Co je ve své podstatě VLASTENECTVÍ a NÁRODOVECTVÍ?

16. 08. 2024 MM + JS

Na první pohled by se zdálo, že vlastenectví a národovectví jsou takové vágní, neurčité, mlhavé a naprosto nevinné a neškodné výrazy, které známe ze školních let z předmětu Občanská nauka.

Podíváme-li se však pečlivěji, jsou vlastenectví a národovectví velmi významnými POJMY, které ve své podstatě slouží jako podhoubí pro národní socialismus a nacionalismus, tj. nacismus, fašismus a tím i pro vznik válek. Oba dva pojmy, tedy vlastenectví a národovectví, zdůrazňují a glorifikují význam národa, jeho historii, jazyk a kulturu, a vyvyšují jej nad ostatní národy s tím, že jeden národ je lepší než druhý a že se lidé rozdělují na lepší nebo horší podle svojí národnosti. 

Je Vlastenectví a vlastenectví. Skutečný Vlastenec je člověk, jenž má rád svou zemi a její kulturu, aniž by měl potřebu vymezovat se vůči druhým. Pseudovlastenectví neboli „fangličkářství“ je napůl cesty k nacionalismu. Právě k tomu nacionalismu, který lidi a národy rozděluje, živí se jejich nenávistnými emocemi a krví nevinných obětí. Nacionalismus, národovectví (z lat. natio, národ), jsou myšlenkové tendence, ideologie a politika, zdůrazňující význam národa, jeho společný původ, historii, jazyk, kulturu a území. Jeho vyhrocenou formou je šovinismus, rasismus a nacismus (národní socialismus). Jedná se o velmi nebezpečnou ideologii, která hlásá nadřazenost jednoho národa, nacionální výlučnost, nenávist a násilí nejen proti jiným národům, proti jiným rasám podle biologických rozdílů mezi lidmi, ale v podstatě proti všem, kteří mají odlišný názor či životní postoj. 

Nikdo z našich současníků si už ani nedovede představit obludné hrůzy, které v minulosti sebou přinesly tyto nenávistné, násilné a militantní ideologie. Z nedávné historie si vzpomeňte na Francouze na začátku 19. století a také na Němce v minulém století.

Vlastenectví a národovectví je jedním z důležitých nástrojů pro manipulování a zfanatizování davů dle principu „rozděluj a panuj“, (latinsky divide et impera). Dlužno dodat, že toto velmi známé a hojně používané heslo bylo určeno výhradně pro „vznešené řídící elity“. Avšak toto heslo má důsledně zamlčovaný dodatek, určený pro ubohé pracující davy: „Modli se a pracuj.“ (latinsky ora et labora).

Podíváme-li se na staré Rakousko, jehož součástí bylo České království, a jehož historie vzniku je stručně popsána v článcích Bylo Rakousko-Uhersko „žalářem národů“? a Reakce: Mylná úvaha o českém národě a jeho státu | HistorieBlog.cz, tak František Palacký R-U v roce 1865 hodnotil takto: „Utvořením říše Rakouské před více než třemi stoletími, a sice cestou dobrovolných smluv, národové tak různorodí se spojili v jeden celek státní, to já považuji za nemalé dobrodiní od prozřetelnosti božské pro ně všecky.“

Rovněž Karel Havlíček Borovský, známý kritik poměrů v R-U, v článku z března roku 1848 uvádí:  „Rakousko budiž zcela samostatné, zcela neodvislé, mocné císařství, v němž dojdeme my, Slované, konečné slávy. Samostatnost ouplná byla by pro nás Čechy za nynějších časů, kde samé nesmírné říše povstaly, jenom holé neštěstí, byli bychom předně vždy jen mocnářství slabounké, od jiných odvislé, a k tomu naše národnost vždy v největší nebezpečnosti.“

Z pohledu Koncepce obecné bezpečnosti (KOB) vznikla Rakouská, přesněji Habsburská monarchie jako „mnohoregionální blok“, a to pod kuratelou Euro-Asijského (tedy červeného) křídla Globálního prediktoru (GP). Doménou Atlantického křídla GP, tedy bílých, nebo také můžeme říkat bělogvardějců, je „meziregionální konglomerát“, neboli, jak já říkám, „rasomlejnek“. (Jak pracuje GP, je popsáno zde.)

A právě byli to bílí, a jejich hra na vlasteneckou kartu, kteří Rakousko – Uhersko   (R-U) rozbili. Pěstování vlastenectví a národovectví se stalo nejenom základem rozbití R-U, ale také mělo na svědomí miliony mrtvých v 1. a 2. světové válce. 

Abychom si vytvořili představu o tom, jak nezměrné utrpení způsobila 1. světová válka, nechme promluvit statistické údaje:

Mobilizováno: 65 038 810, zabito: 8 538 315, zraněno, zmrzačeno: 21 219 452, zajato a ztraceno: 7 750 919, Oběti celkem 37 494 186 lidí. Tolik „suchá“ čísla. Nikdy však nedokážou vyjádřit, kolik bolesti, hrůzy, utrpení a strachu prožívali nejenom ti vojáci, ale i jejich blízcí, jejich děti, manželky, rodiče, prarodiče, …

Přitom výše uvedená čísla o obětech vůbec nehovoří o civilistech, kteří zahynuli v průběhu této čtyřleté války. A toto všechno bylo vědomě způsobeno pěstováním vlastenectví a národovectví.

Ale tehdy to tím, bohužel, neskončilo. Ani zdaleka. Lidé se ještě nestačili vzpamatovat z jedné války a už se objevila druhá. Ještě horší.

Dosud nejstrašnější válečný konflikt nejen kvůli dokonalejším strojům na zabíjení, ale i existencí letadel a raket, které přenesly ničení hluboko do týlu. Nová byla dimenze krutosti vůči milionům bezbranných civilistů a zajatců, zejména v Sovětském svazu. Na celém světě zahynulo přes 72 milionů lidí – v boji i při vyhlazovacích akcích. Z toho civilistů zemřelo 47 milionů. Válečné běsnění znamenalo smrt pro 26 milionů Rusů, sedm milionů Němců, šest milionů Poláků a 407 tisíc Američanů. Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a 20 milionů sirotků. Všechny oběti válečných zločinů na bojištích, bestiálních zvěrstev a krutostí v koncentračních táborech či v gulazích, už asi nikdo nikdy nespočítá, … 

Když se nad všemi těmi čísly zamyslíte, udělá se vám zle, ale nikdo si neuvědomuje, že i toto hrůzostrašné zabíjení, vyvražďování, zmrzačování mělo na svědomí opět a znovu ono pěstování vlastenectví a národovectví, vyvyšování jedněch nad druhými.

Z toho všeho je více než zřejmé, že pěstování vlastenectví a národovectví je součástí koncepce Biblického projektu zotročení lidstva, součástí světa Božího dopuštění, kde je člověk člověku parazitem, vlkem a nepřítelem.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že pěstování vlastenectví a národovectví je v naprostém rozporu s Koncepcí Obecné Bezpečnosti (KOB), která je od počátku založena na principu „sjednocuj a vládni“. Je potřeba si uvědomit, že KOB dostalo lidstvo od Globálního prediktoru, od obou jeho křídel, protože éra fašismu byla ukončena, respektive musela být ukončena, protože dějinný vývoj ukázal, že takový systém je pro lidstvo slepá ulička a vede jen k jeho zkáze.

A v tomto kontextu se KOB stává unikátní a nadějnou koncepcí nejen pro nový úsvit dějin lidstva, ale i pro samotné Lidství a Člověčenství v pravém smyslu toho slova. KOB je koncepcí nastupujícího Božího království, kde je člověk člověku druhem, přítelem a bratrem.

Aby mohl člověk mluvit o vlastenectví, musí se nejprve stát Člověkem s velkým „Č“. Pak teprve může mluvit o tom, jestli je Čech, Rus nebo Němec. Potom totiž ta rozmluva bude na úplně jiné úrovni, nežli jakou můžeme vidět dneska na náměstích poté, co nějací „sportovci“ něco vyhrají. Takovéto „vlastenectví“ je právě živným podhoubím pro nacismus, protože v takových situacích stačí dát  „fangličkářům“ správného vůdce, a ten už si je odvede, kam bude potřebovat.

Naštěstí toto nebezpečí v dnešní době již nehrozí, protože jak jsem psal výše, KOB nám daly obě křídla GP, protože éra fašismu skončila. Je proto poněkud úsměvné, sledovat snahy některých politických, sportovních, mediálních a kulturních veřejných činitelů, jak se neustále snaží rozehrávat vlasteneckou a národnostní kartu. Jako kdyby byli nepoučitelní. Zřejmě jim chybí pud sebezáchovy, přičemž vůbec nechápou, že byli na podium vytaženi jako náhradníci za hráče, kteří nastávající bouřlivé období prosedí na střídačce. Pro ty méně chápavé bychom to mohli říci jinak. Zkrátka současní činitelé byli na podium vytaženi jen jako obětní beránci, kteří budou předhozeni rozzuřenému davu, bude-li to potřeba, namísto těch, kteří současný svrab a neštovice skutečně zavinili.