22. Tajemství supersystémů - Procesy probíhající v supersystémech (22/1)

17.02.2026

„Neexistuje tak velká věc, jejíž velikost by se nedala překonat.

Neexistuje tak malá věc, do které by se nevešla ještě menší.“

„Člověče! Pozvedni svůj zrak od země k nebi,

jaký obdivuhodný je tam pořádek.“

(KOZMA PRUTKOV)

    Vesmír jako supersystém

    Milí čtenáři, pro začátek si v paměti osvěžíme to základní, co jsme si říkali o supersystémech, na obrázku 12-50.

    Vesmír jako celek je supersystém. Vesmír je všezahrnujícím supersystémem ve vtahu ke všem ostatním vesmírným supersystémům (vzpomeňte si na největší matrjošku-nálevku).

    Tyto vnitřní supersystémy jsou do sebe vzájemně vloženy. To znamená, že obsahují prvky, které současně patří více supersystémům.

    Struktura takových supersystémů se mění v každém okamžiku. Tento druh struktury nazýváme virtuální strukturou. To znamená, že v takové struktuře jsou prvky, které v různých okamžicích patří různým systémům.

    V supersystémech je intelekt přítomen vždy. Vyplývá to z PFŘ. Vždyť pokud existuje supersystém, tak to znamená, že má nějaké cíle své existence. Tyto cíle je potřeba odhalit a naplnit. A když už je to tak, potom k formulaci a k dosažení cílů je potřeba využít „tvořivost“, tj. využít intelekt. Proto intelekt v činnosti supersystému je vždy přítomen:

—   buď v nadřazeném Hierarchicky vyšším řízením – HVŘ (ne nutně v Hierarchicky nejvyšším všezahrnujícím řízení – HNVŘ).

—   Nebo v samotném supersystému.

  Takový intelekt může být (obr.12-72):

    — vnějším,

    — vnitřním.

    Přitom intelektem můžou přímo disponovat:

    1. Jednotlivé prvky supersystému, které jsou vytvořeny z vyloženě neživých „součástek“ (vzpomeňte si na popis práce intelektu).

    2. Všechny prvky supersystému jako celek (výrazným příkladem je lidstvo – kolektivní intelekt).

    3. Určitá podmnožina prvků supersystému.

    4. Jeden nebo několik prvků supersystému.

    5. Jeden nebo několik prvků supesystému, které ve své vlastní struktuře (struktuře samotného prvku) mají složky disponující intelektem.

    Spjatý intelekt. Co to je?

    Je to takový intelekt, který vykonává samořízení konkrétního supersystému (jako celku) v mezích HNVŘ nezávisle na tom, kde se tento intelekt sám nachází. Spjatý intelekt, jak jsme vzpomínali výše, může být:

—   vnější (ve vztahu k neintelektuálnímu supersystému),

—   vnitřní, tj. vytvořený samotným systémem.

Typy supersystémů

    Supersystémy se dělí na následující typy:

    1. Rigidní (strnulé).

    Rigidní supersystémy existují stabilně v určitém rovnovážném režimu, dokud prvky takového supersystému existují. Až postupně prvky tohoto supersystému zmizí, tak zmizí i samotný supersystém. Mezi takové supersystémy můžeme zařadit jednotlivé fragmenty vesmíru (např. galaxie nebo systémy galaxií).

    2. Supersystémy s obnovující se prvkovou bází.

    Sem můžeme zařadit například lidstvo.

    3. Evolučně se vyvíjející supersystémy.

    Jsou to supersystémy, které i se svými prvky disponují:

—   určitou rezervou stability vzhledem k vlivu okolního prostředí,

—   určitým potenciálem rozvoje svých kvalit díky zdokonalování organizace jak vevnitř supersystému jako celku, tak i zevnitř jeho prvků.

    Jako příklad takového supersytému můžeme považovat lidstvo na planetě Zemi.

Lokalizace supersystému

    Podívejte se na obrázek 12-73.

Obrázek 12-73

    Je na něm zobrazeno:

—   Nějaké „prostředí“, které existuje v hranicích určených HNVŘ.

—   Do „prostředí“ je vložen supersystém s určitými cíli. Pro čtenáře bude nejlepší, pokud si pod tímto supersystémem představí lidstvo.

—   tz je čas začátku adaptace (přizpůsobování) supersystému k „prostředí“ a čas začátku osvojování si svého rozvojového potenciálu. Vzpomeňte si na geneticky podmíněný potenciál (GPP) rozvoje každého člověka i lidstva jako celku, o kterých jsme mluvili v 10. kapitole.

    „Prostředí“, to jsou procesy, s kterými přichází do kontaktu supersystém. Je to všechno to, co má na supersystém „vliv“. Tyto procesy můžou být:

—   materiální (např. energetické),

—   informační,

—   smíšené.

    Jmenované druhy vlivů „prostředí“ na supersystém vedou ke vzniku dvou druhů lokalizace supersystému a jeho prvků v celovesmírné míře:

1.    Prostorová lokalizace.

2.    Informační lokalizace.

    Prostorová lokalizace. „Prostor“, to je informační charakteristika materiálních objektů vesmíru. Ta odráží vzájemnou vloženost a uspořádanost objektů na hierarchických úrovních vesmíru. Přitom popsat libovolnou prostorovou lokalizaci je možné jen subjektivně. Jako příklad takového subjektivního popisu prostorové lokalizace může posloužit heliocentrický model sluneční soustavy, který je akceptován dnešní vědou (obr. 12-74).

Obrázek 12-74

    Informační lokalizace, to je informační charakteristika informačních objektů. Její představa má také subjektivní charakter. Příkladem subjektivity informační lokalizace může být následující situace. Informaci o knize může redaktor uvést: a) v předmluvě, b) v doslovu, c) rozptýlit ji po celé knize.

Vzájemné působení „prostředí“ a supersystému

Obrázek 12-75

—   Pro každý prvek představuje celý supersystém část prostředí (obr. 12-75).

—   Všechny prvky supersystému jsou do určité míry autonomní, tj. jsou v určité míře „samostatné“, vzájemně oddělené, co se týče:

·       i materiálního nosiče,

·       i informačního zabezpečení (vzpomeňte si na trojjednotu).

Přitom všechny prvky jsou „připojeny“ na supersystém jako celek, jsou jeho členy, jsou mu „podřízeny“.

—   A supersystém jako celek je také do určité míry autonomní.

—   Ale ve vztahu k „prostředí“ může být „supersystém jako celek“ (obr.12-76):

·       Nepřipojený (bez interakce).

·       Může se přiživovat na úkor zdrojů prostředí (jednosměrná interakce).

·       Můžou si být vzájemně užiteční (obousměrná interakce).

Obrázek 12-76

Informační zabezpečení prvků supersystému

    Informační zabezpečení samořízení prvků supersystému se organizuje dvouúrovňovým způsobem.

Kvůli lehčímu chápání výkladu je na dalším obrázku (obr. 12-77) symbolicky (!) zobrazen „prvek supersystému“ jako „vejce“, v kterém se nachází „žloutek“.

    Tento „žloutek“ symbolicky představuje „informační modul“ prvku supersystému. Přitom samotný „žloutek“ se skládá ze dvou polovin:

    — horní poloviny „žloutku“,

    — dolní poloviny „žloutku“.

    Obě poloviny znázorňují dvě úrovně „informačního modulu“ prvku supersystému:

    1. úroveň je fundamentální část „informačního modulu“ prvku (dolní polovina).

    2. úroveň je adaptační část „informačního modulu“ prvku supersystému (horní polovina).

    Obě tyto úrovně prozkoumáme.

    Fundamentální část. Všechny prvky supersystému ji mají totožnou, tj. úplně stejnou. Fundamentální část zabezpečuje, že všechny prvky supersystému dokáží přebývat v „prostředí“ s určitou rezervou stability od momentu vložení supersystému do „prostředí“.

    Pokud toto chybí, tak supersystém v „prostředí“ nedokáže přežít. V takovém případě „prostředí“ supersystém vytlačí pryč nebo zničí.

      Adaptační část. Tato část se v každém prvku supersystému rozvíjí individuálně. Přitom se rozvíjí na základě fundamentální části během fungování supersystému.

  Na obrázku 12-78 vidíte proces růstu adaptační části.

Obrázek 12-78

    Jako příklad si můžeme uvést proces narození a života člověka. Narodí se malý človíček. V jeho „informačním modulu“ je jen fundamentální část (dolní polovina „žloutku“). Ale pod tlakem „prostředí“ si hned začíná rozvíjet i adaptační část (horní polovinu „žloutku“). Nejdříve je velmi malá. Ale postupem času se stále zvětšuje a zvětšuje.

    Nyní na příkladu lidí jako „prvků supersystému“ prozkoumáme ještě jednu zvláštnost „informačního modulu“, přesněji řečeno, prozkoumáme jeho fundamentální část. Dopředu řeknu, že se to týká rozdělení pohlaví.

    Ve fundamentální části prvků supersystému (včetně lidstva) může být přítomna určitá hierarchie v uspořádání informačních „cihliček“, z kterých je složen celý „informační modul“. Taková hierarchická uspořádanost je potřebná pro zajištění prvotní specializace prvků. Tato specializace dělá to, že prvky supersystému jsou jen z části analogické (zaměnitelné), ale ne úplně. Příkladem takové „částečné analogičnosti“ je rozdělení pohlaví na základě určitých příznaků u všech biologických druhů. Ilustruje to obrázek 12-79, na kterém jsou zobrazeny dvě fundamentální části (dolní poloviny „žloutků“), v kterých je odlišně zformováno 6 „cihliček“ (číslo „6“ je vybráno náhodně kvůli názornosti, ve skutečnosti je těch „cihliček“ mnohem více). 

Obrázek 12-79

    Jedno rozmístění „informačních cihliček“ odpovídá ženskému pohlaví, druhé odpovídá mužskému pohlaví.

    Na uspořádanosti „informačních cihliček“ ve fundamentální části závisí i uspořádanost „informačních cihliček“ v adaptační části (viz obrázek 12-80).

Obrázek 12-80

    V souladu s trojjednotou se tato informační uspořádanost „informačního modulu“ jako celku odráží i v strukturní organizaci „materiálního nosiče informačního zabezpečení“, tj. každého z prvků supersystému. Na obrázku 12-80 můžeme vidět, jak jednotlivé „informační moduly“ odpovídají svým „materiálním nosičům“ — muži a ženě.

   Ve velkých supersystémech se výše řečené odráží ve statistických charakteristikách parametrů prvků supersystému. Pro lidstvo to znamená, že lidé vycházejíc ze své fundamentální a adaptační části, můžou být vysocí, středně vysocí, nižší, silní, slabí, smělí, zbabělí, dobří, chamtiví, chytří, hloupí atd. Týká se to i početnosti obou pohlaví.

    A co je velmi důležité, tak tato statistika je předurčena pravděpodobnostním způsobem. Právě díky tomu „prvky“, které není možné okamžitě nahradit (obr. 12-81 – lidé), jsou pravděpodobně nahraditelné jinými „prvky“ (lidmi) po uplynutí určité pravděpodobnostně předurčené doby.

    Jednoduše řečeno, vždy se dá najít a vyškolit někdo, kdo dokáže nahradit „odešlého“. Proč? Protože do paměti (adaptační části) těchto nových „prvků“, které mají nahradit „odešlé“, můžou být vloženy informační „cihličky“, které jim zajistí novou specializaci.

Kromě toho, informační výměna mezi:

—   jednotlivými prvky supersystému a

—   mezi prvky a prostředím

se řídí pravděpodobnostními předurčenostmi (v mezích HNVŘ).

Následkem toho prvky supersystému postupem času

—   zvyšují své informační odlišnosti mezi sebou a

—   můžou disponovat vícerými specializacemi (tj. jsou vhodné k použití pro různé cílové funkce).

    To všechno vede k tomu, že supersystém jako celek disponuje pamětí a pružností chování. To znamená, že reakce supersystému, jeho fragmentů a prvků na stejný vliv prostředí není předurčená jednoznačně, ačkoli je předurčená ve statistickém smyslu.

    Výše řečenému odpovídá jeden slogan z dětské básně od V. V. Majakovského:

    „Co nezvládne jeden,

    to zvládneme společně“