde jste spatřili přenádherné květy, a stromy, a také louky.

    26. Musíte tu vázat snopy, v potu tváře chystat tato pole ke žním, a plíti ječmen, a sklízet pšenici so sýpek nebeského Svaroga. Neb to je jinačí bohatství!

    27. Na zemi jste všichni přebývali v prachu, a v chorobách, a strázních, teď však již nastanou pokojné dny.

    28. Stáli jsme na svém místě a bili se s nepřáteli nelítostně, a když jsme se slávou padli, pak přišli jsme sem, stejně jako jiní.

    29. A hle, matka Sva tluče křídly o své boky, celá jak v ohnivé světelné záři. A každé její pírko je překrásné: rudé, modré, rezavě hnědé, žluté i stříbrné, zlaté a bílé.

    30. A září stejně, jak Slunce-car, létá si po sluneční dráze, a stejně tak září sedmerem krás, které jí odkázali Bozi.

    31. A Perun, jakmile Ji spatří, rozehřmí se hromy v onom jasném nebi. A právě to je naše štěstí. A musíme vynaložit veškeré úsilí, abychom spatřili, jak je odtínán náš starý život od nového, přesně tak, jak se roztíná dříví v domech ohnišťanů.

    32. A Matka Sláva bije křídly. Pojďme pod naše vlajky, a jsou to Jasuňovy vlajky!

    Z toho vyplývá, že naši pradávní předci, Slované, disponovali obrovskými znalostmi o světě, o vesmíru, a popisovali je ve svém „pojmovém aparátu“. Mimochodem, důkazem existence těchto znalostí je i „kosmický kalendář“ s epochami a érami, který se nám zachovaly, jakož i mnohé další zachované znalosti.

    Avšak věcná stránka principu „plnosti a celistvosti vesmíru“ (včetně toho, který je popsaný ve Velesově knize) jen těžko může být odhalena bez vystoupení za hranice vesmíru. To znamená, že k odhalení podstaty tohoto „principu“ by bylo potřeba vystoupit na úroveň, která se nachází nad úrovní Boha. Je jasné, že se to nedá (přinejmenším zatím, tak jako se nedá vystoupit za hranice vesmíru a podívat se na něj z nadhledu).

    Ale i na základě dosažené úrovně znalostí a všeho toho, co je popsáno v KSB, můžeme zformulovat klíčové teze, které nám pomůžou pochopit to, že vesmír intelektem disponuje. Uděláme to pomocí popisu procesů probíhajících ve vesmíru z hlediska trojjednoty „matérie-informace-míra“.

1.    Vesmír existuje jako proces.

2.    Jeho fragmenty jsou struktury, které:

—   na sebe vzájemně působí,

—   rozvíjejí se pod vlivem okolního prostředí (jiných struktur).

3.    Vliv prostředí (vzájemný vliv struktur) je:

—   pravděpodobnostně předurčený;

—   hierarchický;

—   odráží se ve statistických zákonitostech chování se těch fragmentů, které jsou ovlivňovány (tj. ve statistice příčinně-následkových vazeb);

—   vliv, to je vlastně zobrazení (informace v matérii), a zobrazení je informační proces probíhající v celovesmírné míře. Tento informační proces využívá hierarchicky mnohoúrovňový systém kódování informace. A tento proces probíhá na různých materiálních nosičích.

1.    Reakce struktury na (vnější) vliv a následně probíhající (vnitřní) změny v této struktuře, to je také zobrazení, také je to informační proces. A tento proces probíhá ve stejném systému kódování na úrovních, ve kterých se tato struktura nachází. Reakce se řídí těmi samými pravděpodobnostními předurčenostmi, které se projevují ve statistice. Samotná reakce má pravděpodobnostní charakter na všech úrovních celovesmírného systému kódování informace.

2.    „Reakce“ mají ve svém základu rezonanční jevy, jsou jimi určovány. Víme, že všechny procesy ve vesmíru mají vibrační charakter. Když se parametry vícerých vibrací shodují, tak nastává rezonance. To znamená, že rezonance je svého druhu „reakcí“ na informační vliv několika se shodujících frekvencí. Ve vesmíru (na jeho hierarchicky mnohaúrovňových systémech) se rezonanční jevy projevují v podobě statisticky častějších (nebo naopak zřídkavých) „reakcí“ na společném pozadí vzájemné interakce všemožných vibračních procesů, když se „nic neděje“. Tyto reakce můžou být opravdu různé, v závislosti na vektorech stavu „prostředí“ a „struktury“ v okamžiku jejich vzájemného působení.

3.    Úměrně tomu, jak nějaká struktura hromadí informaci, tak ve statistice její reakce na vliv prostředí vzniká stále méně chyb, které by struktuře škodily. Takto „reakce“ nabývají jednoznačnou určitost (ve smyslu předvídatelnosti jevů typu „vliv a reakce na něj“ — vzpomeňte si na „hraní rulety“).

4.    Postupem času (v různých případech bývá tento čas různý) se konkrétní jevy „vliv a reakce“ vyskytují stále vzácněji. Je to kvůli tomu, že dochází k informačnímu nasycení dané úrovně organizace struktury, po čemž proces přechází na další hierarchickou úroveň jednotného celovesmírného systému kódování informace.

Závěr analýzy „hraní rulety“

    „Struktura“ odpovídá na statistiku (tj. na množství vlivů) „prostředí“ pravděpodobnostní předurčeností. To znamená, že se reakce „struktury“ formuje na základě „náhodného“ výběru informačních modulů a vlastní paměti.

    To znamená, že reakce je předurčena „mírou“ (maticí možných stavů) „struktury“, je předurčena jakoby tou „mírou chápání“, kterou „struktura“ disponuje. Podívejte se na obrázek 12-64.

Na něm je zobrazen vliv „prostředí“ na „strukturu“ ve formě postupných obrázků (jako v animovaném filmu). Vliv je stále stejný. Na první vliv „struktura“ odpoví náhodně, na druhý znovu náhodně. Ale jakmile „struktura“ nahromadí určité informace („zkušenost“), tak nakonec odpoví tak, jak je třeba.

    O mnoho podrobněji (z hlediska trojjednoty) je tento proces nabývání „zkušeností“ zobrazen na dalším obrázku 12-65.

            Zde na sebe působí dvě struktury: „struktura A“ a „struktura B“. „Strukturu B“ můžeme považovat za „prostředí“. „Prostředí“ začíná působit na „strukturu A“ jedním a tím samým vlivem „X“.

    Do začátku působení měla „struktura A“ svou původní výchozí trojjednotu:

—   matérie (M-1)

—   informace (I-1)

—   míra (Mr-1).

    „Prostředí“ poprvé působí na strukturu vibračním procesem (vlivem X). Vlivem tohoto působení se informační stav „struktury A“ zvýšil o určitou hodnotu „+“. Následkem toho se míra trochu změnila („šipka nahoru“). Způsobilo to zanedbatelnou „deformaci“ matérie M-1. Toto všechno vedlo k tomu, že „struktura A“ zareagovala úplně náhodně.

Obrázek 12-65

    „Prostředí“ podruhé působí na „strukturu A“ rovněž jako předtím, vlivem „X“. Vlivem tohoto se informace zvýšila ještě o jednu hodnotu „+“, míra se ještě jednou „zvedá“ (dvě „šipky nahoru“) a matérie se ještě více „deformuje“ stejným směrem jako poprvé. Druhá reakce je také náhodná.

    „Prostředí“ působí znovu a znovu na „strukturu A“ stejným vlivem „X“. A při nahromadění nevyhnutelného informačního stavu, který vede k „zvýšení míry chápání“, bude reakce nakonec taková, jakou „plánovalo“ „prostředí“.

    Není potřeba čtenářům dokazovat, že podobné procesy působení jednoho fragmentu vesmíru na jiný fragment probíhají ve vesmíru všude a trvají milióny a miliardy let. Pokud tyto procesy porovnáme s procesy probíhajícími při „hraní rulety“, tak je možné mluvit o tom, že ve vesmíru existují „rozvíjející se struktury“ (nebo zvyšující svou „hierarchii“, sílu svého vlivu na druhé procesy probíhající ve vesmíru).

    A jak vlastně probíhá „rozvoj“ struktury, jaký to má mechanizmus? Podívejme se na to.

    Základem „rozvoje“ struktury (fragmentu vesmíru) jsou tři prvky:

    1. Determinovaná dlouhodobá paměť (DDP).

    2. Pravděpodobnostní operativní paměť (POP).

    3. Mechanizmus náhodného výběru (MNV) informačních modulů 1 a 2.

    Všechny tři prvky si postupně projdeme.

    1. DDP.

    Zde jsou základem rezonanční a auto-oscilační jevy, kterých je ve vesmíru velké množství.

    Obraz DDP je následující. Na zdi visí kytara, které se nikdo nedotýká. V rukou máte druhou kytaru, na kterou hrajete. Pokud silně brnknete na jednu ze strun, tak na to kytara visící na zdi „zareaguje“ rozechvěním se té samé struny. Mnozí z vás si možná vzpomněli na hodinu fyziky ve škole, kde učitel předváděl „reakci“ stejných ladiček. To znamená, že DDP je, když struny hudebních nástrojů reagují na zvuky se stejnou frekvencí.

    Mechanizmus DDP funguje tak, že výběr informačních modulů probíhá na základě rezonančních, auto-oscilačních a jiných jevů, které dobře vyjadřují shodu informačních charakteristik

—   vnějšího vlivu prostředí a

—   vnitřního stavu struktury.

    Takový okamžik DDP je zobrazen na grafu (obr. 12-66), kde je zvýrazněn „okamžik výběru“. DDP pracuje podle přísného pravidla: „Jaká otázka, taková odpověď!“

Obrázek 12-66

    Porušení tohoto pravidla vede k poškození struktury, přitom závažnost škody bývá různá v závislosti na situaci.

    2. POP.

    POP využívá stejné rezonanční a auto-oscilační jevy jako DDP. Ale kromě „reakce“ tyto jevy způsobují i změnu „struktury“ (přesněji, změnu organizace informačně nenasycených úrovní struktury).

    Výsledek reakce (tj. „odpovědi“) na otázku je zde nejednoznačný (v porovnání s DDP).

    Obraz POP je následující. Představte si písečnou pláž u moře. Na moři jsou vlny. V pásmu příboje vln, kde je mokrý písek, se snažíte v přestávkách mezi příbojem vln něco napsat do písku. Tento nápis se na pláži dlouhodobě zachová jen v tom případě, pokud budete po celou dobu opravovat vlnami smyté části nápisu.

    Pokud to řeknu odborně, tak u POP se hromadí statistika reakcí „struktury“ a kombinací možných reakcí na vliv „prostředí“. Pravděpodobnost získání potřebné informace pro správnou reakci závisí na frekvenci obracení se k této informaci pod vlivem „prostředí“ a rychlostí mechanizmu náhodného výběru informačních modulů.

    3. MNV.

    Je to mechanizmus náhodného výběru, rozdrobení a sjednocení informačních vazeb uchovaných v DDP a POP.

    MNV ve vztahu k DDP generuje chyby ve fungování, protože generuje různorodost reakcí.

    MNV ve vztahu k POP představuje normální proces.

    Úkol tohoto „mechanizmu“ sehrává celý soubor vibračních procesů ve struktuře s jejich „náhodnými“ charakteristikami (tj. statisticky uspořádanými vzájemnými fázovými posuny a amplitudově-frekvenčními charakteristikami). Obrázek 12-67 objasňuje „okamžik výběru“. Pokud vznikne shoda fází procesů (synfázovost, koherence), tak dochází k výběru potřebné informace.

    Pokud taková shoda nenastane, tak informace zůstává nedostupná.

    A nyní pozor! Nyní si přečteme velmi důležitou slovní poučku, nad kterou je potřeba se pořádně zamyslet.

Obrázek 12-67

    Pokud v informačně nenasycených úrovních struktury vznikne koherence určitých procesů s jinými vnějšími a vnitřními procesy, znamená to na nějakou dobu změnu kvality jejího stavu (tj. stavu struktury), a během této doby můžou ve struktuře vzniknout nové útvary nebo procesy. Následkem toho se struktura po skončení koherence nemůže vrátit do předcházejícího stavu, tj. nastane ve vývoji „krok vpřed“.

    Tato důležitá slovní poučka je znázorněna na obrázku 12-68.

Obrázek 12-68

    A právě ve slovech „nemůže se vrátit“ spočívá celý smysl. To znamená, že „struktura“ získala nějakou novou kvalitu, novou míru ve své trojjednotě.

    Je zde ještě jedna důležitá věc. Řeč bude o včasnosti vzniku koherence ve vztahu k některým procesům týkající se jak vesmíru jako celku, tak i lidstva (ale i jednotlivého člověka).

    Tento proces vzniku koherence se dá chápat dvojím způsobem:

—   Za prvé, dá se chápat jako úzký interval času, během něhož existuje nějaký jev. A hotovo.

—   Za druhé, v případě struktur disponujících pamětí jde o časový úsek, kde jim je tato informace užitečná v jejich rozvoji. Ačkoli je možné i to, že zpočátku se fakt přijetí této informace nemusí na prvcích struktury ani projevit (tj. nemusí ji zpočátku chápat).

    Zde bych čtenářům doporučil, aby se znovu vrátili k zákonu času, který jsme probírali v 11. kapitole, a zamysleli se nad rezonancí „biologické“ a „sociální“ frekvence (fb a fs), nad rezonancí, která se udála v polovině 20. století. K těmto myšlenkám je potřeba připojit:

—   Uznání existence Boha.

—   Boží řízení globálního evolučního procesu (GEP) zemské biosféry.

—   Boží řízení globálního historického procesu (dějin lidstva) jako součásti GEP a tři typy civilizace, v kterých může člověk žít.

—   Chápání toho, že se člověk objevil v průběhu GEP a úplně na začátku disponoval pouze zvířecími instinkty, ačkoli jeho genetika obsahovala Bohem vložený potenciál rozvoje, který si měl člověk osvojit.

—   Chápání typů režimu psychiky.

—   Chápání doteď probraných základů DVTŘ.

    Pokud se u čtenářů zformovala taková mozaika, tak po všem, co jsme si řekli v této podkapitole, můžeme vyvodit závěr, že Bůh záměrně a včas vytvořil rezonanci frekvenci fb a fs, aby lidstvo ve svém rozvoji udělalo další „krok vpřed“ a přešlo i s celou svou sestavou (prvky supersystému) k Lidskému režimu psychiky.

    Toto téma je možné rozvinout ještě více. I když předcházející civilizace kráčela cestou biogenního rozvoje, tak jejich sociální organizace stála na davo-„elitářství“. To znamená, že si úzká skupina lidí přivlastnila monopol poznání a zbytek lidstva zotročila. Ale takové „společenské zřízení“ neodpovídalo Božímu záměru (jeho „vektoru cílů“ vůči lidstvu). Proto když Atlantida překročila hranice Božího dopuštění (tj. probíhala její sebedestrukce), tak Bůh spustil rozvoj lidstva po technokratické cestě. Bůh „pochopil“, že se lidstvo samo, bez Jeho pomoci, nedokáže osvobodit ze zajetí davo-„elitářství“. Proto se „rozhodl“ vytvořit takovou situaci, která by celé lidstvo „objektivně“ přinutila přejít na novou kvalitu: osvobodit se ze zajetí instinktů a zvyků, a vydat se na cestu formování Lidského režimu psychiky u všech členů společnosti („prvky supersystému“).

    Technokratická cesta rozvoje lidstva umožňovala tohoto dosáhnout. Proto je potřeba rezonanci 20. století vnímat jako Bohem naplánovanou krátkou etapu v jednom celistvém historickém procesu rozvoje lidstva. A to, nač je potřeba poukázat, je právě „včasnost koherence“ (tj. včasnost rezonance). A hned za tím je potřeba říci i to, že chápání tohoto objektivního faktu umožňuje pochopit i objektivně probíhající „změnu logiky sociálního chování se lidí“, i všechno to, co z toho vyplývá. Včetně zabedněnosti ruské „elity“ a „vědy“, a jejich nechápání všeho toho, o čem se píše v KSB a DVTŘ.

    Na závěr analýzy faktoru „včasné koherence“ je možné na příkladu evolučního rozvoje lidstva říci, že:

—   Synfázovost a koherence je jedním z projevů včasnosti v průběhu všech procesů probíhajících ve vesmíru.

—   Jde o celovesmírný faktor, který je schopen vyčlenit náhodnou reakci disponující informačním nasycením, které je dostatečné k tomu, aby si struktura zachovala novou dosaženou úroveň své organizace.

—   Jsou to svého druhu „váhy“, na kterých se porovnává vygenerovaná reakce s nějakým etalonem vznikajícím během těch samých procesů, které generují i samotnou reakci.

    Ohledně DDP, POP a MNV můžeme konstatovat:

    1. DDP zabezpečuje jistou úroveň stability struktury na dosažené úrovni jejího rozvoje.

    2. POP a MNV v kombinaci s celovesmírnými „váhami“ zajišťují pravděpodobnostně-předurčený charakter průběžné krátkodobé komplikace (stavu struktury) a informačního nasycení. Nebo poškození, případně i zničení!

    3. Vše jmenované spolu zajišťuje pravděpodobnostně-předurčený stabilní charakter dlouhodobého procesu komplikování struktury a/nebo informačního modulu, který obsahuje.