• mmakovy

Jen tak, aby řeč nevázla - 2

Aktualizováno: 7. 11.

11. 01. 2022 MM


Tak přátelé, už víte, co to je bezstrukturní řízení? Možná a já vám k vašim nastudovaným definicím přidám ještě jednu novou, mojí - Bezstrukturní řízení je především matení našeho podvědomí. O vkládání obrazů jsem psal v 16. části, Projektu Mezimoří …, ale dnes chci psát o jiném, minimálně stejně důležitém, o matení našeho podvědomí Globálním parazitem a všemi jeho pohůnky, kteří z větší části ani nechápou, čeho jsou součástí.


Jen připomenu, že naše psychika je dvojúrovňová, první úroveň je vědomí a druhá podvědomí. Vědomí pracuje rychlostí max. 15 bitů/s a můžeme vnímat 7-9 objektů současně. Oproti tomu naše podvědomí (nebo také vnitřní vědomí) je o mnoho a mnoho výkonnější, ale i to má své hranice.


Já podvědomí rád připodobňuji k dílně a nemusím chodit nikam daleko, můj děda takovou měl. Děda byl klempíř a v jeho dílně mělo každé nářadí své místo. Nůžky na plech, různé kleště, kladívka a paličky byly jako vojáci vyrovnaný v řadách nad ponkem, vedle nich v krabičkách podle velikosti různé nýty, šroubky, matičky a u dveří tabule plechu připravené na zpracování. Na protější stěně, nad truhlářským stolem, bylo zase vyrovnáno truhlářské nářadí, prostě všechno v dílně mělo své zaužívané místo, a když děda přinesl do dílny něco nového, tak tomu vždy určil své stálé místo. A potom, když děda něco dělal, vždy mu stačilo jen sáhnout a hned měl v ruce to, co zrovna v tu chvíli potřeboval. Třeba i poslepu, můj děda vždy věděl, kde a co v dílně má.


A nyní si dílnu zaměníme za své podvědomí a v ní srovnané nářadí a materiál si zaměníme za informace. Ono totiž naše podvědomí pracuje obdobně, neřku-li úplně stejně, jako pracoval můj děda ve své dílně. Během dne je všechno, co člověk ten den viděl, slyšel, ucítil, čeho se dotkl, co ochutnal, co ten den řekl, na koho se ten den pousmál nebo třeba i rozčílil, na co ten den i jen pomyslel, všechny tyto vjemy a zkušenosti jsou během dne zaznamenávány v podvědomí a průběžně ukládány v jakési obrovské mezipaměti.


To se děje přes den a v noci, když člověk spí, tak jsou tyto, přes den nahrané informace, v podvědomí uklízeny do patřičných adresářů, kde jsou připraveny na to, až je bude člověk potřebovat, protože tak jako můj děda potřeboval své nářadí pro svoji obživu, tak člověk potřebuje tyto uložené informace pro své rozhodování v životě. To se děje tak, že když má člověk nějaký problém, tak samozřejmě o problému přemýšlí, ptá se sám sebe a při tom přemýšlení nebo někdy později, obvykle nad ránem, těsně před probuzením, mu přijdou nějaké odpovědi a to jsou většinou informace právě z těchto uložených adresářů.


A nyní si představte, že do té dílny, kde má všechno své místo, že do té dílny denně přinesete a na podlahu vysypete pytel odpadků. Vy z těch odpadků sice něco málo uklidíte, případně něco málo upotřebíte, ale většina z nich vám v té vaší dílně zůstane. Jak vy budete chtít něco dělat, když vy v té hromadě odpadků, která se vám tam za pár dní neřku-li za desítky let, nahromadí, nenajdete ani kleště, ani kladívko a už ani tu velkou tabuli plechu?


Asi se nyní ptáte, proč motám dohromady vaše podvědomí s pytli odpadků v nějaké dílně a ptáte se správně. Zkuste si uvědomit, že ty plné pytle odpadků si vy den co den nosíte sami dobrovolně do svého podvědomí. Ještě mi nerozumíte?