Film Bratři – tak trochu netradiční pohled.

06. 01. 2025

Každý i začínající student Koncepce obecné bezpečnosti (KOB) ví, že řízení je proces informační. Stejně tak ví, že důležitým nástrojem bezstrukturního řízení společnosti je filmová tvorba. Vždyť Hollywood na vrcholu své slávy řídil bezstrukturně takřka celý svět.

Nejinak tomu je i v české společnosti. Proto se nyní podíváme na film Bratři (2023) | ČSFD.cz, který dle oficiální propagandy, cituji:

„Vypráví jeden z největších příběhů studené války o odbojové skupině bratrů Josefa (Oskar Hes) a Ctirada Mašínových (Jan Nedbal). Rodina Mašínových se v komunisty ovládaném Československu stává terčem pronásledování a bratři věří, že po vzoru otce, hrdiny protinacistického odboje, lze proti diktatuře bojovat jedině se zbraní v ruce. Zároveň si jsou vědomi odpovědnosti vůči mámě (Tatiana Dyková Vilhelmová) a sestře (Karolína Lea Nováková). Zakládají odbojovou skupinu, která má na svědomí řadu násilných činů, jejichž vyšetřováním je pověřen kapitán Státní bezpečnosti Koller (Stefan Konarske). Mašínové se stávají nejhledanějšími muži v zemi. Pokusí se o útěk do Západního Berlína, kde plánují vstoupit do americké armády s cílem osvobodit Československo. Pátrání po pětici členů odbojové skupiny pokračuje ve východním Německu, kde začíná jeden z největších honů na lidi v novodobé historii. Jen málokteré téma české historie vzbuzuje tolik emocí jako příběh snímku Bratři. (CinemArt)“

Naproti této oficiální propagandě, kterou také lze nazvat propagandou liberálů (přesněji trockistů a ještě přesněji nástrojů bílého křídla Globálního prediktoru /GP/), stojí názor, abych tak řekl, zdravého rozumu. Ten reprezentuje například recenze zveřejněná na stránkách ČSFD.cz:

korbitch22 

všechny recenze uživatele 

Z historického hlediska velmi důležitý film. Protože kdo byť jen na vteřinu pochyboval, že Bratři Mašínové jsou obyčejní vrazi a dementi, musí po shlédnutí téhle řemeslně dobře natočené rutiny procitnout. Nejlepší totiž je, podřezávat krky obyčejných příslušníku bezpečnosti a nechat v bolestech trpět svoji matku a sestru. Filmařsky je to precizní, byť rutinně odvedená práce o několika bezcitných a hloupých debilech. A to jsem antikomunista a Havloid. Ale tyhle hovada uctívat natož obdivovat nebudu. Větší kokot byl už jen Palach. 60%.

Pohled na Josefa Mašína staršího

Film začíná pohledem do věznice Na Pankráci v roce 1942, kde Němci mučí a později zastřelí pplk. Josefa Mašína. Podle oficiálních zdrojů byl Josef Mašín legionářem a důstojníkem prvorepublikové Československé armády. Na první pohled to zní jako hrdinská historie, ale je potřeba podívat se na ni z jiného úhlu.

Byl-li někdo legionář v Rusku, neznamenalo to nutně, že dobrovolně bojoval a zabíjel ruské lidi. Mezi legionáři bylo mnoho takových, kteří na hranici vzpoury odpírali vojenskou poslušnost a odmítali zabíjet. Olin Jurman se o nich zmiňuje ve svých knihách.

Na druhou stranu byli mezi legionáři i tací, kteří bojovali ochotně (důvody nebudeme rozebírat). Tito lidé často po návratu z Ruska zaujímali vysoké funkce v Československé armádě. Československo samo bylo projektem bílého křídla Globálního prediktoru (GP).

Z tohoto úhlu pohledu byl pplk. Josef Mašín hráčem „bílého týmu“, stejně tak, jako bílé dresy nosili ti, kteří jej ve Věznici Pankrác vyslýchali, mučili a poté zastřelili. Nepochopil, že nyní se hraje jiná liga, že má odpočívat na lavičce a neplést se profíkům pod nohy, že až bude potřeba, že bude povolán do hry. Osudem těch, kteří nechápou, je, že jsou využiti podle hesla: „Posloužil jako živý, ještě lépe poslouží jako mrtvý“. Historie tomuto úhlu pohledu dává za pravdu.

O pplk. Josefu Mašínovi se chybně traduje, a je to i zdůrazněno hned na prvních snímcích filmu, že ani přes mučení během výslechů nic na své spolupracovníky nevyzradil. Historické záznamy ale ukazují, pod tlakem mučení vypovídal.[8][9] Je však nutné zdůraznit: odsoudit někoho za to, že promluvil pod mučením, je zcela nesprávné. Každý má své limity. Josef Mašín na Pankráci sklidil jen to, co zasel během svého působení v Rusku.

Poděbrady, rok 1950

Následující scény nás přenesou do lázeňského města Poděbrady a posunou nás do roku 1950. V honosném bytě o několika pokojích, se starobylým nábytkem a klavírem, bydlí „udřená“ pradlena s třemi dětmi.

• Nejstarší Ctirad, (ročník 1930), nejprve vystudoval poděbradské reálné gymnázium a v letech 1950 – 1951 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze.

  
  

• Mladší Josef, ročník 1932, také studoval na poděbradském reálném gymnázium, stejně jako jeho mladší sestra Zdena.

  
  

Ve filmu vše běží hladce až do okamžiku, kdy matka Mašínová slyší v rádiu zprávu o trestu smrti pro Miladu Horákovou. Tato událost ji hluboce zasáhne, a proto se rozhodne odevzdat svou červenou stranickou knížku se slovy: „Já jsem ji znala.“

Podle historických záznamů byla Zdena Mašínová v letech 1948–1950 členkou KSČ. V době soudního procesu s Miladou Horákovou dokonce organizovala podpisovou petici za její omilostnění. Ve filmu je tento moment prezentován jako zásadní zlomový bod příběhu.

Odevzdáním stranické knížky rodina Mašínů ztratila privilegia, která jim zajišťovala protiněmecká činnost otce. Tento krok znamenal zásadní změnu jejich postavení. Logika je jednoduchá: pokud jste rodinou hrdiny a podporujete vládnoucí elitu, dostáváte výhody. Pokud však podporu stáhnete, o tyto výhody přijdete.

Bylo by naivní si myslet, že Mašínovi nebyli privilegovanou elitou. Má vlastní matka, narozená ve stejném roce jako Josef, začala studovat gymnázium na Mělníku. Na rozdíl od Mašínů však musela školu v lednu 1947 opustit, protože její otec, ačkoliv byl slušně vydělávající dělník ve Vysočanské Pragovce, si nemohl dovolit platit školné, školní pomůcky, mimoškolní aktivity ani oblečení.

Je těžké uvěřit, že by samotná pradlena, jako matka Mašínů, mohla na studiích udržet tři děti. Ve filmu navíc vidíme, že oblečení „dětí“ i matky bylo zjevně nadstandardní.

K rozporům ve filmech a historických reáliích

Ve filmu Ctirad (Radek) plive na Stalinův portrét před hospodou, zatímco jeho matka je členkou KSČ. Na první pohled to působí zvláštně, ale při bližším pohledu skrze prizma dvou křídel Globálního prediktoru – červeného a bílého – se to jeví logicky. Matka, trockistka z bílého křídla (stejně jako Milada Horáková), reprezentovala jednu stranu, zatímco Stalin zastupoval druhou.

Že Josef Mašín nebyl puštěn k maturitě a rodina Mašínů byla vystěhována z bytu, to jsou důsledky tohoto zlomu. Bylo to logické vyústění, když se z rodiny Mašínů „vyklubaly“ protisocialistické živly. Moje matka, která by si o klavíru mohla nechat jen zdát, o takových výhodách rozhodně nesnila.

První vraždy

Film v celkem rychlém sledu představuje dvě vraždy. První provedli bratři Mašínové 13. září 1951 v Chlumci nad Cidlinou. Obětí byl 37letý Oldřich Kašík, příslušník SNB.

„Dne 13. 9. 1951konal mladší strážmistr Oldřich Kašík noční službu na stanici SNB v Chlumci nad Cidlinou. Pod záminkou nahlášení havárie vnikli na stanici ozbrojení bratři Mašínové. Kašíka úderem do hlavy omráčili a poté chladnokrevně zavraždili.“

Milan Paumer, jejich komplic, událost popisuje takto: Mysleli jsme, že ho omráčíme, vybereme to a pojedeme domů | Místa Paměti národa

Z jeho vyprávění vyjímám:

„Do Chlumce jsme jeli s myšlenkou, že policajta jenom omráčíme, vybereme to a pojedeme domů. Jenže Radek (Ctirad), který ho omráčil, zřejmě neuhodil do správnýho místa. Esenbák neomdlel, jenom se otočil a šáhnul po pistoli. Pepa to viděl, vytáhl pistoli a dvěma ranami ho zlikvidoval.“

Mašínové se rozhodli, že pro příště musí příslušníky SNB vraždit rovnou. To se stalo pravidlem, které aplikovali při své další vraždě.

Druhá vražda

O dva týdny později, 28. září 1951, přepadli bratři Mašínové spolu s dalšími členy skupiny služebnu SNB v Čelákovicích. Zde brutálně zavraždili 28letého Jaroslava Honzátka, příslušníka SNB.

Honzátko byl omráčen, svázán a následně podříznut Ctiradem Mašínem. Podle dobových záznamů a svědectví vražda proběhla bez pokusu o vyjednávání, bez nutnosti sebeobrany či odporu oběti. Honzátko po sobě zanechal dvě malé děti.

Tento čin byl přímo ztělesněním rozhodnutí, které bratři učinili po první vraždě: zabíjet příslušníky SNB okamžitě a bez jakéhokoliv zaváhání. Ve filmu i v historických pramenech je tato vražda zobrazena jako klíčový moment eskalace jejich násilných metod.

Třetí vražda – loupežné přepadení

Další vražda se odehrála v Hedvikově na Chrudimsku. Při loupežném přepadení dne 2. října 1952 Josef Mašín a Václav Švéda zastřelili Josefa Rošického, účetního, který převážel výplaty pro zaměstnance podniku.

Rošický, který odmítl vydat peníze dobrovolně, byl Josefem Mašínem chladnokrevně zastřelen. Skupina si z přepadení odnesla přibližně 900 tisíc korun. Tento čin byl podle mnohých momentem, kdy bylo zřejmé, že „odboj“ bratří Mašínů ztratil jakýkoliv morální základ.

Jakýkoliv argument o boji proti komunistickému režimu zde zcela selhává – loupežné přepadení a vražda civilisty sloužily pouze jejich vlastnímu prospěchu.

Shrnutí vražd

Film ukazuje tyto tři klíčové vraždy, které mají bratři Mašínové a jejich skupina na svědomí:

1. Oldřich Kašík

   • Datum: 13. září 1951

   • Místo: Chlumec nad Cidlinou

   • Pachatelé: Ctirad Mašín (omráčení), Josef Mašín (zastřelení)

2. Jaroslav Honzátko

   • Datum: 28. září 1951

   • Místo: Čelákovice

   • Pachatel: Ctirad Mašín (podříznutí)

3. Josef Rošický

   • Datum: 2. října 1952

   • Místo: Hedvikov na Chrudimsku

   • Pachatel: Josef Mašín (zastřelení)

     
     

Tyto činy samozřejmě nebyly jediné násilné akce bratří Mašínů, ale patří mezi ty nejznámější a nejdiskutovanější.

Smysl filmu a otázka rehabilitace

Film „Bratři“ je bezpochyby profesionálně zpracovaný, ale je třeba se ptát: Jaký má tento film smysl? Proč byl natočen a proč byl vysílán právě na Nový rok, v nejsledovanějším čase?

Podle mého názoru je účelem filmu nejen znovuotevření debat o bratřích Mašínech, ale také zviditelnění určité morální a politické agendy. Je zřejmé, že od roku 1989 existují snahy rehabilitovat bratry Mašíny.

• Rok 2008: Premiér Mirek Topolánek ocenil odbojovou činnost bratří Mašínů a Milana Paumera Plaketou předsedy vlády.

• Rok 2011: Ministr obrany Alexandr Vondra udělil bratřím Mašínům Vyznamenání Zlaté lípy Zlaté lípy při pohřbu Ctirada Mašína.

  
  

Tyto kroky jasně ukazují na podporu bílého křídla Globálního prediktoru, které se snažilo z bratří Mašínů udělat národní hrdiny.

Současný význam a možná reinterpretace

Naštěstí, podle mého názoru, kolem roku 2011 začalo červené křídlo Globálního prediktoru postupně přebírat kontrolu nad procesem řízení rehabilitace bratří Mašínů. Účast významných politických představitelů při otevření Památníku - Mašínův statek jasně ukazuje, že české řídící struktury mají zájem na rozvíření debat o této kontroverzní kapitole české historie.

Zároveň však gesto rukou předsedy Senátu při této události může znalým naznačit, že účastníci zde plnili zadaný úkol. Co tím chci říci? Podle mě budeme právě na případu bratří Mašínů svědky minimálně morálního odsouzení nejen jejich činů, ale i celé struktury psychiky, kterou zosobňovali.

Morální odsouzení a širší význam

Od roku 1989 se mnoho jejich podporovatelů snažilo prosadit rehabilitaci bratří Mašínů. Vyznamenání, která obdrželi, a mediální schvalování jejich činů jsou toho důkazem. Nicméně rok 2023, kdy byl uveden film Bratři, by mohl být začátkem opačného trendu.

Podle mého názoru tento film jasně ukazuje, že činy bratří Mašínů jsou neobhajitelné. Mělo by být požádáno o vydání Josefa Mašína z USA (pokud stále žije), aby mohl být postaven před soud. Trestné činy jako vražda nejsou z hlediska morálního práva nikdy promlčené.

Zároveň s kampaní o bratřích Mašínech by mělo dojít i k širšímu morálnímu odsouzení lidí, kteří disponují podobnou strukturou psychiky – těch, kteří se radují ze smrti druhých. Film velmi dobře zachytil atmosféru prostředí, kde se postavy radují ze smrti jiných, což je podle mého názoru morálně zvrácené.

Herecké výkony a filmové zpracování

Je třeba ocenit herecké výkony, které film Bratři nabízí. Tvůrci zvolili herce, kteří svým ztvárněním i psychikou přesně odpovídají postavám, jež zosobňují. Paní Kolářová, ač měla pouze krátkou roli, odvedla mimořádně přesvědčivý výkon.

Hlavní postava filmu získala velké mediální uznání, což dokládá například vítězství Oskara Hese v televizní soutěži StarDance. Režisér Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný bratří Mašínů, natočil film, který je velmi kvalitní nejen po technické stránce.

Závěr

Film Bratři není jen příběhem o historických událostech, ale také o morálních otázkách, které jsou dnes stejně aktuální jako tehdy. Jaké hodnoty chceme jako společnost podporovat? Koho chceme považovat za hrdiny? A jaký je odkaz bratří Mašínů v kontextu české historie?

Podle mého názoru bychom měli bratry Mašíny a jejich činy chápat jako příklad morálního selhání a ne jako hrdinský boj proti komunismu. Film může sloužit jako katalyzátor těchto debat a přispět k pochopení širších souvislostí (nejen).