11. TAJEMSTVÍ ROZPADU GLOBÁLNÍ PYRAMIDY „SVĚTOVÉHO POŘÁDKU“

27. 11. 2024 

„Ale proti zákonu času je jeho věda bezmocná.“

(A. S. PUŠKIN))

Zákon času

    Na začátku této knihy bylo odhaleno tajemství budování globální pyramidy nevolnické civilizace na naší planetě. Stabilita mezilidských vztahů byla v této pyramidě zajišťována tím, že znalosti se lidem dávkovaly. A je potřeba uznat, že tato pyramida stála po celá staletí. Bude to tak i nadále? Ne! Bez ohledu na všechny špinavosti, které se okolo nás dějí, žijeme nyní v obdivuhodné době, kdy se tato pyramida začala hroutit. Proces jejího rozpadu je objektivní a „vysmeknout“ se jí z něj nepodaří.

    Lidský život, to je proces neustálé obnovy informačního stavu společnosti. „Panta rhei“ (vše plyne, vše se mění) — řekl starověký filozof. Mění se samotní lidé, mění se i okolní svět. Dá se tento proces nějak změřit?

    V podstatě je to tak, že každý periodický proces může být zvolen jako etalon (měrná jednotka) na měření času. A proto historický proces můžeme měřit:

—   V jednotkách astronomického času, jak je tomu dnes, tj. podle period astronomických těles (rok, měsíc, den).

—   V jednotkách biologického času, tj. délka kralování různých panovníků, jak se to uvádí v Bibli a jak se to dodnes zachovalo v Japonsku („období vlády krále Davida“, „období vlády krále Šalamouna“ atd.).

—   V jednotkách sociálního času („éra plachetnicové mořeplavby“, „éra parních strojů“, „éra elektronkových počítačů“ atd.).

    V případě potřeby můžeme astronomické, biologické a sociální etalony času navzájem porovnat. Můžeme zkontrolovat, jak se v historii měnil jejich vzájemný poměr.

    Lidé se rodí a umírají. Jedno lidské pokolení střídá druhé. Přitom každý člověk disponuje svým jedinečným genetickým kódem. To znamená, že v lidské společnosti z pokolení na pokolení probíhá neustálá obnova kombinací genetických kódů. A jak víme, tak genetické kódy v sobě nesou informaci. Proto můžeme mluvit o obnově informace na genetické úrovni.

    Jakou časovou jednotku si můžeme zvolit na měření života lidských pokolení (čas obnovy informace na genetické úrovni)? Dnes se délka lidského života pohybuje okolo 60 až 70 let[1]. Z nich se člověk 20 až 25 let vzdělává a během tohoto období se aktivně nezúčastňuje života společnosti (období přípravy na dospělý život). Po padesátce už začíná mít většina lidí své vlastní problémy (zdraví, osobní život, důchod atd.) a vyhýbá se společenskému životu (období stárnutí). Na aktivní život jednoho pokolení tedy připadá 20 až 25 let. Právě během tohoto období každé nové pokolení přispěje do společnosti něčím svým. Toto číslo můžeme použít jako „jednotku měření periodicity výměny pokolení“.

    Ale to hlavní spočívá v tom, že toto číslo (20 až 25 let) se shoduje s průměrným statistickým věkem, kdy se ženě narodí její první dítě. Vždyť kdy se obnovují genetické kódy? Kdy se rodí noví lidé? Proto můžeme směle říci, že při změně pokolení dochází k obnovení informací na genetické úrovni. Takže průměrná věk rodičů, když se jim narodí první dítě (a to je 20 až 25 let), můžeme použít jako časovou jednotku (etalon) na měření obnovy informace na genetické úrovni.

    Pokud je proces periodický, potom můžeme tuto periodicitu vyjádřit prostřednictvím frekvence. Frekvenci obnovy pokolení můžeme nazvat „biologickou frekvencí“ (frekvencí obnovy informace na biologické/genetické úrovni). Pokud se podíváme na průběh této frekvence během celého globálního historického procesu, tak zjistíme, že se prakticky vůbec neměnila. Ano, byly případy, kdy své první dítě rodila dokonce děvčátka ve věku 10–12 let. Například noviny „Argumenty a fakta“ ze dne 25. 01. 2006 psaly o tom, že ve městě Volžskij, což je hned vedle Volgogradu, proběhl úspěšný porod cikánského 11- letého děvčátka Baštam, která porodila syna Miťu. A v Rumunsku žena jménem Adriana Iliesku porodila své první dítě (dceru) ve věku 67 let! Psaly o tom ty samé noviny. Rekordem přirozeného porodu je věk 63 let a 9 měsíců. Patří Američance Arceli Keh, která tohoto rekordu dosáhla 7. listopadu 1996. Psali o tom v novinách „Versia“ č. 43 ze dne 6. 11. 2006. Proto i frekvenci změny pokolení můžeme směle považovat za konstantu.

    A jak s mění a obnovuje okolní svět? Co a jak se v něm „rodí“ a „umírá“? Existuje i zde nějaká periodicita?

    Pokud pozorně prozkoumáme všechny přírodní jevy, tak zjistíme, že vše, co člověk doteď zná, se řídí určitými rytmy, frekvencemi: zima–léto, den– noc, sucho – déšť, bezvětří – vítr atd. Člověk se těmto známým rytmům dávno přizpůsobil. Pokud by se lidé nepřizpůsobili například změně léta na zimu, tak by vymrzli jako mamuti.

    Ale člověk nejenže v přírodě žije, on do ní může i zasahovat: staví a vyhazuje do vzduchu, sází stromy a kácí je, staví přehrady na řekách a buduje kanály, vymýšlí všemožné technické zařízení atd. To znamená, že v existující biosféře nevytvořené člověkem si člověk podle vlastního uvážení vytvořil technosféru, kterou neustále „zdokonaluje“. Má tento proces „zdokonalování“ technosféry nějakou periodicitu? Ukazuje se, že ano! Naše civilizace je založena na výrobě, proto nejnázornější pro popis charakteristiky tohoto procesu bude výběr periody „morálního“ stárnutí a smrti samotné techniky a technologií (nových generací technologií).

    Vysvětlíme si to na příkladu jedné z oblastí lidské činnosti — na dopravních prostředcích. Člověk vynalezl povoz (vůz, kočár) a ten bez výrazných změn sloužil celá STALETÍ. Poté člověk vynalezl parní lokomotivu. Konstrukce tohoto dopravního prostředku se měnila v průběhu DESETILETÍ (parní lokomotiva, dieselová lokomotiva, elektrická lokomotiva, jednokolejka). Když byl vynalezen automobil, tak jeho inovace probíhaly ROK, co ROK.

    To samé se týkalo i telekomunikací: nejdříve byli poslové (běžci), potom holubí pošta, potom listové zásilky na poště, telegraf, telefon, satelitní spoje.

    Stejné to bylo s léky. Můžeme uvést množství příkladů z různých oblastí života společnosti. Ale všechny bude spojovat ten společný fakt, že se v průběhu lidských dějin neustále zvyšovala frekvence obnovy technologií a znalostí v různých oblastech lidské činnosti, tj. zrychloval se proces vytlačování zastaralých technologií a jejich záměna novějšími.

    Tuto frekvenci obnovy technologií budeme nazývat „sociální frekvencí“ (frekvencí obnovy informací na sociální, negenetické úrovni). Tato frekvence v průběhu lidských dějin nebyla konstantní. Nejdříve se měnila velmi pomalu (v průběhu stovek let), potom rychleji (v průběhu desítek let) a nakonec velmi rychle (z roku na rok).

    Na obrázku 11-1 si obě tyto frekvence („biologickou“ i „sociální“) porovnáme. „Biologickou“ i „sociální“ frekvenci jsme kvůli názornosti zobrazili v podobě sinusoid, které zná každý ze školy. V minulosti, po celé stovky až tisíce let byla „biologická frekvence“ mnohonásobně vyšší než „sociální frekvence“.

Obrázek 11-1

    V první polovině 20. století se frekvence biologického i sociálního času vyrovnaly, nastoupila svého druhu „rezonance“. V takových podmínkách se nové generace neučily to samé, co kdysi jejich otcové, ale musely se učit novým věcem, novým technologiím. Toto období bylo pro lidstvo velmi nebezpečné, protože bylo potřeba rychle přehodnocovat to, co bylo vytvořeno docela nedávno. V první řadě se to týkalo tehdy vytvořených jaderných zbraní a jiných prostředků hromadného ničení. Právě v tom období se odehrály dvě světové války, proběhly revoluční vlny (revoluce nebyla jen v Rusku, ale i v Číně, Mongolsku, Maďarsku, Německu, Mexiku atd. [2]). Právě v tomto nebezpečném období vládl v SSSR Josif Vissarionovič Stalin.

    Počínaje od poloviny 20. století se situace podstatně změnila. Dnes je „sociální frekvence“ vyšší než „biologická“! To znamená, že došlo ke změně poměru frekvencí! A to je zákon!

Změna logiky chování se lidí (změna logiky sociálního chování)

    Žijeme v obdivuhodné době. Lidstvo se ještě nikdy neocitlo v takovém informačním stavu, v jakém se nachází dnes. Událo se to poprvé za celou mnohatisíciletou historii lidské společnosti[3]!

    Kdysi se během celého lidského života a života jednoho pokolení v technologické oblasti prakticky nic neměnilo (nebo jen velmi málo). Člověk prožil svůj život a nic okolo něj se neměnilo. A pokud se i něco změnilo, tak se tomu lidé dokázali přizpůsobovat pozvolně a velmi pomalu. V dobách „Starého zákona“ se technologie a technické řešení neměnily celá staletí. To znamená, že na začátku expanze nespravedlivé biblické koncepce řízení společnosti se v neměnném technologickém prostředí světa vystřídalo velké množství pokolení.  V těch dobách se vžité technologické postupy (dogmata) měnily jen velmi málo. Například středověký lékař si osvojil určitý soubor znalostí a dovedností („pouštět krev žilou“, aby vyléčil nemocného), s kterým pracoval celý život, a mohl tyto samé znalosti odevzdat synovi, ba dokonce i vnukovi, kterým to stačilo pro jejich úspěšnou profesionální činnost, která zabezpečila jejich život. A v církevním životě byla dogmata už úplně neotřesitelná.

    Dnes je to tak, že během života jednoho člověka a života jednoho pokolení probíhají opakované změny ve světě, který je obklopuje (změny informačního stavu společnosti). Dnes na život jednoho pokolení připadá několik změn v oblasti technologií, technických řešení, teoretických znalostí a praktických dovedností, které každý člověk potřebuje pro svou profesní činnost, aby si udržel dosaženou životní úroveň a další růst materiálního a sociálního „blahobytu“. To samé probíhá i v životě společnosti, ve které globalizátoři potřebují udržet davo-„elitární“ pyramidu. Příklady:

1.    Kuličkové počítadla – mechanické aritmometry – obrovské elektronkové počítače – tranzistorové počítače v obrovských halách – osobní počítače na psacím stole.

2.    Fotografie – kino – televize – video – digitální technologie.

3.    Křesťanství – marxizmus – bolševizmus – trockizmus – pluralita.

4.    Stalinův „kult“ – Chruščovův „odměk“ a jeho „kult“ – Brežněvova „stagnace“ i s jeho marasmem – Andropovova „disciplína“ – K. U. Černěnko – Gorbačov s jeho „perestrojkou“ a „glasností“ – Jelcinova „demokracie“.

    A vše jmenované se událo během života jednoho člověka. Zasáhlo to každého člověka z jednoho až dvou současných pokolení.

    Tento výrazně nový informační stav společnosti mění postoj všech lidí k tomu, co se okolo nich děje. Týká se to psychiky množství lidí, mravně-etických důvodů jejich činnosti, výběru prostředků na dosažení jejich cílů, tj. všeho, co je možné nazvat logikou sociálního chování. Tuto logiku sociálního chování je možné vyjádřit v masové statistice mentality velkého množství jedinců, což se projevuje v reálných faktech života. To znamená, že pokud se na začátku 20. století absolutní většina lidí pod vlivem určitých okolností rozhodovala jedním způsobem, tak začátkem 21. století se absolutní většina pod vlivem podobných okolností bude rozhodovat úplně jinak. Pokud se člověk před 15 až 20 lety v určité situaci choval jedním způsobem, tak dnes se ve stejné situaci bude chovat jinak než kdysi. Probíhá změna logiky sociálního chování se lidí. A co je nejdůležitější, tak tento proces je objektivní! To znamená, že nezávisí na tom, zda si tuto změnu chování množství lidí přeje nebo ne, zda to dotyčný chápe nebo ne. Tato změna v hlavách lidí probíhá nevyhnutelně! Lidé mají nyní objektivní možnost porovnávat jedno s druhým a dělat z těchto porovnání závěry. Předtím taková možnost neexistovala. A co z toho vyplývá?

    1. V oblasti poznání.

    Pokud se během jednoho lidského pokolení mění několik technologií, tak si lidé musí samostatně zdokonalovat svou kvalifikaci. Jinak můžou o všechno přijít. Takovým způsobem se u mnoha lidí objevují nové znalosti. Zákon času vede davo-„elitární“ systém ke krachu. Kdysi, pokud si chtěl otrokář dobře žít, tak byl nucen dát otrokovi jen jednu dávku znalostí. To se týkalo i dozorců („elity“). Otroci a dozorci, kteří si na základě těchto znalostí dobře plnili svou práci, zajišťovali otrokáři pohodlný a bezstarostný život. Dnešní otrokář, pokud chce, aby jeho otroci a dozorci lépe pracovali a přinášeli „zisk“, tak jim musí permanentně dávat nové a nové znalosti. Jenže pokud budou otroci a dozorci vědět stále více, tak v jednom okamžiku přestanou být otroky! Ale pokud jim nebude dávat stále nové znalosti, tak životní úroveň otrokáře upadne! Právě z tohoto důvodu jsou dnešní otrokáři nuceni dávat otrokům a „elitě“ stále nové a nové znalosti! Kromě toho, i samotní otroci se naučili osvojovat nové znalosti. Davo-„elitární“ systém se dostal do slepé uličky. A co to pro biblickou civilizaci znamená? Znamená to ztrátu kontroly nad šířením informací ve společnosti. A to znamená ztrátu moci, tj. ztrátu řízení. Přesně to také pozorujeme.

    2. V oblasti ekonomiky.

    S čím dál kratší periodou příchodu nových technologií (dnes trvá méně než 5-7 let) začíná chyba řízení v ekonomice prudce narůstat. Projevuje se to v růsti inflace[4]. Spoření peněz ztrácí smysl a jejich investování do nových technologií bez změny koncepce řízení ještě více akceleruje chybu řízení. Tento proces můžeme nazvat sebedestrukcí řízení výroby.

    3. V oblasti ideologie.

    Davo-„elitarizmus“ byla stabilní, pokud jedna ideologie (náboženství) ovládala život mnohých pokolení. Dnes tomu tak není. Dnes je potřeba tomu samému pokolení „vymývat mozek“ několikrát během jeho života. A u mnohých lidí to vyvolává otázky. Nutí je to přemýšlet o důvodech tak častého „vymývání mozků“ a hledat odpovědi. I tento jev dnes v Rusku pozorujeme.

    V dnešních podmínkách se davo-„elitarizmus“ dá udržovat jen uměle, pomocí biorobotizace davů i „elity“. K tomuto účelu se využívají prostředky na ovlivňování lidské psychiky. Jejich spektrum je široké. Od tabáku, alkoholu, narkotik až po psychotropní zbraně, různé zvrhlosti a scientologii.

    Ale hlavním prostředkem biorobotizace, kteří používají dnešní pseudožreci, je informační vliv, vytváření kaleidoskopu faktů („guláše v hlavě“) bez vysvětlení příčinně-následkových vazeb, tj. skrývání faktoru řízení všech společenských procesů ve světě (všechno to, co je popsáno v DVTŘ). A nejlépe se to vykonává pomocí televize.

    Jacques Artali, bývalý poradce francouzského prezidenta Mitterranda bývalý ředitel EBOR (evropská banka pro obnovu a rozvoj), dnes jeden z těch, kteří pro globalizátory vytvářejí strategii budoucnosti, ve své knize „Na prahu nového tisíciletí“ dává globalizátorům takovou radu. V budoucí společnosti je potřeba dát každému člověku magnetickou kartičku, na jejímž základě bude dostávat příslušnou „dávku vzdělání“. Jak se vám to líbí? Chcete, aby vaši vnuci dostávali takové kartičky?

    Ale i když změna poměru frekvencí už proběhla, tak změna logiky sociálního chování se lidí ještě není završena, stále ještě probíhá. Vždyť člověk není stroj, kterému vypínačem okamžitě změníte program. Člověk je setrvační systém. Každý člověk i celá společnost se začali měnit. Změna je proces. Tento proces změny logiky sociálního chování se momentálně probíhá. U někoho proběhne rychleji, u jiného pomaleji. Ale důležité je, že probíhá a nedá se zastavit, protože je objektivní.

    Dnes už se lékař ve své praxi nemůže omezit jen na proceduru „pouštění žilou“, jak tomu bylo ve středověku. Dnešní lékař, pokud se chce udržet „nad vodou“, musí sledovat dnešní novinky, nové preparáty, nové léčebné technologie, přístroje atd. Toto všechno lékaře nutí přehodnocovat staré pohledy na léčbu člověka.

    Neustále se zvětšující objem informace „napíná“ nejen lékaře. Spojaři i učitelé, piloti i železničáři pociťují nutnost si svou kvalifikaci neustále zvyšovat. A úměrně k tomu, jak se zvyšuje hustota a rychlost informačního proudu, začíná u všech specialistů probíhat změna logiky sociálního chování. Lidé začínají chápat, že je potřeba v životě společnosti něco změnit, jinak se můžou v tomto informačním proudu „utopit“.

    Speciálně se to týká řídících pracovníků. Čím vyšší je hierarchická úroveň manažera, s tím většími proudy různých informací se musí setkávat. A pokud v celém tom obrovském proudu informací nedokáže najít tu informaci, která je pro něj a jeho sféru činnosti nejdůležitější[5]. (na které závisí jeho úspěch v práci), tak garantovaně přivede ke krachu sebe i projekt, za který je zodpovědný. Aby k tomu nedošlo, tak musí manažer disponovat rozlišením, tj. schopností odlišovat to hlavní od vedlejšího. A to je možné jen tehdy, kdy disponuje celostním mozaikovým viděním světa, pokud vládne „mírou“ a je schopen zohlednit množství faktorů. Už od dávných dob se lidé trávili „oblbováky“: tabákem, alkoholem, narkotiky. Používání těchto pomalých jedů se většinou odráželo jen na zdraví spotřebitelů, ale ne na kvalitě jejich života ve společnosti. O zhoubném vlivu těchto látek na mozek a myšlenkovou činnost člověka se moc nemluvilo, důkladně se to tajilo. „Rozleptaný“ mozek ztrácí schopnost osvojovat si velké objemy informací (navíc vzájemně propojených) a zpracovávat je. Právě kvůli tomu se dnes obrovské množství lidí nedokáže přizpůsobit novému informačnímu stavu společnosti. Takoví lidé začnou pít, přijdou o práci, neumí pochopit, co se děje, až nakonec skončí život sebevraždou. Ale existují i lidé, kteří už pochopili, že zdravý životní styl je vstupem do samoregulace, což je nevyhnutelná podmínka existence člověka budoucnosti.

Rozpad globální pyramidy

    Ze všeho výše popsaného vyplývá několik seriózních závěrů, vzpomenu jen ty hlavní:

    1. V dnešní době je každý člověk nucen se neustále přizpůsobovat měnícím se podmínkám prostředí, ve kterém žije. Pokud to nedokáže, tak budou, bohužel, takoví lidé vymírat „jako mamuti“.

    2. Aby se mohl současný člověk přizpůsobit, tak si musí neustále osvojovat nové znalosti. Zvyšovat a rozšiřovat kvalifikaci. Dnes se nestačí naučit pracovat na nějakém jednom stroji nebo počítači. Pokud se objeví nové technologie a modernější zařízení, je potřeba se naučit pracovat i s nimi. A na to, zaprvé, je potřeba být připraven psychologicky, a zadruhé, je potřeba se samostatně vzdělávat po celý život.

    3. Z druhého bodu vyplývá, že je potřeba změnit celý současný systém vzdělávání, který učí jen faktologii, ale neučí děti metodám samostatného vzdělávání se po celý život.

    4. Zákon času vede davo-„elitární“ systém ke krachu.

    Kdysi, pokud si chtěl otrokář dobře žít, tak byl nucen dát otrokovi jednu dávku znalostí. To se týkalo i dozorců („elity“), kterým dávali o něco více znalostí než otrokům. Na základě těchto znalostí si otrok i dozorce dobře plnili svou práci, společně s dalšími otroky a dozorci, z nichž každý se věnoval „svým povinnostem“, čímž zajišťovali otrokáři pohodlný a bezstarostný život.

    Dnešní otrokář, pokud chce, aby jeho otroci a dozorci lépe pracovali a přinášeli „zisk“, musí jim neustále poskytovat nové „dávky“ znalostí. Ale pokud budou otroci a dozorci vědět a chápat stále více, tak hrozí že přestanou být otroky! Ale pokud jim nebude dávat nové znalosti, tak životní úroveň otrokáře nebude růst, ale upadat. Z tohoto důvodu jsou dnešní otrokáři nuceni dávat otrokům a „elitě“ stále nové znalosti! Kromě toho, mnozí otroci se už naučili osvojovat si nové znalosti sami. Vypadá to tak, že davo-„elitární“ systém přivedl sám sebe do slepé uličky!

    5. Celé to vede k tomu, že se „pyramida znalostí“ začíná sama roztápět jako nanuk, a tak je „dolním vrstvám společnosti“ potřeba dávat stále více znalostí. Ukazuje se, že jak otroci, tak i dozorci si začínají osvojovat ty znalosti, které předtím byly dostupné pouze „žrecstvu“.

    6. Ale když už se hroutí „pyramida znalostí“, tak se automaticky hroutí také „pyramida moci“, kde právě monopol na znalosti jí zajišťoval stabilitu (viz schéma 11-2).

Obrázek 11-2

    Konečná, vystupovat! Globální nevolnická civilizace dospěla ke svému konci. Zákon času tlačí na nutnost vytvoření nového modelu společnosti a takového plánu organizace života, které by odpovídali objektivně zformovaným podmínkám, tj. tomu, co mnozí lidé nazývají „požadavky doby“, „požadavky života“. To znamená, že zákon času objektivně neumožňuje GP („světovému zákulisí“) řídit svět po staru.

    7. Řídit (cokoliv) je možné jen tehdy, pokud se řízený objekt (proces) chová předvídatelně. Pokud je chování objektu nebo procesu nepředvídatelné, tak už z principu není řízení možné. Například totálně opilý řidič auta: řídit ho pomocí semaforů a dopravní policie není možné, protože jeho chování a činy jsou nepředvídatelné. Ale může být i opačná situace, kdy střízlivý řidič udělá v nepřehledné situaci správný a nevyhnutelný manévr. Pokud se policajt, který nevidí složitost celé situace, snaží takového řidiče řídit, k ničemu dobrému to nepovede. Nyní si místo řidiče dosaďte dnešního podnikatele, jehož průběžná a často se (v souladu se zákonem času) měnící situace nutí určitým způsobem „manévrovat“. A místo policajta si dosaďte bankéře nebo nějakého inspektora, který nezná a ani nemá zájem chápat zákon času a změnu logiky sociálního chování. Co se stane? „Jsou nějaké otázky? Nejsou!“ — jak říkal soudruh Suchov[6]. Místo podnikatele a bankéře je možné si dosadit hlavu regionu a nějakého úředníka z Kremlu. Takových situací je možné si představit celé množství.

Celkové závěry

    1. Ve vtahu ke státnímu zřízení to znamená, že vláda, která nechápe a nevnímá právě probíhající změnu logiky sociálního chování se svého lidu, bude ve skutečnosti bezvládnou, tj. její jednání nepovede k očekáváným výsledkům. Jinými slovy, koncepce řízení společnosti musí odpovídat objektivně přítomné logice sociálního chování se celého množství lidí v různých společenských vrstvách.

    2. Pokud se logika sociálního chování se drtivé většiny lidí ve společnosti změnila, tak stará koncepce řízení v takto změněné společnosti přestane fungovat. Bude potřebná nová koncepce řízení, která bude odpovídat nové logice sociálního chování se lidí.

    3. Západní věda nenabízí žádné účinné řešení na překonání globální krize. Nemá žádnou novou koncepci řízení. „Zákulisí“ hledá řešení dané situace. Jedním z takových „řešení“ (podle jejich názoru) je hledání a formování celosvětové „autority“. Jako jednu z možností vidí „příchod“ Mesiáše — následníka Ježíše Krista (jeho druhý příchod). K tomuto účelu pracují knihy typu „Svatá krev a svatý grál“.

    4. Avšak v Rusku taková koncepce existuje! Je jí KOB. Je celostní, dlouhodobá a přístupná každému. Řeší hlavní úkol, jímž je zajištění stabilního (z hlediska předvídatelnosti) rozvoje Ruska. A žádná jiná objemnější koncepce v zemi není. Potvrdilo se to na parlamentních slyšeních ve státní dumě 28. listopadu 1995. ale i tak se o ní mlčí.

    5. Proč se o ní mlčí? Příčin je hned několik. Ovšem co se týče oficiální vědy, tak odpověď zní takto:

    Co znamená KOB? Znamená to přiznat selhání celé naší akademické vědy. Pro všechny naše domácí „vědecké autority“ to znamená ohrožení svého materiálního a „morálního“ blahobytu. Znamená to strach z toho, co udělali se zemí, když se negramotní politici spoléhali na negramotné, ale zato titulované akademiky. A při politických „šarvátkách“ nutně ukážou prstem na ty vědce, kteří jim dávali rady.

    Vědecká a řídící „elita“ si to musí velmi dobře uvědomovat. A KOB se šíří rychle, zejména ve studentském prostředí. Pokud „elita“ nechápe, co se děje, a myslí si, že se nic neděje, tak se hluboce mýlí.

    Kozma Prutkov řekl: „Mnohé věci jsou nám nejasné ne proto, že by naše chápání bylo slabé, ale proto, že dané věci nepatří do okruhu našich pojmů“. Z toho vyplývá i závěr, že si „elita“ musí rozšířit okruh svých pojmů.

    Jenže „elita“ si zakrývá oči a vytváří si vlastní iluzi objektivnosti, což vytváří iluzi řízení. Ale pamatujme si! Výsledek takového řízení iluzorním nebude. Bude reálným a pro vás hanebným! A vaše zklamání z výsledku bude také reálným. Potom si nestěžujte, že vás nikdo nevaroval.

Nic se jim nepodaří!

    Z tohoto aspektu se podívejme na procesy, které se v poslední době dějí v Rusku. „Kormidelníci“ vlády Gorbačov, Jelcin, Ruckij, Černomyrdin, Primakov, Lebeď a další, neměli zájem poznat probíhající proces změny logiky sociálního chování. Přitom jim KOB byla představena. Prakticky všem. Počínaje Kremlem až do vzdálených periferií. Počínaje Jelcinem a konče gubernátory jednotlivých oblastí a primátory mnohých měst. Byla představena předsedům všech stran, dnes už bývalých i existujících. Všem společenským „autoritám“. Bylo jich nespočetné množství, komu jsme dali možnost se seznámit s KOB od roku 1994. Mlčí. Proč? No vždyť proto, neboť oni jsou „elita“! A kde jsou dnes všechny ty „autority“? Bývalý a dnes už nežijící prezident Jelcin nakonec celé zemi vzkázal: „Promiňte mi, nedokázal jsem vám zlepšit život!“. O současných představitelích státu píšu v druhém dílu této knihy.

    Týká se to i „vůdců“ všech národních, patriotických, marxistických, monarchistických a demokratických stran: Sterligov, Barkašov, Makašov, Zjuganov, Ťulkin, Anpilov, Žirinovskij, Javlinskij, Glazjev, Rogozin. Kolik let už mluví z tribun, ale nedokáží nic změnit. A jeden za druhým postupně odcházejí do nebytí. Proč? Protože nechápou zákon času. A přitom jim byla svého času představena KOB. F. I. Ťutčev má krásné řádky: Není nám dáno předvídat, jak se naše slovo odrazí.

    Fjodor Ivanovič takto mohl uvažovat, protože ještě žil ve starém informačním stavu společnosti, kdy se technologie obnovovaly velmi pomalu. V dobách Ťutčeva, když někdo vyjádřil něco nového, tak se jeho současníci nedozvěděli, jak se to v praxi odrazilo, protože když se to stalo, už byli na onom světě.

    V novém informačním stavu společnosti se neoplatí mluvit o věcech, o kterých nemáš ani ponětí, protože pokud to je hloupost, tak ta se projeví ještě během života tvého a tvých současníků. A takových příkladů je moře! Jaká „autorita“ byl pro všechny Gorbačov! A dnes ho celé Rusko nenávidí! A co Jelcin? A Mavrodi? A Barkašov? Klidně můžete v seznamu zdiskreditovaných „hrdinů“ pokračovat sami: jak na státní, tak i na regionální a místní úrovni. Stejný osud čeká Zjuganova, Žirinovského, Glazjeva i Rogozina. Ubezpečuji vás, že už brzy je všichni stoupenci budou proklínat se stejným zápalem, s jakým se jich předtím zastávali.

    To se týká i všech „duchovních“ vůdců a „lídrů“. Vše se to bude dít podle zákona času, protože v novém informačním stavu společnosti se všechno lživé a falešné velmi rychle veřejně odhalí.

    Celá země a celý svět ví, že zákony v Rusku nefungují. A proč nefungují? Nefungují proto, neboť poslanci Státní dumy vymyslí nějaký „ekonomický zákon“ pro dnešní den, ale podle zákona času se ekonomická situace za půl roku změní, a jejich zákon se stává brzdou. Takových příkladů je moře! Nový informační stav společnosti si vyžaduje principiálně jiný přístup k tvorbě zákonů.

    Někteří namítnou: „Ale vždyť na Západě vše funguje“. Ne, ani na Západě nefunguje všechno ideálně, jak si mnozí myslí. V této souvislosti jen poukážeme na jeden aspekt. Na Západě se mezilidské vztahy formovaly několik staletí ve starém informačním stavu společnosti, kdy vše probíhalo pomalu. Vezměme si například hromadění kapitálu. Dnes už málokdo ví, že předci dnešních boháčů Morganů byli piráti. A jejich postupné, pomalé hromadění kapitálu vypadalo v očích tehdejší veřejnosti přirozeně, lidé se postupně se vším sžívali. V konečném důsledku dnes pyramida západního modelu davo-„elitarizmu“ vypadá tak, jak je to znázorněno ve schématu na obrázku 11-3. Jenže i na Západě se tato pyramida hroutí v souladu se zákonem času, i když o něco pomaleji než v Rusku. A ruské vedení se paradoxně snaží postavit doma podobnou, ke krachu odsouzenou pyramidu, vkládajíc všechny síly na vytvoření „střední třídy“.

    V SSSR – Rusku proběhlo „hromadění kapitálu“ prakticky okamžitě díky očividnému spiknutí na nejvyšší úrovni a následnému rozkradení země ve zlodějské privatizaci. Událo se to přímo před očima všeho lidu. Nyní se toto svinstvo a nespravedlivost snaží zloději uzákonit. To však není to hlavní. Hlavní je to, že se to událo v novém informačním stavu společnosti! Ve stavu, kdy se vše okolo rychle mění, v důsledku čehož se mění i logika sociálního chování se lidí.

    A nyní si představte, že byli dva přátelé, kteří spolu vyrůstali a chodili na stejnou univerzitu. Ale v letech „velké rozkrádačky“ byl jeden z kamarádů zasvěcen do toho, co je možné směle rozkrádat a věděl, že se mu nic nestane. A tak si nakradl a stal se „velkým pánem“, „byznysmenem“. A druhý, který nebyl zasvěcen, se krást neodvážil. Později se vzpamatoval, ale „vlak mu už ujel“. Už mnoho věcí „pochopil“, v mnohém si udělal jasno (podle své „mravnosti“ a „svědomí“) a říká si: „V čem jsem já horší? On může a já ne? Špinavec jeden, neporadil mi včas, co a jak je potřeba udělat“. Celé to skončilo vraždou bývalého přítele a přisvojením si jeho bohatství. Tento příběh se reálně odehrál v Novosibirsku, o čemž psaly i noviny. Takových příkladů je mnoho[7].

    Vždyť nad čím dnes lamentují „demokratizátoři“. Lamentují nad probíhajícím přerozdělováním majetku ve prospěch tajných služeb.

    A co se stalo? „Zasvěcení“ demokratizátoři ve „velké rozkrádačce“ brali vše, co se jen dalo. A většina důstojníků tajných služeb „dohlíželo na jejich pokoj“. Ale potom se ukázalo, že důstojníci nemají čím nakrmit své rodiny. A díky zákonu času rychle „pronikli“ (jak se jim zdálo) do tajemství „velké rozkrádačky“, takže si řekli: „No počkejte, vy špinavci! Vše vám sebereme a sami se staneme bohatými“. A tak začali jednat. A i jednají. A demokratizátoři lamentují.

    Jak se říká: „Klín se vyráží klínem!“. Ale i tajné služby začaly mít problémy na základě zákona času. Byl jsem v jednom velmi vzdáleném regionu Ruska. A vznikla tam typická situace. Náčelník místní tajné služby pomohl vytvořit svému synovi specifické podmínky pro fungování jeho firmy, a tak si leccos „nahrabali“. Ale měl už svá léta, tak byl nucen odejít do penze. Novým náčelníkem se stal mladý a „perspektivní“ důstojník, který měl také rodinu a děti, který také chtěl, aby doma žili „jako lidé“. A tak u veterána se synem „vnikly problémy“. Právě o nich mi veterán i se synem povyprávěli v naději na pomoc z Moskvy. Tragikomické! A kolik je v zemi podobných příkladů. Ale nejhorší je na tom to, že se brzy i tento mladý důstojník tajné služby stane veteránem. A potom?

    Z toho vyplývá jeden jasný závěr. To, co se odehrálo na Západě v minulých staletích, to se dnes v Rusku zopakovat nepodaří! Díky zákonu času. Nic se vám, „páni demokratizátoři“, nepodaří!

    Snažíte se nyní udržet situaci, ačkoli je vratká tak, jak dnes je. Doufáte, že přejde pár let, všichni si zvyknou, smíří se a vše se „usadí“. Ne, nic se „neusadí“! A hlavně nikdy! Díky zákonu času! Když se mění logika sociálního chování se celé společnosti, tak stará fungující koncepce řízení společnosti ztrácí svou funkčnost. A běda tomu, kdo to nepřijme jako objektivní danost, protože nová logika sociálního chování se nutně brzy odrazí v podobě nové koncepce řízení společnosti a vytvoří si svůj vlastní systém mocenských vztahů.

    V Rusku proces změny logiky sociálního chování se lidí probíhá naplno. Probíhá i na Západě, i na Východě, ale tam ten proces běží o mnoho pomaleji. Něco podobného, co nyní probíhá v Rusku, si bude muset prožít i „vyspělý“ Západ. Je potřeba však vědět, že procesy, které budou na Západě běžet, budou o mnoho bolestivější v porovnání s procesy v Rusku. Proč? Protože na Západě jsou lidé méně přizpůsobeni ke snášení těžkostí a trápení. Ale to nejhlavnější spočívá v tom, že lid Ruska překonal dva druhy ateizmu:

—   idealistický ateizmus (na hraně r. 1917);

—   materialistický ateizmus (na hraně r. 1995).

    A Západ se „zasekl“ v etapě idealistického ateizmu. Podrobněji si o tom povyprávíme později.

    Takže naše Rusko je i v tomto „lídrem celé planety!“ [8].

    Proto ať už by byl dnes kdokoliv hlavou našeho státu, má na výběr jen dvě cesty. Buď uvíznout v „bažině“ konceptuální neurčitosti a uvrhnout zemi do krvavého bezpráví, a poté na rozloučenou zopakovat slova B. N. Jelcina. Nebo se vyzbrojit koncepcí společné bezpečnosti a uvést společenské procesy do souladu s novým informačním stavem, se zákonem času, s novou logikou sociálního chování se lidí!

    V podmínkách nového informačního stavu a stále rychleji probíhající změny logiky sociálního chování se lidí, se bude muset vedení Ruska definitivně rozhodnout pro jednu z koncepcí a ohlásit svůj výběr.

    Stalin, který do života uváděl spravedlivou koncepci, jednal ve skrytu. Nemohl veřejně ohlásit spravedlivou koncepci, protože byl v zajetí marxistické terminologie s jejím „třídním bojem“ a „nevyhnutelnou pracovní dobou“. To znamená, že Stalin neměl k dispozici potřebný terminologický aparát, jehož pomocí by mohl jasně a srozumitelně ohlásit své plány. Neměl ani jasnou a srozumitelně vysvětlenou koncepci. On ji nosil v hlavě na intuitivní úrovni. Proto svou koncepci lidem vysvětloval ne slovy, ale obrazy. Proto když dával úkoly svým podřízeným, tak několikrát člověku opakoval to samé, dívajíc se mu do očí: „Pochopili jste, co jsem vám řekl?“. Takto zároveň odevzdával informaci „z očí do očí“. Avšak Stalin mohl úspěšně realizovat svou spravedlivou koncepci proto, neboť ještě žil ve „starém“ informačním stavu a během „rezonance“, tj. před začátkem nového informačního stavu společnosti.

    V novém informačním stavu by se takovým způsobem úspěch dosáhnout nepodařilo, protože by lidé takového vůdce nepochopili. Proto každý vůdce Ruska, pokud si přeje, aby lid chápal jeho kroky a podporoval ho, bude muset ohlásit KOB. Druhá věc je forma, taktika a čas tohoto ohlášení (přičemž samotné ohlášení nemusí udělat osobně hlava státu).

    Změna poměru etalonových frekvencí „biologického“ a „sociálního“ času je objektivním faktorem, pod jehož tlakem je změna logiky sociálního chování se masy lidí nevyhnutelná, což předurčuje potřebu přijetí nové Koncepce řízení.

    Přechod na nový plán organizace společnosti se i tak dříve či později stane. Řeč je jen o míře lidského utrpení a množství krve, která bude prolita při přechodu ze starého plánu nespravedlivé satanské organizace života na nový spravedlivý Božský plán života lidí na Zemi.

    Konceptuální strana „Sjednocování“ nabízí všem lidem v KOB i ve svém programu „Přišli jsme navždy“ (nebo „Živá voda“) takový plán a program činnosti.

    Ostatní politické strany, hnutí a „bloky“ nabízejí (s malými rozdíly) jen způsoby jak „poslepovat“, zrekonstruovat a podpořit davo-„elitární“ model, který je odsouzen ke krachu. Rozdíl je jen v tom, že jedni nabízejí tento otrokářský davo-„elitární“ model společnosti v mezinárodním balení, a druzí ho nabízejí v národním balení. Politické strany mají odlišné pouze pozlátka, ale samotný „cukřík“ zůstává stejný: davo-„elitární“ pyramida.

    Takže tajemství rozpadu globální otrokářské pyramidy „světového pořádku“ jsme odhalili. Odhalili jsme i hlavní tajemství udržování milionů a miliard podřízených lidí uvnitř této pyramidy během celých staletí, či dokonce tisíciletí. A nyní přejdeme k odhalení tajemství řízení lidí v této globální pyramidě, k odhalení tajných metod a způsobů ovlivňování lidí, jejichž pomocí globalizátoři dosahovali svých cílů na různých úrovních moci (od globální úrovně řízení celého lidstva až po úroveň řízení konkrétního jedince).

minulé díly zde

pokračování přijde

[1]  Ano, tak to je v Rusku, Generál Petrov se nedožil ani 64 let.

[2]  Generál Petrov to tady podává, jako kdyby ty revoluce proběhly sami od sebe. (Pozn.: překladatele  

   MM)

[3]  V současné civilizaci určitě. (Pozn.: překladatele MM)

[4]  Ale inflace přece nepřichází sama od sebe, inflace je důsledkem tištění nových peněz. (Pozn.: překladatele MM)

[5]  Takové závažné informaci se říká „informace královská“ – měl by se jí dozvědět král. (Pozn.: překladatele MM)

[6]  Hlavní postava ze sovětského filmu Bílé slunce pouště. (Pozn.: překladatele MM)

[7]  Každý v míře svých znalostí a svého chápání pracuje na sebe, a v míře svého nechápání pracuje na toho, kdo zná a chápe více.  (Pozn.: překladatele MM)

[8]  To je velice optimistické prohlášení.  (Pozn.: překladatele MM)