11. 01. 2022 MM
Tak přátelé, už víte, co to je bezstrukturní řízení? Možná a já vám k vašim nastudovaným definicím přidám ještě jednu novou, mojí - Bezstrukturní řízení je především matení našeho podvědomí. O vkládání obrazů jsem psal v 16. části, Projektu Mezimoří …, ale dnes chci psát o jiném, minimálně stejně důležitém, o matení našeho podvědomí Globálním parazitem a všemi jeho pohůnky, kteří z větší části ani nechápou, čeho jsou součástí.
Jen připomenu, že naše psychika je dvojúrovňová, první úroveň je vědomí a druhá podvědomí. Vědomí pracuje rychlostí max. 15 bitů/s a můžeme vnímat 7-9 objektů současně. Oproti tomu naše podvědomí (nebo také vnitřní vědomí) je o mnoho a mnoho výkonnější, ale i to má své hranice.
Já podvědomí rád připodobňuji k dílně a nemusím chodit nikam daleko, můj děda takovou měl. Děda byl klempíř a v jeho dílně mělo každé nářadí své místo. Nůžky na plech, různé kleště, kladívka a paličky byly jako vojáci vyrovnaný v řadách nad ponkem, vedle nich v krabičkách podle velikosti různé nýty, šroubky, matičky a u dveří tabule plechu připravené na zpracování. Na protější stěně, nad truhlářským stolem, bylo zase vyrovnáno truhlářské nářadí, prostě všechno v dílně mělo své zaužívané místo, a když děda přinesl do dílny něco nového, tak tomu vždy určil své stálé místo. A potom, když děda něco dělal, vždy mu stačilo jen sáhnout a hned měl v ruce to, co zrovna v tu chvíli potřeboval. Třeba i poslepu, můj děda vždy věděl, kde a co v dílně má.
A nyní si dílnu zaměníme za své podvědomí a v ní srovnané nářadí a materiál si zaměníme za informace. Ono totiž naše podvědomí pracuje obdobně, neřku-li úplně stejně, jako pracoval můj děda ve své dílně. Během dne je všechno, co člověk ten den viděl, slyšel, ucítil, čeho se dotkl, co ochutnal, co ten den řekl, na koho se ten den pousmál nebo třeba i rozčílil, na co ten den i jen pomyslel, všechny tyto vjemy a zkušenosti jsou během dne zaznamenávány v podvědomí a průběžně ukládány v jakési obrovské mezipaměti.
To se děje přes den a v noci, když člověk spí, tak jsou tyto, přes den nahrané informace, v podvědomí uklízeny do patřičných adresářů, kde jsou připraveny na to, až je bude člověk potřebovat, protože tak jako můj děda potřeboval své nářadí pro svoji obživu, tak člověk potřebuje tyto uložené informace pro své rozhodování v životě. To se děje tak, že když má člověk nějaký problém, tak samozřejmě o problému přemýšlí, ptá se sám sebe a při tom přemýšlení nebo někdy později, obvykle nad ránem, těsně před probuzením, mu přijdou nějaké odpovědi a to jsou většinou informace právě z těchto uložených adresářů.
A nyní si představte, že do té dílny, kde má všechno své místo, že do té dílny denně přinesete a na podlahu vysypete pytel odpadků. Vy z těch odpadků sice něco málo uklidíte, případně něco málo upotřebíte, ale většina z nich vám v té vaší dílně zůstane. Jak vy budete chtít něco dělat, když vy v té hromadě odpadků, která se vám tam za pár dní neřku-li za desítky let, nahromadí, nenajdete ani kleště, ani kladívko a už ani tu velkou tabuli plechu?
Asi se nyní ptáte, proč motám dohromady vaše podvědomí s pytli odpadků v nějaké dílně a ptáte se správně. Zkuste si uvědomit, že ty plné pytle odpadků si vy den co den nosíte sami dobrovolně do svého podvědomí. Ještě mi nerozumíte?
Ty pytle odpadků, to jsou ty pro váš život absolutně nepotřebné informace, které každý z nás, kdo žije tzv. normálním životem, denně dostává z rádia, z televize, z počítače, dneska už i obrazovek „chytrých“ telefonů v takovém množství, že je jeho noční počítač nestíhá třídit a ukládat tam, kam patří.
Tedy ještě jednou. Když člověk v noci spí, tak jsou přes den nahrané informace v podvědomí uklízeny do patřičných adresářů a když člověk spí špatně (starosti, alkohol, před spaním se najedl, anebo ho ve 2 v noci budí játra), tak se počítač při uklízení musí zcela zákonitě mýlit. Jen si představte svou kvalitu jakékoliv práce, když vám kdosi cosi nedovolí pracovat, když vás bude stále někdo od práce vytrhovat a to ani nemusíte mít naváto.
Osobně se domnívám, že úplně stejně náš vnitřní počítač pracuje, když je informacemi zahlcen. To potom přechází do jakého si zrychleného režimu, ve kterém, podle mne, spíše jen odhaduje, kam co patří. Ostatně, už jste někdy uklízeli na smetišti?
A co se děje dále? Dále se děje to, že když se dotyčný zeptá na něco svého podvědomí, dostane sice odpověď ze správného adresáře, tedy v tom lepším případě, ale nesprávnou, protože v tom adresáři byla uložena informace, která tam být neměla.
Podobně to vidím s intuicí. Půjčím si od Velička: „Intuice je mnohohranný jev, protože pod tímto slovem rozumíme svou povahou různorodé procesy. Za prvé, je to fungování vlastního citu pro míru a pro neuvědomělé úrovně psychiky, kdy neuvědomělý intelekt na úrovni vědomí produkuje nějaká varování, nějaké předpovědi. Kromě toho je součástí intuice také čtení údajů egregorů, které vědí více, než kdokoliv z nás a jejich algoritmy v řadě případů předpovídají také mnohé z toho, co se může stát nebo se stane v případě realizace egregoriálních algoritmů. Kromě egregoriálních a osobnostních procesů je součástí intuice i to, co se nazývá božím vnuknutím nebo proroctvím, kdy je informace o budoucnosti předána člověku bezprostředně Shora. Přičemž je třeba si povšimnout té okolnosti, že intuice v absolutní většině případů v té či oné formě varuje před neštěstím.“
Pro nás je důležitá ta zvýrazněná část citace. Ano, intuice, to jsou (také) informace z podvědomí, to jsou ty informace, které si do příslušných adresářů ukládá, minimálně už od narození, náš vnitřní počítač a které ten počítač „vytáhne“ v okamžiku, kdy mu jeho vnitřní programy na základě námi nashromážděných informací nahlásí, že je potřeba nás varovat.
Na otázku, jak nás může náš vnitřní počítač varovat před nebezpečím, když do něj vkládáme samé fejkové informace, si už určitě odpovíte sami.
Tak, jak zatím chápu Koncepci Obecné Bezpečnosti, řadím tuto zbraň, nazvu ji třeba Zahlcení Nepotřebnými a Lživými Informacemi, na 1. prioritu zobecněných prostředků agrese. Lidé nejsou schopni přejít na mozaikové vnímání světa, protože mají v adresářích svého podvědomí uloženy informace, které tam nepatří. Tam kde má být uložena pravda, tam se nachází lež. Proto se lidé stále plácají ve svém kaleidoskopu a jsou přesvědčeni, že jen oni mají pravdu. Proč? Protože jim to říká jejich podvědomí, ale že jim „Někdo“ uložil do jejich podvědomí haldy lží a odpadků, to si uvědomuje málokdo.
Proto, i když mluvíme jedním jazykem, každý máme pod určitými slovy uloženy jiné obrazy. Zde také najdete vysvětlení, proč se lidé do krve hádají, přičemž každý je přesvědčen o své pravdě. Tak už rozumíte, jak zákeřnou zbraň na nás používají? Zcela cíleně nám dělají z našeho podvědomí smetiště, kde jsou ty doby, kdy na nás z televize nesměle vykukoval pan Vajíčko.
Nuže a co s tím? Záchrana tonoucích je v rukou samotných tonoucích. Řešení si vypůjčím od Michaila Sovětova, který říká, že člověk je zdravý tehdy, převažují-li jeho čistící procesy nad procesy znečisťujícími. Stejně tak to vidím i s naším podvědomím. Nikdo nevyčistí své podvědomí, pokud jej bude stále zanášet. Je potřeba vědomě přestat nechat do sebe proudit ty vagóny hnoje, které do nás pod tlakem cpou. Také bude určitě dobré silně omezit surfování po internetu včetně sledování různých rádoby odborných diskusí, které mají právě v popisu práce vnášet lidem do podvědomí chaos. A které to jsou?, no nebudete to mít těžké, v podstatě všechny. Intuice vám časem napoví, chce to jen čistit, čistit a čistit.
Tak jako čistíme organizmus od toxinů, hlenů, solí a jiného bordelu, je potřeba čistit i naše podvědomí od psychických parazitů a jiné havěti. Naučíte-li se cirkulační dýchání, vůbec nic nezkazíte. Dobře a dlouho spát je základ, a když k tomu přidáte častější pobyt v tiché přírodě, mně se osvědčil každodenní běh pro zdraví, 1-2 hodinky v lese brzy po ránu, tak uvidíte, jaké zázraky to s vámi začne dělat. A pokud se do lesa vydáte, třeba jen na procházku, tak běžte sami a v mysli si rovnejte své myšlenky. Kochejte se okolní krásou a poslouchejte ptáčky. Ne, televizi vyhazovat nemusíte, občas si na ní můžete ze studijních důvodů pustit nějaký film a třeba i dětem na něm ukázat, kam nás tím filmem chtějí naši vládci dostat nebo jaké vzorce chování nám chtějí vnutit. Tak asi tak.